AloeB

O filmech tohoto typu mám občas tendenci mluvit jako o zbytečných, protože v ideálním světě, kdybychom se s klimatickou krizí nemuseli potýkat, bych si namísto nich mohl pustit nějaký příjemný a zábavný film (a nebo dokument o jiném světovém / společenském problému, lol). Film 2040 totiž moc zábavný není, na druhou stranu je však nesmírně inspirativní a extrémně pozitivní, což je slovíčko nepříliš slučované s tématem snímku, nicméně je na místě jej s tématem slučovat, protože přeci jenom přináší naději. A naděje je mnohem lepší věc než si jen rezignovaně nepořizovat děti, protože je nechceme vychovávat v tomto světě. Damon Gameau zde nabízí několik zajímavých řešení, způsobů, které fungují jinde po světě - jde o sdílenou elektřinu ze solárních panelů, sdílená auta ve městech, změna užívání půdy, pěstování mořské řasy na parcelách v oceánu a podobné. Někdo může namítat, že je film idealistický. Jako cynik říkám ano je, ale jako uvědomělý člověk říkám, že lepší alespoň nabízet naději a předkládat řešení než jen nad pivkem nadávat na upadající svět. Už jenom proto, že když se naděje dá správným lidem, tak ti správní lidé mohou skutečně něco vytvořit...

Na to, jak výpovědní hodnotu by mohl tento film skutečně mít, nedosahuje svého potenciálu. Možná je to jen vnímání mě, Mečiarem nepolíbeného Čehúna, pro kterého očividně film natočený není, ale jestli i mě, nezávisle na čemkoliv ze slovenské moderní historie, připadal film plytký, scénicky nezajímavý a vypravěčsky nezvládnutý, tak proč by se na to měli koukat jiní lidé. O únosu Michala Kováče mladšího si ostatně mohu přečíst na Wikipedii, že jo.

Je sice smutné, že jsem se o tvorbu Darii Kashcheevy nezačal zajímat po slavné nominaci na Oscara, ale po v českých médiích snad ještě diskutovanějších výstupu na Českých lvech. V souvislosti s tím je mi trochu blivno, jak moc je v některých skupinách (především snad českého internetu) pošlapávána velmi kvalitní, osobitá a originální tvůrkyně, soudě dle tohoto snímku. Často sice poznamenávám ono: "námět není nijak originální", jistě, není, ale je natočený a vystižený velmi precizně. Ozvláštňujícím prvkem je zde působivá animace, v níž lze velmi dobře rozeznat náročnost celého krátkého patnáctiminutového projektu. Je tedy smutné, jak někteří zapšklí muži řeší v chatech vaječníky Darie Kashcheevy, namísto toho, aby se jednou za čas podívali na skutečně kvalitní vizuální tvorbu.