Enšpígl

Jasně, když nám chlapům zahne ženská je to slušná kopačka na duši a když by zahla se čtrnáctiletým harantem je to psychickej debakl, kterej by zamet i s yettim, takže v rámci této příhody umím pochopit, že hlavní hrdina se chová jak červstvě opálenej Evžen a neví co si počít. Jenže já jsem na tom stejně, protože mě to vůbec nebavilo. Henry a jeho chování šlo mimo mě, ten puberťák co si ním Alyssa ujela byl taky úplně k hovnu, takže Alysse pokdu nebyla uchylnána neschopný, jakože nebyl ani jeden náznak že by byla, musela mít v hlavě sodovku bez bublinek, kterou uspokojuje neuspokojení, jinak to nevidím, když vidím ty dva pitomce (manžel a studentíček ) se kterejma si začala. Vtipný to nebylo, šokující taky ne, nervydrásající už vůbec ne, takže zbejvá barva a zvuk a to na pět hvězdiček vážně nestačí.

Jo Horst nám tentokrát zapřed do případu vydírání majitelů restaurací a barů. Jedním z nich je i Schimiho kámoš a tak se rozjede typicky zvláštní patrání. Zvláštní v tom, že mě přijde že Schimi opět k informacím přichází jek slepej k houslím a jako vždy se mě líbí spíš vedlejší dějové linie. Především Thanner po rozvodu začíná vystrkovat růžky pokud jde o ženský a není díl, kde by nějakou nebalil i tady se solidně rozjíždí. Navíc nám chlapci s kriminálky Dusiburg dostali novýho šéfa, ktrej Šimiho prudí ještě víc než Kisling. O napětí ani tolik nejde, spíš se jedná o zajímavý odhalení pachatele. Ještě bych zmínil, že hudební motiv mně připomínal Morriconeho kultovku z filmu Profesionál.

Frantíci pokud jde o prdel neznají hranice a v tom jim samozřejmě fandím. Tentokrát si vzali na mušku závislot na kouření a i když má film poměrně rozpačitej úvod, postupně přihazuje jednu libovější scénu scénu za druhou a kuchyňské finále už je vysloveně pekáč plnej typickýho francouzskýho humoru. Sázka je velmi výkonej zvedač nalády.

Zábavnost celýho filmu vidím především v kvalitně napsaných a posléze i zahraných postavách (Brad Pitt a John Malkovich) a závěrečné pointové řeči šéfa CIA. Nicméně po celý čas si film vybíral poměrně dlouhé nudné a pasáže, dění kolem George Clooneyho, vůbec jeho vážná postava byla dost v kontrastu s parodickýma postavama Brada a Johna a právě díky tomu měl film dvě barvy (vážnou a zábavnou), které k sobě nešly. To, že film dělali Coeni je možná pro některý zdejší tetičky a strejdy důvod pálit vysoký hodnocení film nefilm, ale takhle to opravdu nelze pojímat.

Šimanski má hrozně divný případy, takový zmatený, nic neříkající, ale ono je to celkem jedno, protože se stejně všechno motá hlavně kolem Horsta. Tady taky, jako prostředí fotbalových chuligánů MSV Dusiburg v 80.letech působí těžce retro a hodně přidává, ale stejně to nejlepší se zase týká Schimiho, nákupní vozejk přetekájící chlastem, inkasování přes držky, nahej na fotbalovým stadionu, balení kolegyně, zkrátka Schimi si to zase užíval. Jen si nevybavuju, jestli se s tou holkou vyspal Schimi i Thanner, nebo ani jeden, v ženskejch aby se prase vyznalo.

Viděl jsem jen dva příběhy, které tady navíc ani nejsou uvedeny včetně herců, takže hodnotit nebudu, ale příběh Idyla na konci léta s Jirkou Mádlem a Veronikou Kubařovou se mě díky užasné práci kameramana dostal hodně dovnitř, protože Sázava to je prostě poezie, krása a romantika a to všechno jsem v těch záběrech měl, navíc jsem se tady naprosto zamiloval do Veroniky Kubařový.

Tak tohle bych nepochopil ani kdybych měl dvě univerzity, navíc když se tam objevil Kryštof Hádek a řek, že je z Český Republiky a zase zmizel, chtěl jsem volat na psychatrii, že jsem z těch filmů definitivní mišuge. Radši bych lízal Al Pacinovi prdel než znova vidět tenhle film.

Vždyť to nemělo žádnou obsahovou sdělnost, tedy krom myšlenky že vše se postupem času vyvijí...úžasnej objev...víte, že v cukrárně prodávaj dorty ?.....To je v jedný věty objevů a myšlenek co ? Hlavní hrdina nestačí říct ani dvě vety a už je o deset let dál. Cecil zažil sice osm prezidentů, ale ve filmu je jich tak půlka, samozřejmě ta mediálně známější, přinese jim čaj, chvíli kouká, pak jde za starou dát řeč, řeší syna, kterej řeší rasismus ostatně jako celej film a tím to hasne, to je celej zázrak, no kinder vajíčko ten film fakt nesnes.

Škoda, že celý film nebyl jen o dialozích mezi Jess a Farhadem, protože jak ty dva přišli k sobě, tak moje bránice začala makat na plnej výkon. Jenomže bohužel film má i děj a zaplétku, který nejsou úplně z nejvýsostnějších. Samozřejmě přehlídka luxusu je velkolepá, ale to taky nestačí. Asi nejvíc mě zklamaly výkony Willa a Margot, přišli mě oba hrozně ztuhlí. Navíc Willovo vypracované tělo mě cpali před kameru, tak často, až se snad nabarvím nahnědo, abych byl taky frajer, ale že by třeba někdo chtěl ukázat kozy či zadek Margot, to ani omylem, nebo toho chci po holkách tolik ?

Tak tohle bylo filmový pohlazení na duši o kterým sním. Svobodomyslný, dobrodružný, spontální, pohodový. Ne tohle není pro každýho, vlastně se na ten film ani nedívej, protože je mě jasný, že tomu dáš málý hodnocení a akorát mě nasereš. Matto a Martina jsou hrdinové, který pro jejich povahu v jiným filmu určitě nepotkáš i způsob jejich chování a dialogů odporuje scénaristické klasice, tady to všechno tak nějak volně plynulo. Taky bych chtěl pozorovat delfíny, kouřit na útesu jointa a poslouchat příboj, mít vedle sebe prazvláštní holku, nestresovat se z kdejaké civilizační nutnosti, nehonit se za prachama a místo toho se radši dohadovat s prazvláštní holkou jestli má být ve stanu světlo nebo ne, myslet si že je blbka, ale postupně se s ní sbližovat, protože nikdo na světě nechce být sám. Krásný jak se dvě ztracený duše začnou nacházet. ".....když na tebe čeká velké dobrodružství, neboj se, že za prvním rohem zmokneš..."