freddy

Tak jsem to náhodou zkusil zadat do vyhledávače, jestli zde tento pořad najdu, a on tu opravdu je. Musím říci, že na tento pořad se téměř každý sobotní večer dívám nesmírně rád, už jen ze zvědavosti na pozvané hosty. Každý týden je tam někdo jiný, dokonce i z jiné sféry. Není výjimkou, že jeden týden je tam hudební skupina nebo nějaký zpěvák či zpěvačka, další týden je tam nějaký český herec nebo herečka, pak opět někdo z hudební sféry, za další týden třeba polárník a kaskadér, a pak se třeba celý díl odehrává v simulaci letového provozu. To jen tak z hlavy vyjmenovávám, co mě zrovna napadlo. Samozřejmě, že jsou díly velice zajímavé, díly průměrné, a díly velice slabé. Z těch velice zajímavých bych např. vyzdvihl díl s Janem Kačerem a Ninou Divíškovou, kdy si opravdu celých 90 minut moderátor s těmito hosty jen povídal, a přesto by tento rozhovor mohl trvat ještě několik hodin a nezačal by nudit. Nebo sem pak patří ještě díl, který se celý odehrával v napodobenině letadla ve výcvikovém středisku pro letušky a piloty. Mezi průměrné díly bych zařadil z poslední doby např. díl s Terezou Černochovou nebo s Markétou Irglovou a Glenem Hansardem. A mezi slabé díly bych dal např. hiphopový díl, který mi vyloženě nesedl. Ale každá Noc je specifická a má jiné hosty, a právě to se mi na ní líbí. Prostě velice dobrý, v Česku ojedinělý formát pořadu, se zajímavými hosty a sympatickým moderátorem. Dávám pět hvězdiček.

Když tenhle pořad začínal, tak mi bylo 7 let. Někdo by možná předpokládal, že jsem tehdy chodil spát po Večerníčku, ale rodiče byli velmi benevolentní a v pátek večer jsem se mohl dívat na televizi, dokud jsem nepadl únavou. Za jediné mínus považuji, že jsem tehdy nebyl v mém dětském věku schopen porozumět vážnosti probíraných témat. Z mého dětství si pamatuji jen znělku s velice tajemnou a temnou hudbou a potom očekávání, zda zpovídaná osoba vyleze z budky a odtajní svou tvář. Já jsem si vždy přál, aby tomu tak bylo, kvůli tomu jsem na to vydržel v pátek večer koukat. A teď se mi mé páteční večery z dětství připomněly díky reprízování celého pořadu Tabu. Televize Nova nám v současnosti (rok 2008) nabízí každý pátek pozdě po půlnoci (většinou mezi druhou a třetí hodinou ráno) reprízu pořadu od raných začátků z roku 1994 až do ukončení vysílání pořadu v roce 2000. Nyní, v době, kdy píšu tento komentář, je reprízování ve fázi, že jsou nabízeny díly z roku 1995. A každá ta výpověď, každý ten díl mě dokáže velmi emociálně zasáhnout. Ať je to výpověď dětského homosexuálního prostituta, ať je to výpověď muže nakaženého virem HIV díky transfúzi krve, ať je to výpověď muže s pokročilým stádiem rakoviny, nebo ať je to výpověď ženy trpící lupénkou, všechny tyto výpovědi jsou skutečně velice silné a v tehdejší době se jednalo opravdu o zlom, že tito lidé mohli vystoupit v televizi a o svém problému pohovořit. A i když v současnosti tato témata v Česku přestávají býti tabu, síla tehdejších výpovědí je stále velmi silná. Navíc tento formát tehdy nikde jinde na světě neexistoval a televize Nova tím pádem přišla s jedním z mála, ne-li jediným původním formátem vzniklým v Česku, jehož licence kupovaly televizní stanice z ostatních států, a co jsem se dočetl v jednom rozhovoru s Romanem Šmuclerem, tak dokonce skandinávské televize koupily pár nejsilnějších dílů tak, jak se odvysílali u nás, a pouze to nadabovaly. Myslím si, že na tento pořad bychom měli být hrdí, protože má velikou informační a výpovědní hodnotu a je to původní formát z České republiky, což už se patrně nikdy jindy u nás nic podobného, nic původního vymyslet nepodaří. Pro mne jednoznačně za pět hvězdiček a díky TV Nova za reprízu.

