Enšpígl

On Brainstorm docela přesně odkometoval Ivan jako Jakub, když šel ze svým potomstvem z kina. Prostě je to o vztazích, jako ze života. Já bych jen doplnil, že je to i tak trošku milá pohádka pro dospělé, možná by neškodilo se zamyslet jak travíme svůj život, jak se chováme ke svým blízkým, aby jednou nebylo pozdě. Tohle se mě na Brainstormu líbilo určitě nejvíc. V závěsu jsou herecký výkony, Ivan to je sázka na jistotu, ostatní neměli tolik prostoru, možná bych uvítal ubrat malinko Terezky a přidat panu Brzobohatému, ale jinak fajn, třeba Ivanku a její výrazný hlas už jsem dlouho v ničem neviděl, takže příjemný. Celkový vyznění filmu dává způsobu vypravění 3 :0 na sety.

Hybnou silou příběhu jsou obě hlavní postavy a to nejen z hlediska vzájemného velmi zajímavého a netradičního vztahu. O čisté lásce nemůže bejt ani řeč, na to mě přišlo až moc velký využívaní jednoho druhým, na druhou stranu ta touha mít vedle sebe spřízněnou duši, šla jak z Carly, tak z Paula hodně silně. Tahle poměrně složitá vztahovka se vydařila i díky Emče s Vincentem, jejich herecký projev patří dlouhodobě mezi absolutní světovou extraligu a i tady s přehledem potvrdili svou topkovej talent.

Velmi sugestivní příběh z prostředí ve kterým se sice nenacházím a doufám, že nikdy nacházet nebudu, ale i tak si troufnu říct, že ten příběh na mě působil realisticky, syrově a depresivně. Žaneta si obcházela svůj hořkej kruh, ale já v tom kruhu teda moc děr kudy ven neviděl. Po tomhle filmu si možnosti vydělávat si love vážím zase o hodně víc. Film díky osobité kameře, nehereckýmu castingu a tradičně depresi pomahájícím ostravským exteriérům působí až dokumentaristicky. Z toho lidskýho zoufalství jsem nakoupil depresi na celej měsíc, fakt díky.

Fascinovala mě Tillova fascinace teplejma barvama. Ten film vlastně není barevnej, ale žlutej. Beru však v potaz fakt, že my tady nehodnotíme teplotu barev, ale film a ten se hodnotí dobře. Děj je založen na skvěle napsaných postavách, hlavně Leilu nelze než nemilovat, prdelku jednu bláznivou, ani ne tak za její bezelestnou upřimnost (i když to taky), jako za její nádherné vyjádřeni pocitů v koupelně blázince, tenhle dialog měl v sobě srdce jako hrom. Film nepostrádá zábavné i dramatičtější momenty a s přehledem si dokáže udržet pozornost, ale ta nejpodstatnější velična je tlukoucí srdce, který jsem z filmu slyšel.

Nejdřív bych chtěl říct, že každý umělec má svobodné právo na své umělecké pojetí příběhu. Ten kdo zná dění kolem Silver A asi ví, že pan Bartoš byl především hrdina a co byl či nebyl dál není podstatný resp. dokáže se přenést přes vyobrazení svýho hrdiny, který mu nemusí zrovna dvakrát vonět. No a ten kdo to nezná, tomu to je asi stejně u prdele. Čili s tímhle jsem problém neměl, ale trošku mě vadila první část příběhu, kde totálně převážil ženský prvek a tudíž různé milostné propletence dominovali nad tísnivou atmosférou strachu v protektorátu, takže jsem si chvíli připadal jak v telenovele. Ještě bych měl výhradu k závěrečně přestřelce v první části, ta scéna tam působila, že spadla z višně. Druhá půlka ta je už celá v totálním nasazení, žánrové linie se skvěle vyrovnali, všechno má dokonale vzestupný napětí a při některých pasažích jsem ani nedejchal. Ocenil jsem, že Jirka nechal Němce mluvit německy. Skvělé herecké výkony jsou tady v mání snad ve všech postavách asi nemá cenu se bavit o hvězdě z ďolíčku, Ivan neumím zklamat. Kdo mě tady vysloveně dostal a ještě trošku ční nad ostatníma je Klárka nejen, že je fakt nádherná, ale opravdu umí hrát a jak panečku. Cením si i toho, že Silver A dělá hrdiny i z obyčejných lidí, protože na to se právě v souvilosti s atentátem na H. dost zapomíná. Samozřejmě paragáni si náš obdiv zaslouží a příjmení hrdina jim náleží po právu, ale zapomínat na obyčejný obyvatele, který i přes riziko smrti svojí i svý rodiny neváhali a pomohli by se nemělo a mám pocit, že právě jim Jirka tady vzdal hold a proto nakonec zahraju čtyřtkakt.

