Enšpígl

Nejdřív bych chtěl říct, že každý umělec má svobodné právo na své umělecké pojetí příběhu. Ten kdo zná dění kolem Silver A asi ví, že pan Bartoš byl především hrdina a co byl či nebyl dál není podstatný resp. dokáže se přenést přes vyobrazení svýho hrdiny, který mu nemusí zrovna dvakrát vonět. No a ten kdo to nezná, tomu to je asi stejně u prdele. Čili s tímhle jsem problém neměl, ale trošku mě vadila první část příběhu, kde totálně převážil ženský prvek a tudíž různé milostné propletence dominovali nad tísnivou atmosférou strachu v protektorátu, takže jsem si chvíli připadal jak v telenovele. Ještě bych měl výhradu k závěrečně přestřelce v první části, ta scéna tam působila, že spadla z višně. Druhá půlka ta je už celá v totálním nasazení, žánrové linie se skvěle vyrovnali, všechno má dokonale vzestupný napětí a při některých pasažích jsem ani nedejchal. Ocenil jsem, že Jirka nechal Němce mluvit německy. Skvělé herecké výkony jsou tady v mání snad ve všech postavách asi nemá cenu se bavit o hvězdě z ďolíčku, Ivan neumím zklamat. Kdo mě tady vysloveně dostal a ještě trošku ční nad ostatníma je Klárka nejen, že je fakt nádherná, ale opravdu umí hrát a jak panečku. Cením si i toho, že Silver A dělá hrdiny i z obyčejných lidí, protože na to se právě v souvilosti s atentátem na H. dost zapomíná. Samozřejmě paragáni si náš obdiv zaslouží a příjmení hrdina jim náleží po právu, ale zapomínat na obyčejný obyvatele, který i přes riziko smrti svojí i svý rodiny neváhali a pomohli by se nemělo a mám pocit, že právě jim Jirka tady vzdal hold a proto nakonec zahraju čtyřtkakt.

Jako joo, je to doják jak dění na jatkách, ale na mě to nepůsobilo uplně. Přišlo mě to příliš mnoho tradičních a tudíž ohraných elementů. Žid v nouzi, malá holčička a její kukadla, hodný lidi a ten příběh měl jen jeden filmově silnější moment, když nácek je sklepě, při ní jsem svůj dech vyhlásil za nedostatkový zboží, ale jinak mě to bohužel spíš míjelo a přitom jsem si velmi přál aby mě film trefil do toho červenýho bušícího orgánu.

Nebetyčně dokonalá atmosférická záležitost. Tohle není o napětí, ale o atmosféře, na tu se tady stříli ze všech pozic, kamera, hudba, herecký výkony, exteriéry, to všechno se podřizuje jednomu jedinému, atmosféře a ta má takovou sílu, že nedovolí, aby oči pana diváka měli na práci ještě něco jiného než sledování filmečku. Vůbec práce s divákem tady funguje na výbornou, tolik podstatných detailů, který mají třeba jeden záběr bez pomocného dialogu a někdy po dvaceti minutách zase v jednom záběru následuje návaznost. Na tohle slyším a vždycky se v tom pořádně vyrochním. Jediný co by stálo za hřích, trošku víc propsat hlavní dvě postavy. Neříkám, že byly špatně odehrány to ne, ale přišlo mě, že pár vzájemných dialogů či společných scén by tuhle záležitost ještě víc propeklo.

Ze začátku to bylo skvělý. Jako divák jsem věděl o celý situaci i postavách úplný hovno a tak slečna paranoia ovládla všechno v dosahu několika kilometrů, jenže pak tvůrcům evidentně došel dech a nevěděli jak z toho ven a tak tam začali dělat neuvěřitelnej kolotoč, postrádající základní principy logiky, vše vyvrcholilo uplným koncem, který bych si neodvážil pustit ani kachnám po mozkový příhodě.

Koukám, že zdejší panicové mají zase potřebu ukázat svýho virtuálního pindourka a rádoby sexistickejma kecama ze sebe udělat světem protřelé machos. Musím se přiznat, že na šeď se mně moc nechtělo, ale dvě věci tam na mě magnetili. Jamie Dorman, ten chlap mě naprosto rozsekal v seriálu The Fall a pak jsem byl zvědav na erotický scény. Pokud jde o první, tak Jamie mě svým výkonem opět neskutečně přijmně potěšil. Dostává psychologicky poměrně složité postavy, ale vypořádává se s nimi na jedničku. Pokud jde o Dakotu, tak u ní jsem si jist, že na castingu krom talentu byla ještě hodně podstatná postava (Jamie má teda taky luxusní postavu, to si pánové můžeme dát vzpomínek až budeme váhat mezi posilkou a hospodou ) a neokoukaná tvář. Vydařilo se. Dakota má topkovou postavu a myslím si, že pro ty dokonalý kostýmy (výborná práce vyběrů oblečení ) co měla na sobě to byla vysloveně odměna bejt na jejím těle. Pokud jde o tu erotiku, jsem taky spokojen. Rozhodně to nepůsobí rádoby provokativně, není to o sexu a kompozice erotičtějších scén vizuálně skvěle západá do obrazovýho celku. Danny Elfman dal do svý hudby nálady, co podpořily vyznění příběhu, který na mě působí jako čistokrevná ukázka lásky a jedné z nejnešťastnější zamilovanosti co jsem na plátně viděl. Ano, jasně, z logického hlediska to může působit jak románek z drůbežárny, ale copak má zamilovanost logiku, copak je racionální, pragmatická nebo se při ní od začátku ví přesně co bude potřeba podstoupit a obětovat ? Tahle vizuální lahůdka a příběhova dobrůtka ještě před mejma očima určitě zaparkuje.

