kinej

Sice to točil David Schwimmer, ale stejně film působí jako typická britská komedie. Asi to bude tím, že anglický rukopis scénáře, nelze jen tak poameričtit. Americké romatnické komedie jsou pro mě úplně něco eklhaft, něco, co mi působí utrpení. Ale angličani umí být patetičtí i bez ohromného nánosu patosu a to z jejich pojetí romantiky dělá snesitelnou záležitost. Ale abych jen nehanil amíky, David Schwimmer také nezaklopýtnul a natočil příjemnou průměrně zábavnou komedii, ze které nejvíce vyniká puchýř.

Tenhle film působí poněkud ropačitě. Je vtipný, ale závěr snímku mi přijde, vzhledem ke zvolenému stylu humoru nepřiměřeně drsný. Spíše než jako klasická gangsterská komedie ala Pulp Fiction působí tak nějak rodinně. Jakoby humor byl moc jemný a lidský, vzhledem k drsnému závěru filmu. Jakoby scénárista nechtěl zapdnout do žádné škatulky a tak uvíznul někde na pomezí. Po skončení filmu, jsem vzhledem k jeho rozpačitému vyznění, čekal co dál. Čekal jsem, že se dočkám ještě nějakého zvratu, protože na to jak měl film zamotanou zápletku, byl jeho závěr až příliš jednoduše přímočarý a jednoznačný. Přišlo mi, že jsem viděl spoustu náznaků. ale žádné rozuzlení. Ale člověk by asi neměl od obyčejné komedie tolik. Nakonec, hlášky fungujou. David Schwimmer si opět odehrál svého ťunťu Rosse, Simon Pegg neměl pro větší hraní prostor a tak se mi nejvíce líbil John Polito.

Krysař se v české animované tvorbě rozhodně neztratí. Je totiž úplně jiný. Bárta vytvořil zajímavé frigurky, ale nejvíce mě dostávají jeho domy a vlastně veškeré lokace. Pohledy na město z ptačí perspektivy jsou geniální. Všechny ty podivné stavby vytvářejí bizarní svět pokroucených stěn a děsivých chrličů, který by mohl závidět Tim Burton. Pod hudbou jsou podepsáni Kocáb, Pavlíček a flétnu nahrál Stivín, není co dodat.

Darren Aronofsky má našlápnuto do síně slávy, kam patří jen ti nejlepší z nejlepších. Všechny filmy se jeden druhému podobají tím, že připomínají jakýsi nekomprosmisní pochod směrem k pochmurnému konci. V případě filmu Wreslter přišel Aronofsk s novým a pro něj neobvyklým vizuálním stylem. Zatímco předešlé snímky byly esteticky vytříbené, Wrestler působí poněkud syrově a partyzánsky. Kameraman mu vtiskl punc nízkorozpočtového filmu. Jeho záběry působí chvíli dokumentárně, chvíli epicky, což jen umocňuje bídu života Randyho a výsledek je absolutní realismus filmu. Ve Wrestlerovi je několik scén, na které rozhodně nezapomenu. Například ta scéna, kdy Randy prochází chodbami, jež je doprovázena jakýmsi neurčitým šumem, který postupně přejde ve skandování jeho jména a skončí příchodem do řeznictví za přepážku, je velice působivá. Skvělá je i volba skladeb. Rozhodně se nejedná o můj šálek kávy, ale psíně fungují skvěle. Dokreslují dojem z života v buranských maloměstech, kde se příběh odehrává. A herce si nechávám nakonec. Mickey Rourke, parádní comeback a Marisa Tomei, také úžasný a hlavně odvážný herecký výkon.

Filmy Tima Burtona bývají bohaté především esteticky, často tak moc, že se vizuální stránce daří zakrýt ostatní slabiny. Například Sleepy Hollow je taková podívaná, až člověk nevnímá slabší děj. Big Fish ale není o zkroucených stromech a gotických stavbách. Ano je zde sice k vidění pár Burtonovských podivností, ale tím nejdůležitějším je zde příběh. A ten odvyprávěl Tim Burton krásně. Do příběhu o vyrovnávání se s otcem ala Baronem Prášilem, vložil tolik citu, že jsem se skutečně dokázal vžít do postojů Willa. Dopousud jsem považoval za nejlepší Burtonův snímek Ed Wooda, ale tomu chyběla závěrečná pointa. V Big Fish se rozuzlení dočkáme a tal jej považuji za nejlepší a zároveň nejméně burtonovský film.

