Enšpígl

Tady není co řešit už první záběr......mistr Schimanski předvádí v posteli mazling s nějakou sexy kočkou mě navnadil, samozřejmě nesmí chybět ani pivko, no a mezitím někde jinde akční scéna jak poleno a je jasný, že tentokrát to bude pěkně tvrdej dílek. Thanner se nám plácá po diskotéch a loví nějakou mlaďounkou krev, aby následný ráno měl opičku. Mezi tím se to všechno vysere takovým způsobem, že případ zásahne přímo do nejbližšího okolí Schimiho a rázem je z toho osobní záležitost. Schimi opět sere na ofiko postupy, takže se do stává do tradičního střetu s Kislingem. No a následuje hodně akční finále, který se v rámci série stává kultovní, protože v tomhle dílu poprvé zazní skladba, která už navždy patří k Schimimu "midnight lady" , to sem úplně roztál blahem. Ale aby sis nemyslel (a), že Schimi je jen tvrďák, postelovej král a prvotřídní ochlasta, umí dát k dobru i moudro "Podle mě je svět jedna velká prdel, levá půlka jsou Američani, prává půlka jsou Rusové a Evropa je ta díra uprostřed." Tady není co řešit, tenhle díl je na plnou palbu.

No ty krávo, jsem rád, že jsem tenhle masakr bránice vůbec přežil. Zapomeň na děj, tady se prostě sejdou dva frajeři a začnou se bavit, ale baví se mezi sebou takovým způsobem, že jsem opakovaně skončil smíchy na podlaze v předporodní poloze a pár minut věnoval solo svým smíchovodům. Film trvá 80minut, ale jelikož jsem několik minut opakovaně trávil v hihňacím rauši, musel jsem často přetáčet zpátky, takže se mně stopáž prodloužila asi tak na 100 minut, ale koho to sere, když mě tenhle chechták dopřál měrou vrchovatou jednu z nejlepších činností vůbec..smích. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 10.

Tak tohle je vztahová depina jak hroší prdel a jako na potvoru se mě trefila do takový divný vztahový situace, takže fakt mám chuť na pelyňěk, abych si trošku osladil náladu. Pokud jde o děj, tak mě teda absolutně neseděl, nebo pokud by si objevil ve vztahu nejěkej výser, tak by si k sobě vzal pomalu cizí lidi a všem říkal (a) ty duševně nejintimnější věci s tím, že budeš zranovat sebe, svýho partnera a přivádět do rozpaků ty lidi ? Jestli jo, tak já teda asi žiju na jiný planetě. A vůbec co scéna to pitomost, třeba s tím sněhem ke konci co to mělo jako znamenat. To je běžný, jít lyžovat když je sněžná mlha ? To si zase jednou vzala pitomost korunu a šla vládnout do filmu, ale ta atmosféra se musí filmu nechat, to každopádně. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 9.

Ze začátku jsem furt čekal na nějakou zápletku, ale pomalu jsem si začínal připadat Beckett s čekáním na Godotta, tak jsem změnil přístup a filmu jsem se zcela oddal a do několika minut mě to najednou trefilo. Já přece nepotřebuju vidět, jak se dva milují a jak jim situace v zemi neumožňuje lásku, já nepotřebuju vidět ani zabíjení, abych si uvědomil jak může být v nějaký zemi život plný strachu, ani nepotřebuju žádný filmový berle jako sex, hlášky, honičky, cool hrdiny. Ono totiž stačí pozorovat a empaticky vnímat to, co mu tvůrce chce ukázat, jenom obyčejný prostý život, obyčejných prostých lidí, který toho zase tak moc nechtějí, jen žít a mít se rádi, jenže maj tu smůlu že žijou v blbou dobu na blbým místě. Přišlo mě, že tvůrci se snažili, aby divák tenhle film vnímal dětskýma očima, aby to zlo a nebezpečí jen tušil a stejně tak to bylo i se vztahy. Naprosto geniální práce s náznaky, ať už ve formě obrazu, scén nebo dialogů. Pokud ke svýmu filmovýmu uspokojení potřebuješ vidět jasný výklady tak na tenhle film zapomeň, tohle je pocitovka, která se nikomu nepodbízí a spoléhá, že jí najde divák s otevřeným srdcem. Za sebe můžu říct, že záverečná čtvrthodina mě dostala k slzám. Cítil jsem hroznou bezmoc a flustraci z toho, že jsou na světě místa, kde se v dětský duši vraždí radost a štěstí. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 8.

Teda jestli maj všichni Kanaďani podpobný dětství jako Leon, tak to už chápu, proč se jejich hokejisti chovaj na ledě jak mišuge. Příběh táhne na svých zádech kluk se jménem Leon, ke kterýmu je docela těžký si najít cestu, v jednu chvíli jsem měl chut mu dát prázdnej obal od čokolády, ale ve druhý scéně jsme měl chuť ho chytit kolem ramen a říct "to bude dobrý kámo". Humor ve filmu je ryze kanadský, pomalu začínám chápat výraz kanadská noc, ve který se děje takový druh humoru, který pobaví všechny, až adresáta "kanady". Jenže tenhle biják nebyl ani zdaleka plný humoru, spíš naopak. Často jsem z něj cítil smutek, viděl jsem, jak tam lidi i děti šlapou po slepý koleji, ale nevzdávaj to a snaží se najít cestu. Postupem času se ve filmu rozmáhá i stará dobrá romantika v podobě dětský lásky, která je pro mě vždy ta nejhezčí, protože je tak krásně čistá. Možná by neškodilo ten film trošku zkrátit, ale i tak se do mě dokázal dostat, hlavně závěrečná čtvrtina filmu je hodně silná. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 7.

