Wysch

Pokud tohle má být zástupce levných chytrých sci-fi, pak je mi smutno. Logickejch děr to má až hanba, otravnej harant je na zabití, originální úvod střídá vyschlá studna nápadů, Willis je bohužel upozaděn (výtečná je scéna s prvním harantem) a ve výsledku je Looper tak hloupé sci-fi, že se až divím tomu, proč má tak "vysoké" hodnocení. Time bullshit je zde opravdu time bullshit, film nemá žádná pravidla ohledně časoprostoru a cestování v něm, ke všemu popírá sám sebe (proč by měl Rainmaker zabíjet Loopery tak složitým způsobem?) a vůbec pointa je tak ubohá a tak "what the fuck are you thinking about my IQ", že je mi až smutno, že tohle je prý teda nejlepší sci-fi od Source Code.

-Když to nejlepší z celýho filmu jsou jen praštěné ryby...- A když veškerou pointu hyzdí nezvládnuté tempo, finále i blbý kopírování všeho možnýho (od praštěných vedlejších postav po zpívánky)...- Tehdy nastupuje Lorax jako klasický výplach animovanýho průmyslu. -Bez špetky nadšení, originality, empatie... -Tehdy vidíš průměrnej film. [DVD]

Místama zamrzí vynechání důležitých sekvencí z předlohy (ať už se jedná o smrt královny nebo i Zoddův meč či Casčina proměna), na druhou stranu potěší letmý seznámení s Puckem a ostatně i tím Skull Knightem. Co zamrzí víc, je přílišný důraz na bitvu o Doldrey a menší důraz na "one hundred men slayer" scénu, která je na můj vkus příliš rychlá. Větší výpravnost scén znamená i místy slabší zpracování vedlejších postav, které se bohužel navrátily ke statickému znázornění. Současně zamrzí i přílišná délka scén zdánlivě nezajímavých, jako je bál nebo ztráta princeznina panenství. Na druhou stranu atmosféra závěru dílu slibuje epický návrat v další části a hlavně mám osobně takovej skromnej dojem, že stejně jako já i tvůrci favorizují spíše "Black Swordsman" anebo "Conviction Arc". Proto vyvstává otázka, proč se vůbec neudělal Black Swordsman a přešlo se rovnou na Golden Age. Prozatím se svojí skromnou znalostí japonštiny si nedovolím nějak hodnotit dialogovou stránku, byť by se jistě leccos vytknout dalo. Po stránce příběhový jsem svoje napsal, po stránce zpracování nejsem takový kumštýř, aby mi na něm tolik záleželo. Chybějí mi vnitřní pohledy hrdinů, resp. vnitřní monology hodnotící situaci. Stále přetrvává dojem, že se jedná o dílo od fanoušků pro fanoušky a nikoliv seriózní snahu přilákat na nejepičtější a nejtemnější příběh všech dob nové duše. Jo a soundtrack je skvělej.

Tak nějak z Neočekávaný cesty mizí to neočekávaný. První díl hobití trilogie mi v lecčems připomíná Společenstvo prstenu, který se mi napoprvý nelíbilo svoji dlouhou stopáží a malou akčností (rozuměj Společenstvo mi - před zhlédnutím extended edice - přišlo natažený jak nudle. Neočekávaná cesta má tytéž příznaky - postavy, ve kterých se nevyznám, příběhový rámec, v kterým se neorientuju a na dlouhou stopáž málo akce. Šablona jak přes kopírák, předloha nepředloha. Na druhou stranu je první Hobit opravdu grandiozní v otázce výpravy a já se konečně po dlouhejch deseti letech mohl vydat znovu do stejný Středozemě, ve který jsou divný lidi s velkejma chlupatejma chodidlama, vousatí trpaslíci s divnejma sekerama a divný bledí lidi se špičatejma ušima. A co si budem povídat, grupa okolo Thorina je v mnoha ohledech sympatičtější než grupa okolo Aragorna a Froda, a to i přesto, že není absolutně nijak vykreslená. Předlohou nepolíbeným trpaslíci budou připadat veskrze stejní, zapamatujou si jen toho Thorina a pak budou vědět, že tam někde mezi nima je i jeden tlustej. Co každýmu při prvním zhlédnutí určitě zůstane v hlavě, je bezchybný Martin Freeman, který je jedním slovem výborný; a pak možná Elrond a Galadriel, protože tyhle charaktery už zná z dřívějška, a samozřejmě Gandalf, který na plátně vůbec nezestárl, naopak o těch šedesát let omládl. Velkolepá PJ epopej ze světa Středozemě začala teď znovu, podruhé, jinak s jinými charaktery, předloha nepředloha, znovu přichází ta detailní atmosféra živoucího světa se všemi fantaskními výjevy, který kouzelná Středozemě může nabídnout. [slavnostní premiéra 11.12.2012]