Jako joo, je to doják jak dění na jatkách, ale na mě to nepůsobilo uplně. Přišlo mě to příliš mnoho tradičních a tudíž ohraných elementů. Žid v nouzi, malá holčička a její kukadla, hodný lidi a ten příběh měl jen jeden filmově silnější moment, když nácek je sklepě, při ní jsem svůj dech vyhlásil za nedostatkový zboží, ale jinak mě to bohužel spíš míjelo a přitom jsem si velmi přál aby mě film trefil do toho červenýho bušícího orgánu.

Nebetyčně dokonalá atmosférická záležitost. Tohle není o napětí, ale o atmosféře, na tu se tady stříli ze všech pozic, kamera, hudba, herecký výkony, exteriéry, to všechno se podřizuje jednomu jedinému, atmosféře a ta má takovou sílu, že nedovolí, aby oči pana diváka měli na práci ještě něco jiného než sledování filmečku. Vůbec práce s divákem tady funguje na výbornou, tolik podstatných detailů, který mají třeba jeden záběr bez pomocného dialogu a někdy po dvaceti minutách zase v jednom záběru následuje návaznost. Na tohle slyším a vždycky se v tom pořádně vyrochním. Jediný co by stálo za hřích, trošku víc propsat hlavní dvě postavy. Neříkám, že byly špatně odehrány to ne, ale přišlo mě, že pár vzájemných dialogů či společných scén by tuhle záležitost ještě víc propeklo.

Ze začátku to bylo skvělý. Jako divák jsem věděl o celý situaci i postavách úplný hovno a tak slečna paranoia ovládla všechno v dosahu několika kilometrů, jenže pak tvůrcům evidentně došel dech a nevěděli jak z toho ven a tak tam začali dělat neuvěřitelnej kolotoč, postrádající základní principy logiky, vše vyvrcholilo uplným koncem, který bych si neodvážil pustit ani kachnám po mozkový příhodě.

Koukám, že zdejší panicové mají zase potřebu ukázat svýho virtuálního pindourka a rádoby sexistickejma kecama ze sebe udělat světem protřelé machos. Musím se přiznat, že na šeď se mně moc nechtělo, ale dvě věci tam na mě magnetili. Jamie Dorman, ten chlap mě naprosto rozsekal v seriálu The Fall a pak jsem byl zvědav na erotický scény. Pokud jde o první, tak Jamie mě svým výkonem opět neskutečně přijmně potěšil. Dostává psychologicky poměrně složité postavy, ale vypořádává se s nimi na jedničku. Pokud jde o Dakotu, tak u ní jsem si jist, že na castingu krom talentu byla ještě hodně podstatná postava (Jamie má teda taky luxusní postavu, to si pánové můžeme dát vzpomínek až budeme váhat mezi posilkou a hospodou ) a neokoukaná tvář. Vydařilo se. Dakota má topkovou postavu a myslím si, že pro ty dokonalý kostýmy (výborná práce vyběrů oblečení ) co měla na sobě to byla vysloveně odměna bejt na jejím těle. Pokud jde o tu erotiku, jsem taky spokojen. Rozhodně to nepůsobí rádoby provokativně, není to o sexu a kompozice erotičtějších scén vizuálně skvěle západá do obrazovýho celku. Danny Elfman dal do svý hudby nálady, co podpořily vyznění příběhu, který na mě působí jako čistokrevná ukázka lásky a jedné z nejnešťastnější zamilovanosti co jsem na plátně viděl. Ano, jasně, z logického hlediska to může působit jak románek z drůbežárny, ale copak má zamilovanost logiku, copak je racionální, pragmatická nebo se při ní od začátku ví přesně co bude potřeba podstoupit a obětovat ? Tahle vizuální lahůdka a příběhova dobrůtka ještě před mejma očima určitě zaparkuje.

Teda na to, jak je tenhle případ nudnej ho Schimi docela prožíval. Nejvíc zamrzelo, že ani nechlastal, naštěstí element chlastu teď podpořil jeho kolega Thanner, kterýmu dala kopačky jeho manželka a tak bydlí u Schimiho a jako hodně chlapů, když je odkopnuto samičkou věnuje svou pozornost chlastu. No, kocovinku má Thanner roztomilou, cožpak o to, ale pro vyšetřování je těžce nepoužitelnej. Jak jsem již psal, žádný napětí nebo dechberoucí scény se tentokrát nekonaly, takže jsem se zaměřil na tipování jestli se Schimanski s Miriam vyspí nebo ne. Ještě mě zaujal policejní zátah v nějakým skladišti, když tam poldové začali tahat bouchačky a různě se kryli, jenom Schimanski tam v klidu poletoval s nějakým žrádlem u huby, zřejmě dobrej oddíl.