Síla tohoto filmu pramení hlavně z příběhu. Hudba se nijak neliší od klasického muzikálového patosu a texty až na pár zajímavě zrýmovaných replik tvoří převážně typické muzikálové křečovité povídání. Ale přesto se Sweeney Toddovi podařilo, a to i přes můj odpor k tradičním muzikálům, se podařilo upoutat mojí pozornost a následně probudit emoce. Myslím, že spíše než Timu Burtonovi, ač bezchybnému, náleží zásluha především autorům původního muzikálu. Ti totiž dokázali zajímavě proplést osudy několika postav a vše zakončit krsáným brutálním závěrem. Dobrou práci odvedl i Johnny Depp. Sice je jako zpěvák průměrný, žádné velké pěvecké výkony zde neuslyšíme, ale jako herec boduje. Jeho holič je opravdu démonický a jeho šílený pohled v závěru filmu opravdu budí respekt.

Mars attacks je dobrá komedie. V době svého vzniku ho neznalí lidé nešťastně brali jako parodii na Independence Day. Asi kvůli explodujícím památkám. To je ale nesmysl, jednak Independence Day parodovat nepotřebuje, je sám sobě karikaturou, a dále smysl exitence Mars Attacks, má kořeny mnhohem hlouběji v minulosti. V knižní předloze a v béčkových sci-fi padesátých let. Jednou již toto téma Tim Burton nakousnul Ed Woodem, a teď se k němu vrací sám v pozici jakoby béčkového režiséra. Myslím, že film je vydařenou parodií na staré naivní sci-fi a katastrofické snímky. Zároveď Burton vtipně zakomponoval a inovoval onu již dávnou přežitou sci-fi estetiku 50.let. Vtipná je především typologie postav, typická pro katastrofický žánr. Bývalý boxer, vracející se k manželce, abstinující budhistka Annette Bening atd. Dost se mi líbil například Martin Short v roli PR poradce, ten se fakt trefil. Svkěle zahrála svůj výstup i marťanská sonda Lisa Marie.

Guillermo del Torro umí určitě dobře točit fantasy a komiks filmy, ale horory asi nebudou jeho silnou stránkou. Spíš naopak. Myslím, že hlavně jeho vinou je slibný námět úplně rozmělněn do tuctového béčka. Po z celého filmu snad nejděsivějších úvodních titulkách přijde velké nic. cénář se pitomně a nevěrohodně snaží slepit osudy několika postav v jeden ucelený děj. Výsledkem je scénáristická křeč. A hororové scény nefungují jak by měly. To co nepokazí naivní kamera, dodělají absurdně naddimenzované zvukové efekty.

Spíše než horor, bych neváhal pojmenovat snímek jako psychadelickou pohádku. Hlavní hrdinka, jak vidíme na začátku spí a sní. A celý sníměk skutečně připomíná sen o Karkulce, jež je však narušován jinými motivy, které tomuto námětu dodávají další rozměr. Karkulka získává porstřednictvím dalších vnořených příběhů představu o vlčích stvořeních a místo strachu v ní tyto šelmy vzbuzují zvědavost až chtíč. Fantatzii se zde rozhodně meze nekladou, až může být pro někoho obtížné se orientovat. Já tento inovativní přístup hodnotím kladně. Karkulka v bad tripu je zajímavá. Bohužel se však režisérovi nedaří vytvářet a stupňovat napětí, což je velká škoda.

Tento film se celých prvních 40 minut jeví jako slušný horor. Ale pak přijde na řadu, řada reminiscencí a za valsy přitažených vsuvek a to celou atmosféru spolehlivě zabije. V pokoji nejdříve začne mrznout, a potom ho celý zaplaví voda a to už je prostě trošku moc. Režisér nenapíná, ale zasypává vjemy. Příště by to chtělo vícě děsit a méně komplikovat.