Enšpígl

Nebudu chodit kolem horký kaše, rozemlelo mě to na sračky. Nechápu, opravdu nechápu jak se někdo v dnešní době může hlásit k nacismu. Tvůrci si ze začátku hrají ze žánry, veselou balkánskou bezstarostnost vystřídá během dvou sekund smutek. Film však postupně nabírá na obrovský intenzitě a já si připadal jak na procházce peklem. Podobně syrově naturalistické válečné scény jsem viděl snad jenom ve filmu Jdi a dívej se. Tohle je sice jiná země, jiný osudy, ale stejný hrůzy. Filmu nemám co vyčíst až na to, že na některý scény jako třeba čištění bod, „to bolí, to bolí“, berle v poli dlouho nezapomenu a to už vůbec nemluvím o závěrečný scéně, závěrečném záběru a závěrečných slovech…..tohle bolelo…hodně bolelo.

Film staví na melancholické atmosféře a zvláštním vztahu, zvláštních lidí. Přběh, tedy hlavně pointy scén často nejsou dány. Divák dostane krásný obrazový kompozice, ale výklad citů a emocí už jsou na něm. Je to hodně netradiční přístup, ale v pořádku, tvůrčí svobodu já vždy budu respektovat. Byli chvíle kdy mě při sledování filmu bylo opravdu nádherně, ale našli se i chvíle kdy jsem to moc nepobíral, nicméně při takovém způsobu zpracování se asi podobný stavy daly očekávat.

Musím se přiznat, že tahle "soukupovka" mě nedostala tolik jako jiný jeho kousky z osmdesátek a když jsem přemýšlel nad důvodem, tak jsme došel k názoru, že mě byl cizí příběh. Přeci jen kamarádství nebo sny versus učňovská reliata za socíku mě jsou tematicky bližší než bytový čorkaři. Navíc jsem měl dojem, že ve filmu je víc scén na náhodu než je zdrávo. Samozřejmě vidět všechny ty kluky z tehdejší FAMU, co jsou dneska taťuldové, až na Vláďu Dlouhýho (RIP) s těma šílenejma neučesama, to je taky obohacující, no a ty osmdesátky, ty prostě Jarda Soukup vytetoval do každýho svýho filmu parádně. Ještě k Tatianě Kulíškové, v osmdesátkách byla účastnící mnoha klukovských snů, ty jo, ale dneska..... tomu se říká posun, málem bych jí nepoznal.

Tady se těžko hledají slova, protože tohle si užilo především mé vnitřní já a duševní souznění s hlavní hrdinkou už nemohlo být silnější a intenzivnější. Reese je samozřejmě dokonalá, ale to mě u mého us miláčka no1 už ani nepřekvapuje.

Až doteď jsem si myslel, že dokonalým koncům francouzských filmů se nic nevyrovná, ale tenhle film to dokázal. Tak krásný konec plný úcty a piety jsem snad ještě neviděl. Pokud jde o zbytek, tak film má dvě poloviny dětství a dospělost. Ta děstká část je krásná, protože dává do kontrastu drsnou realitu Palerma s dětsky naivní poetikou vidění světa a dětskou láskou a právě láska a mafie jsou spojovací můstek pro obě části filmu. Ta dospělácká část jak už to tak bývá mě přišla všednější a v kontextu s první půlkou ne tolik vymazlená, ale ten nádherný závěr to všechno vynahradil.

Klidně si ty vaše odpady vemte do postele a mazlete se s nima, ale já to tady vidím jinak. Ten filmskvěle vystih divokej počátek devadesátých let včetně politický nekorektnosti. Tady co cikán to šmejd, a co druhej bílej, to ještě větší šmejd. Určitě to není festival dokonalýho filmařskýho umění a o hereckých výkonech se nedá mluvit už vůbec, ale film má skvělej odsyp, nenudu, do Kajínka nejlíp natočenou akční scénu (bitka skinů a cikánů ), velmi kvalitní hudbu Ondry Soukupa (JAR a Lucka Bílá ? ) a především dokonale zakořeněnou tehdejší dobu.

