2040

Za prvé - veľa nového som sa, žiaľ, nedozvedel. Za druhé - ponúkané riešenia sú síce väčšinou v nejakej forme fajn, ale zabúda sa na ich "vedľajšie účinky", alebo sú to často len kozmetické zmeny. Napr. prirovnanie microgridu k internetu je presné, lenže zabúda sa na to, že internet priniesol nie len nevídanú dostupnosť informácií, ale aj ich nevídaný nárast a zahltenie nimi... Za tretie - vizuálna stránka filmu je pomerne nevkusná, a dalo by sa to aj bez toľkého cestovania. Za štvrté - a to považujem za najväčší problém dokumentu - snaží sa nás presvedčiť, že ľudstvo vynájde nejaké super riešenia, aby odvrátilo katastrofu a ešte vylepšilo svet. Pričom ľudstvo jednak spôsobilo tieto problémy tiež v snahe odvrátiť iné problémy (hladomor, choroby, chudobu...) a jednak to, čo by sme potrebovali je menej ľudstva - nie v zmysle menej jedincov (hoci aj to sa v dokumente naznačuje), ale menej nášho vplyvu na fungovanie ekosystému a menej našich zásahov doňho. V princípe by sme potrebovali znižovať komplexitu a zvyšovať efektivitu fungovania našej spoločnosti, aby sme zaberali menej priestoru, využívali menej prírodných zdrojov, ako jedinci, aj ako spoločnosť. Otázka je, či to naozaj chceme. Zmieriť sa s tým, že v živote neuvidím Halung Bay (naživo), ale môžem sa kedykoľvek ísť pozrieť na Pražský Orloj, lebo pri ňom nie sú davy turistov. Alebo s tým, že nosiť zaplátané oblečenie bude norma. A že kilo banánov by malo stáť 10-15 eur namiesto 1 v akcii. A ešte drobnosť - Namiesto sharovanych elektromobilov môžeme už dnes používať električky a trolejbusy a metro a vlaky - všetky fungujú na elektrinu, potrebujú tisícinu miest na parkovanie a prepravujú ľudí hromadne, čiže efektívnejšie. Otázka je: prečo to nerobíme? Jednoducho celý ten dokument chce byť "wow", ale udržateľnejšia civilizácia je v skutočnosti nudná ako pitie vody namiesto alkoholu a rozprávanie sa o tom, čo bolo v škole namiesto netflixu. Good night and good luck. (12.11.2020)

Po delší době jsem udělil pět hvězd a proč právě dokumentu 2040? Podobných dokumentů o špatném stavu naší planety je celá řada, v čem je tenhle výjimečný? Především proto, že nestraší, nevyhrožuje, ale naopak hledá řešení. Navíc výborným způsobem. Netlačí nikoho ke změně a nepředpovídá nereálné scénáře. Bere si již fungující řešení, která dnes existují a zamýšlí se nad tím, jak by to vypadalo, pokud by se „jen“ rozšířila a začala jej používat většina lidí. Decentralizovaná síť elektrické energie v Indii a pěstování podmořských řas a jejich využití jsou dva pozoruhodné nápady, které mají hned několik skvělých přínosů pro celou společnost a jsou ve své podstatě jednoduše proveditelné. Mimo obsah mě sedla také forma zpracování. Popis současného stavu a všechny změny vysvětluje Damon Gameau své čtyřleté dceři. Výsledky pozitivních změn projektuje právě do roku 2040, kdy bude dospělá a bude muset ve světě, který my měníme, žít. Právě v tom je pro mě hlavní myšlenka filmu. Chovejme se zodpovědně kvůli našim dětem. To ony po nás všechno zdědí. Za pozitivní vyznění dokumentu přidávám i tu poslední pátou hvězdu. (12.10.2020)

Regenerace. Optimistická, vizionářská, realizovatelná sice pouze za hodně ideální vůle a konstelaci lidstva, přesto realizovatelná a takový svět by se mi opravdu líbil. Konečně rodinný enviromentální dokument, který není jedna velká depka, je srozumitelný, hezký, zábavný, vtipem se nešetří, navíc poukazuje na už existující technologie a jako bonus zazní i M83, které můžu. Člověk má chuť okamžitě zakoupit slepici a skočit si na zelenou panelákovou střechu pro lilek s patizonem. Vydařené animace, pěkné tak, že člověk nechce zpátky. Sedlo mi. Po nedávném počinu Davida Attenborougha, který se těší všeobecné přízni, přichází na scénu Austrálie, která to pojímá rovněž příjemně a elegantně. Zasloužilo by to nadabovat a pouštět i malým prďolkám, aby věděli, že se o palčivých tématech dá mluvit slušně a lidé na to slyší. Nikoli hysterickým ječením a odbržděnými, hulvátskými výhrůžkami na půdě OSN, které akorát rozděluje společnost a masožravé odpůrce změn natruc odrazuje od žvýkání špenátu. (10.11.2020)

Jaký bude svět v roce 2040. Oceněný režisér Damon Gameau se vydává na cestu, aby prozkoumal, jak by vypadala budoucnost do roku 2040, pokud bychom jednoduše přijali ta nejlepší řešení, která máme k dispozici, abychom vylepšili naši planetu a přesunuli ji do zdravého proudu. Damon pojal dokument jako strukturovaný vizuální dopis své čtyřleté dceři. (10.05.2020)

Snímek uvádí řešení, která v současné době fungují, jak změnit osud planety a zachránit jí před klimatickými změnami. Množství získaných informací bylo dosti bohaté a obsah byl někdy až šokující. Film se divákovi nevnucuje, ale nabízí mu (i malá) řešení, jak planetě pomoci. Tvůrci brali vše objektivně a s nadhledem. Forma zpracování je velice zajímavá, ať už zmenšenými účinkujícími zasazenými do reálií či skvělými vizuálními efekty. Koncept s vyprávěním své dceři upevňuje snahu, aby film působil příjemně a zároveň přátelsky. Pokud je nějaký dokument zaměřený na osud budoucnosti, tak je to právě tento. Bezpochyby by měl mít celosvětovou distribuci, protože je potřeba něco dělat. Zítra může být už příliš pozdě. (15.10.2020)