Enšpígl

Schimanski tady hned na začátku chytil slinu a už v šestý minutě hrál s jedním pivečkem házenou. V zápětí však přišla velmi zajímavá scéna, Schimanski si objednává u nějakýho stánku dvě piva, který zaplatí, ale dostane čtyři, který pak asi 10 minut nosí něžně v náručí jak miminka. Zajímavý změny se taky udály na služebně, kdy se vrátil na scénu Schimanskiho původní šéf Kisling a samozřejmě hned od začátku prudí jak umí, ale jen Thannera, protože Schimi se ocitnul v docela velkým průseru, jednak mu došlo pivo a jednak ho drží v šachu v baráku na samotě u lesa nějaká skupina magorů. Teda on tam Schmi skejsnul díky jedný ženský se kterou se kupodivu nevyspal. Hlavně první část v baráku je fakt napínavá a člověk čeká kdy a odkud přijde úder. Docela napínaček, který trošku připomíná jeden díl seriálu Profesionálové.

I kdyby všichni obyvatele pavilonu slonů měli střevní potíže, pořad by z to byla menší sračka než je tenhle film. To si radši příště budu hladit koule kopřivou než čumět znovu na Pohádkáře.

Musím říct, že mám s obsahem filmu docela problém. Film totiž nenabízí názor ani řešení, což by bylo dobře, ale tak jak byly ty postavy napsány, mě nechytla ani jedna. Hergot když už mě přijme nějaká země o který sním, měl bych se naučit respektovat změnu prostředí, změnu mentality, tradic a hodnot a tady se nejedná o žádnou kulturní asimilaci, která může být k diskuzi, tady se jedná o dodržování zákonů ! Kurdové a Turci si přiváží do Německa "oko za oko" "zub za zub" a tak se vzájmně mstí a podřezávají a je jim zcela u prdele, že Německo má zákony, že v Německu existuje pojem jako vražda, vyšetřování a soudy. Dokonce tam zazní i něco ve stylu "zkurvení Němci". Takže to je jedna strana mince, jenže je tu i ta druhá, prostě chci najít štěstí v jiný zemi, chci dodržovat její zvyky, její tradice a především její zákony, jenže tenhle názor moji národnostní kolegové příliš nesdílí a tak mě dřív nebo pozdějc semelou takovým způsobem, že než se vzpamatuju, jsem až po krk ve sračkách a je jasný, že v budoucnu mě čeká všechno, jen ne to štěstí za kterým jsem původně do cizí - lepší země šel. Perfektně zahraný, některé scény jsou až syrově realistický, ale nedokážu si srovnat podstatu filmu.

Tak tohle je fakt depresivní a ponuré a to nejen prostředím, ale i příběhem. Ondra je tady vysloveně na zabití jeho bráška, kterýho hraje Jirka je zase až extremní opak ňoumy s čímž mě taky sral. Ovšem oba herci zahráli svoje party na výbornou. U Ondry si dokonce myslím, že se jedná o jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů vůbec. Smutek, který není ani tak v příběhu, jako v postavách se na mě přenes docela vydatně.

Francouzskou schopnost jemně zabudovat do svých zábavných filmů vážné sociální téma asi nikdy nepřestanu obdivovat. I tady příběh není typická hihňárna, ale je ti při jeho sledování příjemně, máš úsměv na rtu, ale pak přijde scéna, která připomene, že život umí dávat i facky a pak ten mráček zase odpluje a je fajn, ale jen to dý doby než se zase zatáhne. Je to hrozně šikovně odvyprávěný, filmařský cit je znát v každým záběru a pokud jde o herce, tak ty jsou super úplně všichni, ale Charlotte mě tady byla hrozně sympatická, takový pohodový trdýlko se srdcem na správným místě. Tímto bych chtěl poděkovat uživatelce Aurorka85 a uživateli Claudel, za mimořádně spontální přesun z hospody v Dejvicích na Febiofest na Smíchově, kde každá minut měla svou roli a Aurorce85 ještě spešl díky za výběr filmu a pozvánku navrch. Takhle neplánovaný nálet na kino jsem ještě nikdy neuskutečnil.