Cloud Atlas je podle mě hodně složitej snímek. Ne tím, jak moc mega super nabitej děj plnej zápletek a myšlenkových zvratů a hodnotných idejí v něm najdeš. Je hodně složitej tím, že je vlastně jednoduchej a celej je víceméně takovým jakože výcucem všeho klišoidního, co se dá napsat. To není tak nějak výtka, naopak musím říct, že je to tak krásně zpracovanej prvoplán, že silně pochybuju, že bych letos viděl lepší. Emoce stříkají, myšlenky jsou diváku podsouvaný, všechno je řečený, myslet se nemusí. Jenže tak nějak v těch třech hodinách personálních etud malýho počtu herců ve velkým počtu rolí chybí to nejdůležitější podle mě, totiž to cosi, co by mě posadilo na zadek. Absence velkýho finále je tak trochu ránou pod pás, protože po třech hodinách sezení v polstrovaný sedačce zadek bolí a kolena úpí nemožností se narovnat. Tohle finále Cloud Atlas bych s chutí přirovnal k finále Pána prstenů: Návrat krále, který taky jaksi nějak vyšumělo do prázdna. Takhle totiž ta celá epičnost a neskutečná propracovanost a detailismus v každým záběru postrádají nějaký širší vhled dovnitř, nějakou zubatou myšlenku, kterou si budeš přehrávat hodiny a hodiny po skončení filmu. Abych řekl pravdu, vybavují se mi scény, vybavují se mi emoce, ale dohromady se mi nevybavuje ta pocitová bomba, kterou jsem měl třeba po skončení Temnýho rytíře, Inception nebo od jiných režisérů aspoň toho Forresta Gumpa, Shawshanku nebo i jen "hloupoučkého" Blade Runnera. I ta katarze v Království nebeským, který jsem si dal den po shlédnutí Atlasu mraků, byla pro mě v Ridleyho případě hutnější, silnější a hlavně zapamatovatelnější. V celých těch třech hodinách mi zkrátka u Atlasu chyběla práce s divákem, jeho zatažení do děje apod. Jsou filmy, kterým to člověk odpustí, ale u epický studie lidství je to přeci jen trochu... chybějící :) Ale jak říkám, film výbornej a prvním shlédnutím to pro mě asi neskončilo, bude někdy v budoucnu následovat druhý zhlédnutí, kdy se pokusím odhalit to, co mi v kině jaksi asi uniklo.

Halem nezasažený jsem se celkem solidně bavil. Ne že ne. Postavy akorát sympatický, děj akorát jednoduchý, zápletka akorát stupidní, logický zvraty akorát do rámce... jako nějakej prequel k něčemu většímu opravdu sympatickej počin.

Míša je sympaťák k nepohledání, Wahlberg je sympaticky střídmý a Mila je samozřejmě jako vždy sexy, ale i když film má pár světlých chvilek a scén, hromada pšouků a fekálního humoru byla na můj vkus až příliš nevtipná. Odkazy na osmdesátkový feelingy mě jaksi minuly, ale jak už to tak bejvá, tohle nemá bejt komentář objektivní, tohle je subjektivní jak noc a jediný, na co budu určitě vzpomínat, resp. co se mi vybaví měsíc po zhlédnutí, bude neskutečný Ribisi, kterej si to zase neskutečně dává!

Nejenže zklamání tím, že s Bournem to má společný jen rámec, a přesto si to vzalo do parády Bourneovo jméno, ale hlavně celkově zklamání v tom, že na akční film je to málo akční, na špionážní thriller je to málo špionážní a málo napínavý a dohromady celkově je to takový nemastný neslaný. Jako by se Gilroy bál trochu experimentovat a jako by Jeremy někde potratil kus charizmatu. Celkově film není špatnej, vlastně je i celkem dobře udělanej a všechno je tak nějak jako dobrý, ale na to, že Greengrass vlastně stvořil nový (proto)typ akčního filmu, si z toho Greengrassova podání nový "Bourne" aka Cross vzal strašlivě málo.

