somnar

Film tak čistý, že jeho sledování působí skoro jako zneuctění.

Vlastně nevím, zda tomu odpouštět logické lapsy jenom proto, že si to hraje na "film o filmech" křížící všechno možné od konspirace ze studené války, přes ekologickou agitku, až po černobílý muzikál, a který si kryje záda i tím, že nechá svoji hrdinku bydlet nad starým kinosálem. Koukalo se na to určitě příjemně a někdy si to dám znova, na ty nejlepší "love lettery filmu" typu Scorseseho Huga tomu ale přecejenom chybí větší vypravěčská finesa. A menší doslovnost. A víc scén Hawkinsový a vodního muže. 70%

Nahoru to vzlítá díky dojemně akcentovanýmu vztahu matka - dcera, který Gerwig čechrá precizními, povědomými dialogy, v nichž se nálada mění i v rámci jediné roztržky. Potěší i shovívavá ironie na téma mladického pozérství, takže jedinou a nutnou škodou je, že tahle coming of age škatulka je prostě už trochu okoukaná. Call Me By My Name. 70%

Jackman si ze země vydupal muzikál, který každým songem vzývá emancipaci a řve, že být jiný je v pohodě, přitom je sám tak umělý, falešný a kašírovaný, až to bolí. To jsou paradoxy, co? Nepopírám, že ty písničkový montáže mají zvlášť ze startu celkem drajv a navíc děj posouvají (zdravíme statické obludnosti typu Nine), jako celek ale Největší showman pořád bojuje, aby se v něm něco dělo, proto třeba vytasí s postavou Rebeccy Ferguson jako švédský operní pěvkyně, která by Jackmana tak trochu chtěla... Ale Hugh má přitom oči jen pro Zaca Efrona, kterému zpívá, že ho "převede na druhou stranu"! Celá freak show nevyuživá (prosto má jen Zendaya a ta vousatá zpěvačka) a na samotný vystoupení se nějak zapomnělo... Je to prostě falešný. 50%

Winsletka asi zavětřila podobnou oscarovou vábničku, jakou byla pro Blanchettku Blue Jasmine. Ginny je ale o třídu hůř napsaná a v konečnym důsledku i zahraná. Vlastně je docela s podivem, že Winslet tuhle postavu nevadilo hrát. Jinak zase volnoběh, ale ne tak otravný jako ta jeho loňská šlamastika. 60%

Šílený zoufalství. Jednotlivý scény to skládá nahrubo za sebe, bez jakýhokoliv vnitřního náboje, obsahu nebo gradace, aby to opakovalo stejný chyby jako BvS, takže se opět (pokolikáté už v tomto univerzu?) skládá dohromady tým, aby v něm krátce a nuceně vzniklo napětí (ten Superman, proboha) a na konci se mohli všichni porvat v digibordelu. Nejhorší je, že z toho přímo kape ta bezradnost a nekomfortnost všech zúčastněných, kteří neví, co si s tou rozklížeností počít. Působí to skoro, jako že si někdo ve střižně jen tupě odškrtával screentime každý postavy, a jen co zazvonily stopky, přeskočil k další, i když to třeba nedávalo smysl. Co tam dělal J. K. Simmons nebo Amber Heard nevím doteď, proč si hrdinové nechali ukrást Mother Box na parkovišti také ne. Proboha. Proboha! 30%

Má to svoje momenty, ale je to fakt nekonečná, produkčně velkorysá expozice, která jen nabaluje další a další postavy, ty ale nevhání do větších konfliktů. Místy to působí až jako nějaké loudavé doku, které sází jen na diskutabilní atmosféru. Gyllenhaal se hodně snaží, Franco ani moc ne. Trochu mě překvapuje, že jsem to dokoukal. 60%

Nevím, po všech těch Raw a Neon Demonech je pro mě téma probouzející se ženské sexuality za společnosti nadpřirozených prvků už trochu vyvanuté. Tohle navíc není moc formálně zajímavý, aby šlo přimhouřit oči nad haprující vnitřní logikou. Navíc to není ani tak jistě zrežírované jako třeba Zabití posvátného jelena - potenciálně znepokojující pasáže s mizením lidí/hořením lidí/topením lidí jsem dost prozýval. 60%

Ke konci už to jsou spíš takový "storky" než "stories", stejně jsem si ale po většinu stopáže říkal, že podobný konverzační dynamo pohánějící až příliš přesný mechanismy rodinných vztahů jsem už dlouho neviděl. Sandler a Hoffman perfektní. Po Odnikud a 120 BPM nejlepší letošní Cannes film. 85%

Au. Zase se toho chopili tvůrci, kteří z toho neumí "dobře" udělat ani jednoduchý, didaktický, doslovný, lineární snímek pro školy, tedy natočit to přesně tím způsobem bez autorského vkladu, který už ve světě léta nefrčí a nikoho nezajímá, ale tady by mohl mít úspěch. Není to sice takový bizár jako Lída Baarová, opět to ale dojíždí na neexistující dramaturgii, kdy na sebe nic nenavazuje, nic se nebuduje a ve výsledku tak kromě znudění není vůbec nic cítit. Zakončovat fádní scény zatmívačkama? Proč? Dlouhé minuty to vyplňuje vyloženě zbytným děním, aby to pak důležité milníky nestoudně zabilo, a třeba totálně nevyužilo celý monstrproces, v němž se Aňa Geislerová předvede asi na tři minuty. Co vůbec mají znamenat ty štěky snad dvaceti českých herců, kteří mluví špatně anglicky s příšerným přízvukem? Každý se zaplatil na den a čau? Nestrhne ale ani ústřední výkon Ayelet Zurer, zvlášť proto, že její Horáková prostě není plastická postava, ostatně jako všechni, včetně komunistických bídáků. Přísáhám ale, že Jitka Smutná a Alena Mihulová jsou po tomhle (a Anthropoidu a Úkrytu v ZOO) už jen film od toho, aby vypoulily oči tak moc dopředu, že už to nepůjde dát nazpátek. 30%