Nezlobte se na mne, ale já nemohu jinak. Každou sobotu v pravé poledne jsem usedal před obrazovku a těšil jsem se na známý obličej pana Železného a na to, co se od něj zase pěkného dozvím. Omlouvat mě může snad jen můj tehdejší věk (když se začal pořad vysílat, tak mi bylo 7 let) a musím se přiznat, že tehdy jsem ne všemu rozuměl, obzvláště ne věcem politickým a jim podobným, které pan Železný řešil. Ale každý díl tohoto pořadu jsem si užil a dodnes mám v paměti určité střípky. Tenhle pořad mi nikdy nesměl utéci, ať jsem byl doma, u babičky, nebo třeba v létě na dovolené s rodiči, vždycky jsem se prostě chtěl dostat v sobotu v poledne k televizi a podívat se na tento pořad. A to aniž bych věděl, co mě k tomuto pořadu tak přitahuje. Dokonce se musím přiznat, že jsem jako dítě několikrát zvedl telefon a sám jsem nějaký programový dotaz panu řediteli zavolal (měl jsem jeden oblíbený dotaz, který jsem tam za celou dobu vysílání pořadu zavolal minimálně pětkrát). Prostě pořad Volejte řediteli spolu s pořadem Eso pravidelně patřily ke koloritům mé normální typické soboty. A tak se snad na mne nikdo nebude a ani nemůže zlobit, že na tento pořad vzpomínám s nostalgií a že ho mám spojený s mým dětským pohodovými a bezstarostným obdobím. A z nostalgie nemohu a ani nechci jinak, nežli udělit pět hvězdiček.

Možná teď někoho překvapím, možná i někoho zklamu, ale chci být upřímný a upřímný v tomto případě budu. Byl bych pokrytec, kdybych tvrdil, že se mi tento pořad nelíbí. Styděl bych se sám za sebe, kdybych tento pořad neohodnotil dle toho, jak to cítím já a nechal se ovlivnit hodnocením davu. Ale já jsem neovlivnitelný a vždy hodnotím podle svého vnímání a cítění. A pravdou je, že tento pořad, který sleduji teprve od ledna 2008 s tím, že jsem tam měl asi dva měsíce přestávku, se mi velice líbí. Jistě, mnohdy je to kýčovité a je mi trapně za některé účinkující. Někteří účinkující se tam znemožní, jiní naopak prožijí nejšťastnější chvíle při opětovném setkání s někým dávno ztraceným či dokonce dosud neviděným. A já se na to dívám a dojímám se. Skutečně musím přiznat, že Pošta pro tebe už ze mne vyloudila nejednu slzu a mnoho emocí. Dokonce jsem se dostal tak daleko, že si jednotlivé díly nahrávám na DVD, abych až jednou Poštu vysílat nebudou měl nějakou pěknou vzpomínku na tento pořad. Takže já za sebe upřímně říkám, že tento pořad se mi líbí a je v současnosti jedním z mála pořadů, na které se dívám pravidelně. Jediné, co mi tam vadí, je pošťák Ondra, který mi je mnohdy krajně nesympatický. Každopádně tedy svůj komentář končím konstatováním, že zatímco mnozí zdejší "intelektuální" uživatelé vidí v tomto pořadu jen trapný a odporný pořad, já v něm vidím pořad, na který se rád vždy znovu kouknu. Dávám čtyři hvězdičky.