Kouzlo tohoto filmu zpočívá v dokonale přesně namixované žánrové pestrosti. Prioritně je Jerusalema gangsterka, která ale nesází na napřetržitou akci nebo sled drsných vražd, ale především na Jihoafrické reálie, které jsou hlavní silou filmu, protože člověk má pocit, že tohle není film, ale jen filmový záznam jedné ze skutečných kriminálních epizod v JAR. Za nejsilnější složku filmu však považuju dialogy, protože ty jsou spojovacím prvkem přes kterej si ve filmu podávaj jednotlivé žánry dveře. Od gangsterky, přes sociální téma až po rasismus a politiku. Tak šikovně a chytře napsaný dialogy vážně nezní ze všech filmových úst. Hlavní hrdina mně byl odpornej, ale dostával se do stituací, které řešil takovým způsobem, že mě nutil k přemýšlení nad ním a nad právním a sociálním systémem resp. spíš nesystémem v JAR, ale Jerusalema není žádnej intelektuální dýchanek, pokud dojde na akci, tak je výborná a nekompromisní. Skvělej film, který má v sobě divácky vděčné prvky, ale nebojí se oslovit i tvůj mozek. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 6.

Moje názory se neslučujou s názory tohoto filmu, ale to by ještě nemusel být problém, kdyby 90 minut z 96 nevozili Sylvii na vozejčku sem a tam a hovno. Jediný co oceňuju, že tvůrci nepoužili muziku a film je plných přirozených ruchů (původní znění podmínka ! ), který dělají z diváka neviditelného učástníka, tohohle ničeho. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 5.

Už po pár minutách jsem si vzpoměl na kolegyni kareen, když mě říkala, že jihokorejský filmy nejsou její stimul, protože herci tam přehrávaj jak prasata. No a samozřejmě první dramatická scéna a korejčík tam vyvádí jak kdyby měl v prdeli sloní chobot. No zkrátka jiný kraj, jiný mrav a úplně jiný herecký projev, smířil jsem se s tím. Pak film střídá velmi zábavné momenty, hlavně pořáteční sarkasmus hlavního hrdiny s těmi co trošku nudí, což platí hlavně pokud se děj přenaší do bytu korejské slečinky. Má to celkem zajímavý závěr, který docela alarmuje nad tím, jestli jsou naše životy plné stresu a honěním za kravinama skutečně šťastné. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 4.

U tohohle filmu se stalo něco, co se mě ještě nikdy v životě u filmu nestalo. Po dvou minutách jsem věděl že filmu dám pět hvězd. Nechápu to, ale prostě mezi mnou a tím filmem přeskočila jiskra, po prvních tónech hudby, po prvním záběru na Ruye a Tita a ta vzájmená chemie už tam opravdu zůstala až do konce. Já si tam totiž ty lidi naprosto zamiloval, všechny do jednoho. Působili upřimně a jejich otevřené srdce a svobodomyslné duše to bylo něco, z čeho jsem byl každou minutou víc a víc na měkko. Způsob jakým se k sobě chovali, jak dokázali dát najevo jeden druhýmu svoje city i když to nebylo vždycky příjemný, bylo to upřimný a šlo to od srdce a ať už to bylo sebe víc nepříjemný, po chvíli si zase dokázali podat ruce, dát pusu a usmát se na sebe, to ano, prostě mě tohle bere se vším všudy. No a pak je tu ještě jedna věc.....hudba, ta působí skvěle jak v kontextu s příběhem, tak reáliema Kuby, tak sama o sobě. Záverečný dvě skladby jsem do sebe nabral se szlním doprovodem v očích. Filmu vyčítám jedinou věc, že skončil. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 3.

Ze začátku jsem začal panikařit, že se nebudu orientovat v postavách, protože mně přišlo, že tam bylo lidí jak na I.P. Pavlova. Naštěstí se ukázalo, že film je v pohodě, ale já jsem plašan. Pak se mně zase zdálo, že sleduju bohapustou červenou knihovnu, ale opět se ukázalo, že mám v hlavě včeličky, definitivně jsem se uklidnil a film si začal vysloveně užívat. Byl jsem svědkem dokonalý filmařiny plný intrik, ohebů lidských charakterů, manipulace ve prospěch moci i ve prospěch společnosti, rizikové lásky a na jednotlivé postavy často měnil názor, což se mě líbilo úplně nejvíc. Výborně napsané postavy táhly celej film v neskutečným tempu, měly v sobě snad všechny druhy lidských vlastností, které prostřídávaly moje emoce v poměrně rychlým sledu. Herecký výkony jsou tady skvělý, naprosto v šoku jsem byl z výkonu Mikkela, já toho kluka neznal, ale on ve společných scénách dokázal přehrát i Madse !!!!!! Ve scéně kde ruší radu herecky dokonale rozkvet a já úplně otevřel hubu. Dobrá práce byla odvedena i v kostymérně, protože i to mělo svůj velký podíl, že dobová autenticita působí opravdu velmi věrohodně. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 2 .