Enšpígl

Amíci se vysrali na všechno kolem a udělali to v čem jsem jsou nejlepší na světě. Dali do kupy jakýs takýs děj, kterej postavili na originálních efektech a vynikající práci kameremana a podívejme na to, zadařilo se. Film ani trošku nenudí, pořád je na co se dívat, film se nepodbízí rádovtipem ani dlouhými dialogy z firmy Srceryvný dojáček s.r.o. . Prostě pojď diváku kecni si na zadek, dej nám 140 minut tvýho života a my tě za to pobavíme, jak nejlíp umíme a to mě přijde jako hodně dobrej obchod.

Opravdu jsem nečekal, že se v současný době dočkám v kinech americký komedie, který navalím plnou nůši hvězdiček, ale je to tady. Skvělé, hravé, originální, zábavné. Scénaristi si napsali pár figurek a postupně je dávali k sobě a zase od sebe a pak je proházeli a jezdilo se na téma, kdo s kým, kde s kým, všichni se všema, nikdo z nikým, ten s tou, ale ta i s tamtím, atd., atd. Klubíčko na pletení připomíná proti těmhle motancům rovnou nit. Vrcholný zákusky přijdou na večeři a v hotelu, kde se figury opět různým velmi zábavným způsobem protinají. Vztahovej blázinec, který určitě dokáže rozesmát od začátku aneb telefonický um Owena Wilsona na hotelovém pokoji do konce aneb jak je lehké se vžít do divadelní role. Ze všech postaviček se mě nejvíc líbila ta, kterou hrál Rhys Ifans, takovej pohodář a vyznavač žen, že jsem si ho okamžitě oblíbil. Pohodovou náladu podpořila i hudba, která ještě vic zvýrazňuje scénaristickou hravost a nadsázku. Při některých scénách se mě vybavila nejedna francouzská filmová záležitost. Francis Veber tenhle snímek určitě ocení a já ho v tom nenechám samotnýho. Pokud ještě vaháš, tak prozradím, že executive producer filmu je Wes Anderson a Tarantino v pozici herce taky není k vidění v každým filmu, že ano?

Vojta Jasný dokázal něco co k sobě snad ani nepasuje, udělal film který je krutě poetický. S filmem jsem si odžil svoje, hlavně činnost komunistů mě jako vždy spolehlivě vykvasila, jak se tyhle kreatuary, pro který neznamenal lidský život vůbec nic můžou vůbec nazývat lidmi ? Mnoho herců zde předvedlo životní výkony jmenovat jednoho by asi nebylo spravedlivé, tak budu jmenovat dva, Walda Matuška mě byl povahově hrozně blízký, byl to poctivý živel co miloval zábavu, ale měl tak trošku temnou dušičku a pak paní Věra Galatíková, ona je mezi těma všema skvělejma pánáma hercema hodně nenápadná, ale všímejte si, ona je tam dokonale přesná. Způsob vyprávění mně umožnil, abych se stal tichým svědkem krátkého úseku doby v těžkých časech na jedné vesnici a jsem panu Jasnému za tuto možnost vděčný, protože jsem měl možnost vidět všechny typy povah českého člověka. Můj vděk patří i pro pana Jaroslava Kučeru za jeho dokonalou prácí s kamerou. díky které jsem se na svým gauči stal jedním z vesničanů, bál se lidskýho zla a radoval jsem se z obyčejnosti prostého života. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 30.

Film má určitě k dnešnímu světu co říct a jeho technické zpracování je po všech stránkách profesionální, bohužel pro mě nenašel jsem si cestu k žádné z postav a tak mě zbyl vizuál, myšlenka a zajímavá architekura uprostřed nádherné přírody, ale emočně mě film nechal v mrazáku.

To bylo jako kdyby mně někdo v pokoji vysypal toi toiku. Tam snad nebyl jediný celkový záběr, jediný záběr na tvář herců v dialogový scéně. Pane Badojeve sorry, rozumím tomu že jste chtěl udělat originální film a používal i originální obrazový formy, ale možná by jste měl jít raději dělat loutkový divadlo. V divadle SaH hledají někoho, kdo bude vodit Žeryka, tady bych pro Vás viděl pro drahý Alane uplatnění.

