sportovec

Středoevropovno není mrtvým pojmem; Nedbalův veliký odkaz, mistrovsky s nemalým zápalem zachycený v tomto dokumentárním filmu, je dalším přímo zdrcujícím argumentem. Argumentem určitě ne jediným.

Skutečnost, že druhá světová válka neskončila v Evropě 8. či 9. května kapitulací Německa, ale 2. září 1945 v Tichomoří kapitulací Japonska, stále není dost ve veřejném povědomí i 76 let poté. Nepodílely se na ní jen USA či Spojené království a Čína, ale i Sovětský svaz, který přinesl oběti nejtěžší - 26 mil. mrtvých, více než třetinu všech padlých v této velké mimořádně krvavé válce.

Jak výstižně podotkl průvodce tímto volným seriálem herec Dvořák, mýtus, že československá armáda nikdy nebojovala, je opravdu jen mýtem. Míst jejího nasazení bylo více: Itálie, Srbsko, Francie, Rusko, Polsko, Maďarsko, severní Afrika, Palestina a pochopitelně i Československo. Úroveň těchto zastoupení byla přímo úměrná kvalitě státnosti. Ale ani v tomto ohledu jsme nebyli zvláštní výjimkou.

Volný seriál či příběhy-narativy na pokračování důkladně rekonstruuje populární formou dramatické úsilí elitních Čechů a jejich bezpříkladný idealismus v prosazování Masarykova konceptu. Chtělo by to ovšem podobně pojaté doplnění o působení legionářů v druhém odboji a zdůraznění jejich ideálů ve snahách jejich nástupců a dědiců. Legionářem byl nejen Masaryk, ale i Štefánik a Beneš. Ani to se dostatečně nezdůrazňuje.

Slovenské události, o kterých se takřka nic neví, jsou podány v hutné, výstižné zkratce. Zaráží jedno: nedostatek úcty a naprostá nevědomost nejen k Jozefu Lettrichovi, ale i Fedoru Hodžovi, Jánu Ursínymu, Vavro Šrobárovi a dalším čelným osobnostem slovenské demokracie československého období.

Další z významných pořadů historické popularizující publicistiky za provádění Přemysla Čecha přibližuje značně neznámé období našich novodobých dějin a skýtá nabytí více než základních vědomostí v době často nedoceňované historické paměti. Bohužel zejména v sedmé části silně utrpěla vyváženost výkladu; pokud se mluvilo o slabinách, měl jim být věnován samostatný díl. Neblblo jenom Česko.

Hana Zagorová je pojem. Pojem a klasika, šansoniérka svá a osobitá. Výborná. Je hodně toho, proč si jí vážit.

Opravdu mistrovská, do detailu promyšlená povídka, navíc jako obvykle výtečně zdramatizovaná. Není k tomu co dodat.

Ne zlé, ne hloupé, ne nepozitivní, ne špatně obsazené, napsané, zrežírované, ale téma až příliš specializované a pohádkovost dotčená sériovostí, i když ne příliš. Jedním slovem Clint Eastwood nejen herecký v akci.

Mezi barbiniovskou hezkostí a neopakovatelností krásy je propastný rozdíl. V tomto případě je tím rozdílem Sophia Lorenová. Je k neuvěření, že poslední nadčasový film natočila v roce 1977 se svým životním hereckým partnerem Mastroiannim. Zvláštní není "jen" Lorenová, ale i pojetí a vyznění tohoto francouzského dokumentárního filmu,