Takže asi bych začal tím nejdůležitějším. Na [ČSFD projekci] létaly štětky, bohužel žádná nepřistála u mě. Film začal moc pozdě, takže jsme samozřejmě nestihli vyhlédnutou tramvaj. POMO spal, sám jsem ho viděl. Daniel Craig je pro mě překvapivě nejbondovatější Bond, takhle nějak jsem si ho dycky představoval, jen ty blonďatý vlasy jsou trochu nebondovský. Ale charisma, který je naprosto odlišný od Conneryho nebo Brosnanova, má ohromný a ať zabíjí, nebo brousí nějakou bondgirl, pije heineken nebo sází kufřík peněz na červenou, je skálopevnej a přesvědčivej. Aspoň v mých očích. Povedl se i hlavní záporák, na kterýho se nejspíš bude dlouho vzpomínat, a to nejenom kvůli scéně na židli. Povedlo se i křoví, totiž Q a Mallory, byť zrovna Voldemort mohl dostat trochu víc energie do vínku, ale chápu, že je jen křoví. Povedla se M, nepovedla se moc podle mě Monneypenny, logicky tam musí bejt nějaká herečka tmavší pleti, jak káže etika dnešních dní. Ale Naomie Harris zkrátka není Monneypenny. Bondgirl taky není zrovna můj vkus, ale co se dá dělat. Co se povedlo trochu méně, je však to nejdůležitější, podle mýho. Totiž nevyrovnanost. Třiadvacátý Bond je novým Bondem, opravdu novým Bondem, bourá zažitá klišé (a to dokonce i víc než Casino Royale), ničí představy o záporných i kladných postavách, Bondovu zevnějšku stejně jako jeho minulosti. Jop. Výborný tah, podle mě. Žádné vyfikundace, výbušná pera a neprůstřelná auta. Že jo. Přesto je to klasický Bond, neboť od druhé poloviny Bond nekrvácí, netrpí, je přesný, emočně nezaujatý (až na finále že jo), nemá bolesti, neváhá a nechybuje. Má i pěkný auto, nakonec. Ve výsledku tak jsou dvě poloviny, první a výborná, nebondovská a jak už tu padlo, kdyby nebyl Nolanův Temný rytíř, dokonce i originální a neskutečně zábavná. A pak je tu ta druhá, bondovská polovina, která je naprostým opakem té první a je "pouze" zábavná. Jako by padesát let výročí bylo jakýmsi důvodem se ohlédnout zpět a připomenout všechno, co tu bylo před Casinem, a zároveň naznačit, jak by to mohlo fungovat v obojím smyslu, moderní detektivky s komorní atmosférou a klasickým přístupem k trikům, a zároveň klasické kašovité omáčky okolo Bondova charizmatu. Pokud sám sobě dobře rozumím, chci tím jen říct, že Sam Mendes předvedl výbornou práci, a možná i jednu z nejlepších v Bondově historii, ale co se originality a hlavně emocí, Casino Royale považuju stále za nejlepší Bondovku vůbec. Což je škoda, neboť vlastně kdyby scénář na Casino Royale měl Sam Mendes v rukou, asi bych s hodnocením neváhal. Závěrem tedy: Jedná se o skvělý snímek, který kombinuje bondovskou klasiku v druhé půlce a moderní nolanovskou detektivku / thriller v půlce první. Je tak smůla, že právě první polovina baví hodně a dojmy z ní během druhé půlky vyprchávají. O to větší zklamání je tak vlastně ze samotného finále, které je výborné, ale trošku... podle mě... odfláklé. O to větší zklamání pak přichází, když si cestou domů uvědomíš tolik věcí, které tě jen donutí přemejšlet, zda je Skyfall odvážným krokem vpřed, nebo jen odvážným krokem do strany. Mezi tím je velkej rozdíl a teprve budoucnost ukáže, jak to vlastně s Mendesem bude. P.S. Logické lapsy jsou bohužel časté a trochu matou...

Velice mě těší, že si Ice Age drží pořád solidní úroveň a co se dojmů tejče, čtyřka se mi v tomhle ohledu líbí víc než dvojka a řadil bych ji tak na třetí místo hned za trojku. Hlasový obsazení starejch rolí je samozřejmě bezchybný, nové role se povedly taky na výbornou (hlavně Dinklage je výbornej) a po stránce scénáristický se jedná o stejně zábavnou jízdu, jakou byla trojka :)