O tomhle filmu jsem mnohokrát četl jako o u ukázce přehnaného vlastenectví a patriotismu, ale já ho tam neviděl. Za to vidím často to české vlastenectví, ožrat si hubu při uspěchu našich sportovců, vzít do ruku vlajku a ožralej jak prase řvát, že jsem hrdej čech, případně jít a nadávat cikánům do sviní nebo zvolit za prezidenta člověka, který lže, rozeštvává národ, uráží lidi a svou mstivou a zákeřenou povahou si kompenzuje každou svou prohru. Nic dalšího u velké části tohoto národa nevidím. Američani jsou už z hlediska historie jiný než my, ano nemusíme to vždy chápat a nemusí se nám to líbit, ale bylo by fajn kdyby jsme se naučili respektovat ty druhý a jejich hodnoty, které jsou postaveny na rodině, ale i na vztahu ke svý zemi a hodnotám který jejich země vyznává, jakoli jsou i američany znásilňovány. To přesně jsem v tom filmu viděl. Viděl jsem v něm člověka, kterýho začaly požírat vlastní ideály, viděl jsem taky lidi z masa a kostí, který největší boj nesvádí někde v Iráku, ale sami v sobě, ale taky jsem viděl hodně lásky, Tayu jako svou ženu by si asi přálo hodně chlapů a teď rozhodně nemyslím na ten záběr, kde je v černým krajkovým prádle, a ještě jsem ve filmu viděl, že slovo jeden za druhýho není jen slogan. Silný, emotivní a skvěle zahraný film ve kterým mě dostala nejedna scéna a nejeden dialog.

Já jsem tenhle film děsně podcenil, myslel jsem si že se jedná o nějakej milostnej román o tom jak se nejdřív dva milujou, pak nemilujou a pak zase jaký to div, opět milujoua film bude čekat že si z toho sednu na prdel. Naštěstí se tady ukazuje jak je důležitý mít kvalitně sestavenou uživatelskou topku, protože moji lidi se v ní většinou u žádnýho filmu neshodnou, ale tady drtivá většina mých oblíbenců dala shodně 4* a tahle šokujcí shoda mě natolik zaujala, že jsem film prubnul a dobře jsem udělal. Ano, byla to romantika, ale upřimná, měla v sobě lidský city a byla moc hezky napsaná i zahraná, hlavně Kate je naprosto úžasná, málo kdy chápu ženskou a její myšlení, ale tady jsem s ní byl na jedný lodi od první minuty. Pokud jde o Joshe, tak ze začátku se mně moc sympaticky nejevil, ale postupně jsem si ho i já zamiloval. Film je takovej něžnej mazlíček, který romanticky založený jedinec nemůže nemít rád.

Úvod tohoto dílu nezastihne Schimanskiho v dobrý náladě a tak si na místě činu nechá poručit kari klobásu, ale přinesou mu nějakou sračku, tak jí narve do huby nějakým příhlížejícímu a jde pryč. Postupně však Schimanski pookřeje a nabírá náladičku, která se naplno projeví na diskotéce, kde se skleničkou piva v ruce pokouší o disco tanec. Při vyšetřování nazve sídlo sekty bordelem, ale členka sekty mu oponuje, že kdyby to byl bordel, tak by ho tam viděla častejc. Schimanski stačí mít i další konflikt se svým nadřízeným, tentokrát je to nějakej Karl. Obecně se mě tenhle díl hodně líbil, měl spád, dobrý zakončení, působil víc akčně než detektivně a Schimi je tady v tak slušným rozpoložení, že se v tržnici pokusí ukrást pomeranč.

Konečně si Neill uklidnil kameramana a přestal z filmu dělat houpacího koně, protože za ty jeho předchozí filmy by si z hlediska houpací kamery zasloužil sešít koule dohromady a udělat z nich boxovací pytel pro kachny. Jenže když odstraníš plíseň ještě to samo o sobě neznamená vůni. Naštěstí má v sobě film složku, která mě chytla a to byl vývoj povah hlavních postav a jednoho roztomilýho pikslíka. Ty proměny byly udělány s naprostou lehkostí a ani trošku nepůsobily uměle a v podstatě udávaly tempo celýho příběhu a nudu poslaly na dovolenou. Závěrečná akční scéna byla natočená na efekt, což moc nemám rád, ale sem skvěle zapadla a více stranou přestřelku jsem si pro její přehlednost vysloveně užíval. Další plusko dodala finalová pointa, protože v sobě měla pozitivní emoce, které vždy umím ocenit. Celkově bych řekl, že se jedná spíš o takovou zábavně akčnější pohádku, která má v sobě až nečekaně velký srdce.