Teda na to, jak je tenhle případ nudnej ho Schimi docela prožíval. Nejvíc zamrzelo, že ani nechlastal, naštěstí element chlastu teď podpořil jeho kolega Thanner, kterýmu dala kopačky jeho manželka a tak bydlí u Schimiho a jako hodně chlapů, když je odkopnuto samičkou věnuje svou pozornost chlastu. No, kocovinku má Thanner roztomilou, cožpak o to, ale pro vyšetřování je těžce nepoužitelnej. Jak jsem již psal, žádný napětí nebo dechberoucí scény se tentokrát nekonaly, takže jsem se zaměřil na tipování jestli se Schimanski s Miriam vyspí nebo ne. Ještě mě zaujal policejní zátah v nějakým skladišti, když tam poldové začali tahat bouchačky a různě se kryli, jenom Schimanski tam v klidu poletoval s nějakým žrádlem u huby, zřejmě dobrej oddíl.

Tohle je prostě nádhera. Claude Lelouch umí své příběhy vyprávět velmi netradiční filmovou řečí, ale jemu se vždy podaří prakticky v prvních třech minutách mě naladit na své nálady, myšlenky a především pocity a pak už si ty jeho filmu užasně proživám a je mě s nimi moc krásně. Celý jeden život má v sobě tolik moudrousti, dialogy počínaje a humorem konče, že jsem si připdal jak kráva na nejlepší pastvě svého života. Mně se třeba hrozně líbilo, jakým způsobem se tady pracovalo s hudbou a jak citlivě byly vybírány jednotlivé skladby k daným scénám. Mimochodem v jednom záběru se ukázal i Claudeho dvorní skladatel Francis Lai. Navíc moc děkuji citlivému přístupu našeho nejlepšího TV kanálu Cinemax, že otitulkoval i písničky, protože ty texty přímo souvisí s filmovým děním. Když pominu originalitu a neobyčejný vyprávěcí talent ještě mě zde zbývá nádherně zobrazená láska ke kinematografii. Zkrátka víc než malé množství důvodů, proč tomuhle filmu nabít plný zásobník.

Já mám docela slabost, když se napíšou exluzivní dialogy, podepíše se pár talentovaných herců, vezme se kamera a udělá se invaze do ateliéru a vznikne film jak víno. Tyhle filmařský maximální minimalismy jasně oddělují umělecké zrno od umělekých plev. Zdejší herecká sestava je rozkošná a každej přidává do kvalitního celku poměrně rovným dílem, ale pokud jde o mě vítězem je Christoph, jeho telefonování mě zabíjelo. Docela by mě zajímalo, jak to vyřešili v Činoherňáku.

Já bych prosil tenhle film zarámovat, pod něj napsat zlatým písmem "filmová zábava 21.století" a poslat do Louvru, protože tohle můžeme s klidným svědomím předat budoucím generacím jako poselství jak jsme se kurva dobře bavili.

První série má tuším jen tři díly což jsem nevěděl a když to skončilo a nic dalšího už v programu nebylo, byl jsme vytočenej jak kdybych přišel vo ocas, tak moc mě The Fall za tak krátkou dobu sejmul. Byla to poměrně nekompromisní atmosférická kriminálka ve který proti sobě stojí perfektně připravenej vrah a profesionálně působící policajtka. během několika minut mě způsob vyprávění dostal do naprostýho tranzu. Když jsem se si přečet, že strejda Cinemax zařadil do vysílání druhou serií, předběh bych v běhu před obrazovku snad i geparda. Druhá série mě přišla trošku jinačí. Tvůrci upustili na atmosféře a přitáhli na psychologii. Ani Paul ani Stella už nepůsobí tak suvéreně. Dostávám však možnost obě hlavní postavy pořádně poznat což má svůj efekt do samotnýho finále, když při vyslýchové části jsem nehybně hltal každý záběr, každý slovo a velebil dokonalou filmařinu s jakou tahle část byla natočená, ani jedno filmové políčko nepřišlo nazmar a já zapoměl vnímat realitu. Jamie a Gillian tady předvádí hereckou dokonalost a rozehrávají psychologickou hru, která v seriálech nemá obdoby. Neskutečný, dokonalý, napínavý, originální, prostě pokud sníš o dokonalým seriálu, sníš o The Fall.