Zdejší hodnocení je samozřejmě nesmysl. Protože hned od uvodní scény nám dává Iva s Petrem jasně najevo, že náš smích se rozhodně flákat nebude. Dialogy byly hotový bouračky "Verunko buď ráda, že ti tvůj manžel zahnul, představ si kdyby byl třeba narkoman, to by bylo hrozný." Iva Janžurová a Petr Nárožný jsou komedianti od boha a tady mně to jenom potvrdili, každá scéna s Petrem Nárožným byla vysloveně exhibiční. Stellinka tam tvrdila muziku takovým způsobem, že byla vysloveně na pěst. Jo a u některých dialogů mám stejné myšlení jako kolega dobytek.

Při sledování filmu jsem si uvědomil jak strašně rozdílný je ten svět a to co my bereme jako samozřejmmost maji jiní jako vzácnost. U nás se chodí za školu a v Keni jsou zase třidy přeplněné. Příběh je to krásný a určitě má co nabídnout, ale určitě by to šlo i bez okatého podbízení se divákovi. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 29.

Já si připadal jak maso co spadlo do drtičky, takovou sílu má v sobě tenhle film. Na konci filmu jsem měl v očích slzy, při poslední scéně jsem ani jinou reakci mít nemoh. Od začátku jsem byl nalomený a jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím co vidím. Není nic horšího, když ti ubliží nejbližší, kteří by měli být spíš tvou oporou. Měl jsem sto chutí Umay obejmout, abych jí alespoň trošku ulevil od bolesti, kterou musela prižívat. Extremně emotivní příběh ženy, která chtěla být jen a pouze šťastná podpořila dokonalá filmařina. Smekám před paní režisérkou, protože tohle je režisérský debut jak megakráva. Sibel je neskutečná herečka, ona Umay nezarhrála, ale doslova jí žila. Německy precizní ultradávka emocí. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 28.

Je neuvěřitelný jak paní režisérka a současně i scénaristka, která je belgičanka, dokázala mluvit polskou filmovou řečí. Možná to jako žena měla ulehčený námětem filmu, který je o nesmírně silné ženě, která dokáže unést momenty, které by mnohé z nás naprosto odrovnaly. Film má v sobě pár neskutečně emotivních scén, ale ty nejsou nějak velkofilmařsky zvýrazněny, aby nenarušily vnímání příběhu jako celku, ale mě osobně složila, hlavně jedna, kterou tady kvůlu spoileru nemůžu prozrazovat, mě emotivně sejmula a já cítil s hlavní hrdinkou obrovskou bolest. Agnieszku jsem viděl hrát už ve třetím filmu a říkám jedno, je to jeden z největších hereckých talentů celý střední evropy..minimálně.

Na začátku případu je zavražďěna duisburská ťapina a u toho samozřejmě nesmí chybět, ani velký fanoušek bordelů Schimanski. Příběh není až tak napínavej, protože všichni krom Schimanskiho mají poměrně brzy jasno v tom, kdo za tím vším stojí. Ve filmu se dočkáme velkého hodování kachny, Schimanski nám ukazuje, že v podsvětí má mnoho známostí, dokonce v tomhle díle ma nějakou holku či co, ale osobně si myslím, že k němu se hoděj spíš kurvy i když bůh ví co bylo tohleto zač, v každým případě k ní měl pěkný vztah. Dokonce odmít i nezletilé prostituky čímže mě Schmi vysloveně zklamal. Skvělý jsou slovní přestřelky Schimi versus Thanner s holanďanem. Silná scéna je ve filmu prakticky jen jedna a to když Schimi objeví mrtvýho psího tátu. Pokud jde o chlast, tak v tomhle díle Schimi vysloveně abstinoval, protože tuším jedno pivo je na kalibr pana Schimanskiho zatraceně málo. Ovšem skvělý bylo, když byl u Kislinga jak mu sebral láhev ze stolu a nalil si, je vidět, že frajer z kriminálky Duisburg má ze svýho šéfa velký respekt.