Největší síla filmu je v námětu. Myslím si, že by nebylo od věci tenhle film pustit mladejm, co se vznášej někde na škole v oblacích a malujou si život na růžovo. Možná to do budoucnosti zachrání nejeden zkaženej život, protože maturita z naivity je někdy fakt pekelně drsná. Horší už to je se zpracováním. Nemůže se servírovat drsnej, realistickej film a dát do něj zpomalovací cool akční scény, to k sobě fakt nepasuje. Ty bitky jsou pak k hovnu a to je dělali skuteční fighteři co by ze mě udělali pět karbanátků. Takže o to víc mě mrzí, že akce byla pojeta naprosto odlišně od celkového pojetí filmu. Vůbec mě obraz až tak neseděl, možná střih. Taky mě zamrzel casting, tady nevím do jaký míry ovlivňoval tvůrce producent, ale prostě face z bulvárů byť nemají až tak zásadní roli mě budou srát vždycky, máme tu přece skutečný HERCE i na malý role !! Hlavní roli má Martin Kraus, kterýmu se říká český Belmondo, jako milovník pravýho Belmonda při téhle přezdívce vysloveně trnu. Nicméně Martin je sympaťák a působí pohodově, proti jeho výkonu nemám větších námitek. Nejsilnější byl ve scéně volání do porodnice. (to si asi Martine moc nehrál co :) ? Gratuluju tatínku ), ale třeba ve společných scénách s Tomem Hanákem ještě tahal za kratší konec. I když zase postava, kterou tam hraje Tomáš Hanák, nevěřím že v realu taková existuje. Nic no, Macus je debutant, takže určitě vezmu v potaz některý zbytečnosti typu "výslech na policii", kde se mohlo střihat a přimhouřím obě oči, dám tři s tím, že ten film má co říct, že má svý silný momenty a že je to taková nadšená poctivka.

Od Wrony jsem už jeden životní absinth ochutnal (Křtiny) a protože se to sice těžce trávilo, ale dobře chutnalo, dal jsem si další dávku v podobě tohoto bijáčku. Moja krev je určtě taky hodně silná, ale pod podmínkou, že se nějakým způsobem dokážeš ztotožnit s hlavním hrdinou, což já bohužel nedokázal. Upřimně řečeno, díky jednání a uvažování hlavních hrdinů jsem si připadal jak na ostrově malomocnejch. Typicky silný polský atributy, syrovost, scnénová realnost, výborný herectví a kvalitní filmařina jsou tady k zastižený, ale příběh mě bohužel příliš nesed.

Nebudu chodit kolem horký kaše, rozemlelo mě to na sračky. Nechápu, opravdu nechápu jak se někdo v dnešní době může hlásit k nacismu. Tvůrci si ze začátku hrají ze žánry, veselou balkánskou bezstarostnost vystřídá během dvou sekund smutek. Film však postupně nabírá na obrovský intenzitě a já si připadal jak na procházce peklem. Podobně syrově naturalistické válečné scény jsem viděl snad jenom ve filmu Jdi a dívej se. Tohle je sice jiná země, jiný osudy, ale stejný hrůzy. Filmu nemám co vyčíst až na to, že na některý scény jako třeba čištění bod, „to bolí, to bolí“, berle v poli dlouho nezapomenu a to už vůbec nemluvím o závěrečný scéně, závěrečném záběru a závěrečných slovech…..tohle bolelo…hodně bolelo.

Film staví na melancholické atmosféře a zvláštním vztahu, zvláštních lidí. Přběh, tedy hlavně pointy scén často nejsou dány. Divák dostane krásný obrazový kompozice, ale výklad citů a emocí už jsou na něm. Je to hodně netradiční přístup, ale v pořádku, tvůrčí svobodu já vždy budu respektovat. Byli chvíle kdy mě při sledování filmu bylo opravdu nádherně, ale našli se i chvíle kdy jsem to moc nepobíral, nicméně při takovém způsobu zpracování se asi podobný stavy daly očekávat.

Musím se přiznat, že tahle "soukupovka" mě nedostala tolik jako jiný jeho kousky z osmdesátek a když jsem přemýšlel nad důvodem, tak jsme došel k názoru, že mě byl cizí příběh. Přeci jen kamarádství nebo sny versus učňovská reliata za socíku mě jsou tematicky bližší než bytový čorkaři. Navíc jsem měl dojem, že ve filmu je víc scén na náhodu než je zdrávo. Samozřejmě vidět všechny ty kluky z tehdejší FAMU, co jsou dneska taťuldové, až na Vláďu Dlouhýho (RIP) s těma šílenejma neučesama, to je taky obohacující, no a ty osmdesátky, ty prostě Jarda Soukup vytetoval do každýho svýho filmu parádně. Ještě k Tatianě Kulíškové, v osmdesátkách byla účastnící mnoha klukovských snů, ty jo, ale dneska..... tomu se říká posun, málem bych jí nepoznal.