sportovec

Vždy když lidství vítězí nad rutinou a zejména tehdy, když se jedná o lidský život, je to povznášející a nádherný okamžik. Humanismu není nikdy dost a každý život stojí za to, aby oň byl sveden i lítý boj.

Mezní okamžiky lidské existence - touha po změně, která zůstává nenaplněna a ze všednosti, kterou touží opustit, se vrací do zaběhaných, sice obtížných, ale také zaběhlých stereotypů počínajícího středního věku.  Tak je budována Šotolova a Bělkova inscenace postihující divadelní prostředí zapadlého regionálního divadla, pro něž Plzeň je nedostižná a liberecké Šaldovo divadlo zajímavé a polepšující.

sportovec  všechny recenze uživatele  Toto pásmo dokumentárních filmů o sužované středoasijské zemi vypovídá o důležitosti politické profese i o opakovaných notorických chybách evropského Východu a Západu. To všechno stojí desítky a miliony padlých i rozvrácených domorodých životů. Je to velmi nelichotivé zrcadlo v mnohém protiřečící skutečné demokracii.

V této epizodě nespatřuji nic mysteriózního. Počátky černé emancipace jsou ještě nesnadnější než té ženské. Rodinný příběh, který je jejich osou, není nepravděpodobný a Kanada nebyly USA. I tak to bylo nesnadné a pro obě ženy obtížné. Jde o jeden z nejpropracovanějších příběhů tohoto rozvětveného cyklu.

Půvabná čapkovská povídka ze sbírky o obyčejných věcích je jakousi nanejvýš neformální obhajobou normálního, střízlivého a přitom cudně třpytivě bohatého lidství , které nezná postdemokracie, popravdy a jiné postmoderny; je šťastné v sobě ze svého sociálního mikrokosmu. Duchařinka, jak má být. To se České televizi opravdu povedlo.

Holmesovo neštěstí je  zlidštěním slavného detektiva nejen v této povídce a naopak Watson pro tuto chvíli přestává být vlajícím cárem osobnosti svého velkého přítele.

Zrůdné zločiny stalinského režimu vyrůstaly a posléze překonávaly hrůzy ruské občanské války z přelomu desátých a dvacátých let minulého století. Za zmínku stojí i postoj západních demokracií v této věci i Gorbačevova a Putinova statečnost (promítání stejnojmenného Wajdova filmu KATYŇ v Ruské federaci). Jinak k těm svinstvům není co dodat. Francouzští dokumentaristé odvedli vynikající práci.

Olze Sommerové se podařilo nově - nově v poetice dokumentárního filmu - spojit koláž s celkovým pohledem. Je pravdou, že dějiny tu tak trochu končí rokem 1989 a přesahy se dějí právě v těch kouscích koláže, ale vidět jsou a popřít je nejde. Vhledy do Suchého soukromí nebo objevné armstrongovské střípky jsou i pro poměrně dobře zpravené přátele SEMAFORU nespornou novinkou. Gottovský vstup má příchuť piety. Sommerové ztvárnění nesporně překonává žánrové hranice dokumentu a přesahuje do hraného filmu, jehož je Suchý, tento žijící klasik, nesporným spoluautorem.

Tento Sorrentinův seriál je dalším, ještě vytříbenějším pokračováním předcházejícího MLADÉHO PAPEŽE. Připočteme-li k tomu merita Husovy či Lutherovy kritiky zesvětštělého kněžství jejich doby, výrazy jako peleš lotrovská, papeženci a řada dalších nemohou nepůsobit jako alespoň zčásti současné. Prohnilost halená cudně do výrazu vystupňovaného individualismu, se neomezuje na tuto církev, charakterizovanou mj. zvýšenou pedofílií. Výsledný pocit tlumočený mimořádně vytříbenou filmovou řečí budí pocity, jež mají ke krásnu dost daleko.

Mimořádní nejsou jen kolibříci, ale také filmaři schopní zachytit tyti živé drahokamy a polodrahokamy v plném letu i při krmení. Největší kolibříci se váhou blíží dospělým myším a ježci jsou oproti nim obři. Obratlovci opravdu umějí překvapit.