sportovec

Příklad filmově zbásnělého dokumentárního filmu téměř na dlani přináší svědectví o statečnosti a hrdinství Rudé armády, která silou svých někdy zbytečných, ale především vítězných obětí i hrdinů pomohla vedle dalších Spojených národů zachránit humanismus a civilizaci před návratem do nejzhoubnějšího středověku. Pochybuje-li někdo o byzantskoruském evropanství, zpochybňuje i velmi podstatnou část evropských dějin.

Důkladná rekonstrukce zcela zasutých fakt o rozhodném momentu v průběhu první světové války uvádí do důvěrna prohloubený pohled na povahu šifrovací práce i rozsahu možných dosahů, v nichž se pohybuje nebo pohybovat může. Obarvení filmových záběrů z první světové války propůjčuje těmto záběrům další rozměr jejich vypovídacích možností. Skutečnost německých záměrů a jejich úvah o zainteresování Mexika a Japonska do protiamerických aktivit pro mě byly objevem nových naprosto neznámých faktů. Lidská zvídavost je obdobnými díly nejen povzbuzována, ale přímo vybuzována.

Popularizovat znamená sice zjednodušovat, ale také přesvědčovat a prvotně poučit. A rozsah lidských dovedností, v nichž člověk osvědčuje alespoň starostředoškolskou úroveň, má k dokonalosti daleko. Z tohoto hlediska méně velmi často znamená více. V tom je také podstata poselství a přínosu i kvality tohoto pro některé až příliš jednoduchého dokumentárního pořadu. Už proto, že věda nestojí na místě a na kvalitě a přehlednosti nabírají i animace. Je co obdivovovat.

Popularizovat znamená sice zjednodušovat, ale také přesvědčovat a prvotně poučit. A rozsah lidských dovedností, v nichž člověk osvědčuje alespoň starostředoškolskou úroveň, má k dokonalosti daleko. Z tohoto hlediska méně velmi často znamená více. V tom je také podstata poselství a přínosu i kvality tohoto pro některé až příliš jednoduchého dokumentárního pořadu. Už proto, že věda nestojí na místě a na kvalitě a přehlednosti nabírají i animace. Je co obdivovovat.

Propagandistický ráz filmu je mimo diskusi; k tomu se však musí dodat, že dobová filmová produkce Spojených národů se od ruského zobrazování zase tolik nelišila. Pro mě nejpřínosnější či nejzajímavější informací filmu bylo Stalinovo vzývání boha v jednom z jeho projevů a statečnost a odhodlanost Rusů vzdorovat Hitlerovi. Souhrn nacistických chyb na východní frontě je jedním velkým blbáriem. Těžko se k tomu cokoliv dodává. Současně oceňuji komentář Volodymyra 2.

Norská vláda se vrací k staré osvojovací politice: kdo chce v té které zemi trvale žít a požívat všech občanských lidských práv, která zaručuje její ústava, musí o ní něco vědět a kromě toho ovládat její státní jazyk. Špicberky jsou z tohoto hlediska přechodné stádium, protože pojem stálosti je pro tamější sešlost obtížně použitelný. Z druhé strany je to nesporně norské území. Zůstává otázkou, proč mezi dotazovanými nebyl alespoň jeden ruský obyvatel Špicberků; chápu, že odpověď na tuto otázku je nesnadná. Dokument je velmi dobře natočen, ale postrádá obecnější závěry. Spíš ho cítím jako časosběrnou novinářskou reportáž.

Torzovitost pramenů předchází mlhavosti zobecňujících závěrů. I tak bylo o kněžně Kunhutě řečeno mnohé mj. io jejích vazbách na polské Piastovce.

Ne nadarmo patří režisér Mario Monicelli k předním představitelům italského neorealismu. Nápaditý příběh je faktickou ilustrací vnitřní rozrůzněnosti tehdejšího EHS a současně vhodným podnětem k rozvíjení řady nápaditých humorných situací, v nichž dostává na pamětnou dožívající pozdně feudální mravnost tak trochu ještě dřevní sicilské společnosti. Z druhé strany je prolínání ženské emancipace a křehkosti geniálním nápadem, z něhož vzniká nevšední trochu humorný, trochu komediální příběh korunovaný nápaditým závěrem. Zběsilá bláznivost, do které je to všechno zabaleno, kouzlo DÍVKY jen umocňuje. Monica Vittiová je k zulíbání přesvědčivá a své odvádějí i další herci. Bylo to nečekané a obohacující setkání s vrcholem italské kinematografie hraného filmu.

Snaha zdůraznit Mariinu osobnostní velikost je přes soustředěné úsilí ženského tria značně nepřesvědčivá; alžbětinská jízlivost má evidentně půdu pod nohama a má se oč opírat. Na druhou stranu platí, že i tma své světlé momenty světlo naopak nemusí být vždy výhrou. V každém případě vláda potomků druhého tudorovského Jindřicha přinesla Spojenému království méně krve než války růží i anglická revoluce XVII. století.

Gagů je  tu na rozdávání. Souznění dvou malých zlodějíčků, hvězdy světového zločinu i přízemního sicilského mafiána bojujícího se svou neumořitelnou sestrou opravdu stojí za to. Jean Paul ve své špičkové formě až překvapivě dobře souzní s Bourvilem a NATO tu prokazuje příkladnou vstřícnost, protože v tomto vodopádu ztřeštěností nevyznívá ani zdaleka nejlíp. Přitroublá francouzská policie není v tomto humorném zlehčování ani zdaleka na posledním místě stejně jako tehdejší - již končící italský kult tzv. čistoty. Scénář zejména ke konci filmu počet gagů stupňuje až neúnosně, ale všechno přebíjí suverénní kamera a jistá režie. I po takřka šedesáti letech je stále se na co dívat.