V sobotu 29. prosince 2012 se nad Medúzou na obrazovkách České televize definitivně zavřela voda a ona tak odplula po dlouhých 20 letech na zasloužený odpočinek někam do mořských hlubin. A to už je sakra dobrý důvod k malému ohlédnutí za tímto svým způsobem unikátním televizním pořadem, který mě provázel takřka celým mým dětstvím a dospíváním. Mé první setkání s Medúzou proběhlo někdy v době, kdy to ještě nebyla hitparáda, ale jen obyčejné písničky na přání, které neměly moderátora a kdy volající mohli vyhrát audiokazetu, gramodesku nebo nic. Už tehdy jsem se, jako malé škvrně, kterému mohlo být kolem sedmi let, snažil do Medúzy dovolat, ale neúspěšně. Po pár letech se Medúza stala součástí magazínu pro mladé diváky nazvaného Mini Maxi. Tehdy Medúza získala své první moderátory, mezi které se zařadila například i Lucka Vondráčková. No, a já jsem se stal tentokrát už pravidelným divákem, kterému uteklo jen velmi málo dílů. A pak, opět po nějaké době, se Medúza znovu osamostatnila, stala se z ní hitparáda, a k tomu získala dvě sympatické mladé moderátorky, na jejichž jména si ale i při nejlepší vůli nevzpomenu. A pak nastala v Medúze éra Aleše a Richarda, kteří převzali nad Medúzou vládu a vydrželi ji moderovat nějakých zhruba 12 let. Jejich začátky v Medúze si příliš nevybavuji, ale vím, že pod jejich nadvládou jsem si Medúzu užíval, oni to totiž dokázali perfektně odlehčit a hodněkrát docela pobavili. Navíc se mi povedlo v době, kdy to moderovali tito dva chlapíci, dovolat do Medúzy celkem třikrát a mohl jsem tak třikrát vybírat písničku a třikrát soutěžit o CD. Do toho se mi povedlo několikrát vyhrát v tzv. fofrovačce (telefonní soutěž vyhlášená na začátku nebo v průběhu pořadu) a vyhrál jsem i občas v nějakých těch slosovacích soutěžích, takže i díky tomu na toto období Medúzy vzpomínám rád. No, a pak je tu období, kdy moderátorské žezlo převzala Klára Vytisková. Na prvních pár dílů s touto moderátorkou jsem se podíval, ale Medúza se na můj vkus změnila až příliš moc a prostě mi nová forma pořadu nesedla, tak jsem Medúzu přestal sledovat. Vím jen, že pak začal Medúzu spolu s Klárou moderovat beatboxer Nasty, ale s ním jsem neviděl ani jeden díl, resp. pouze díl deifntivně závěrečný a zároveň bilanční. Pokud se zaměřím na nejdůležitější složku Medúzy, totiž na hudbu, tak v tomto směru mě Medúza velmi obohatila. Vždyť díky Medúze jsem zaregistroval mou nyní nejoblíbenější hudební skupinu Keane v době, kdy jí u nás ještě téměř nikdo neznal a kdy tato kapela ani zdaleka nebývala součástí hitparád, kromě toho se mi vybavuje mnoho dalších písní a kapel, které jsem slyšel právě v Medúze a mám je s tímto pořadem spojené, všechny je zde ale vyjmenovávat samozřejmě nemá smysl. Když to tedy shrnu, Medúza mě velmi ovlivnila, provázela mě takřka celým životem, a rozhodně zůstává v mém srdci jako jeden z těch nezapomenutelných pořadů, který si zaslouží být v mé zdejší TOP10 nejoblíbenějších TV pořadů. Nevím přesně, kolik epizod jsem viděl, ale jsem přesvědčen, že z celkového počtu 805 epizod (toto číslo zaznělo v závěrečném bilančním díle Medúzy) jsem minimálně polovinu všech epizod viděl. Co se týče mého hodnocení, tak nebýt těch posledních asi třech let, kdy se Medúza s příchodem nové moderátorky rapidně změnila, tak by to bylo za pět hvězd, takhle tedy uděluji "jen" velice solidní čtyři hvězdy. A na závěr mi dovolte jeden osobní vzkaz: "Medúzo moje milá, děkuju Ti za vše, nikdy na Tebe nezapomenu, budiž Ti oceán lehký. Amen!"