cinefob

Tohle je případ seriálu, u kterého bych strašně rád zjistil, jestli bych mu dal podobně vysoké ohodnocení i dnes. Za ta léta jsem totiž mnohokrát zahlédnul, jak v televizi běží některý díl, nikdy mne však nepřepadla chuť podívat se na úsek delší než minuta. Kdo má ale čas dívat se na to podruhé, že?

Jak poznamenal Insilvis, člověk začíná mít dojem, že Isabelle Huppert v podobných rolích vlastně ani nemusí moc hrát. Já vlastně z její strany ani výrazně odlišnou polohu, než jakou se prezentovala v tomto filmu, nepamatuji (problém samozřejmě může způsobovat nedostatečná obeznámenost s její hereckou filmografií). Ale k filmu: zhlédl jsem jej zhruba před rokem. Několik let před tím jsem držel „filmový půst“. V tom období jsem se díval v průměru na dva filmy ročně (většinou nový díl Avengerů a nějakou rádoby komedii). Byl jsem tedy zvědavý, kam se evropská kinematografie za ta léta posunula. Co jsem viděl, rozhodně nebylo zklamáním. Bavil jsem se od začátku do konce. Vynikající, zvlášť pokud se na to podíváte s někým, kdo to stejně jako vy, nebude brát zas až tak vážně.

První myšlenka, která mě v souvislosti s tímto filmem napadne, je, že je naprosto zbytečný. Možná ne pro studio a producenty, ale pro diváka rozhodně. Hned vzápětí se vynořuje otázka, jak mohl takhle ordinérní film vyhrát v Benátkách. Vskutku bych asi spíš pochopil, kdyby podobnou cenu získal Nolan za TDK než tohle. Není to samozřejmě špatně natočené, právě naopak (avšak nijak inovativně), ale tak kolikrát se můžete dívat na ten samý příběh, aniž by vás nezačal nudit k smrti. Máme tady outsidera, jenž je bit životem a lidmi bez přestávky na každém kroku. Po téměř nekonečné řadě příkoří následuje vzdor. V tomto případě má podobu negativního násilí, jde totiž o padoucha (v případě kladných hrdinů mluvíme o pozitivním násilí, humanitárním bombardování apod. (s tím bombardováním si dělám legraci, Václav Havla jsem sem rozhodně zatahovat nechtěl, a navíc jsem ho měl rád…)). A následuje The End. Bravo. Překvapily mě tři věci (když ten celkový obraz byl tak fádní, snažil jsem zaměřit na detaily): 1. Arthur Fleck má svém prostorově docela velkorysém bytě dvě televize, 2. Thomas Wayne byl dle všeho špatný člověk, i když jsem si z Batmanova vyprávění vždy vyvozoval naprostý opak (nutno přiznat, že tohle mohl být jeden z Fleckových bludů; nejbližší snímek by mělo DC věnovat právě této postavě), 3. Arthur při své návštěvě Arkhamské psychiatrické léčebny oslovuje afroamerického zřízence jako „brother“ (neunikla náhodou komiksovým fandům velmi pravděpodobná hypotéza, že Jokerovým nevlastním bratrem vlastně není Batman, ale tenhle bezvýznamný černoch?). Doporučení: nechoďte na to, je to fakt ohromná nuda, já přehodnocení svého rozhodnutí (původně jsem na to do kina jít nechtěl) lituji.

Něco vyšlo, něco ne. Jsem rád, že v případě Jirku Mádla mohu konečně překrýt obraz snowboarďáka něčím jiným a zároveň povedeným. Asi jako největší devízu hodnotím to, že mě ten seriál držel v napětí celou dobu. Ukončení je na poměry žánru československé krimi rovněž docela unikátní, i když zřejmě o to víc blížící se skutečnosti. Pokud Sedláčkovi šlo o to, přiblížit divákovi práci policie tak, jak reálně probíhá, dovolím si tvrdit, že se mu to nejspíš povedlo (alespoň do té míry, do jaké to formát televizního seriálu dovoluje). Otravovalo mě naopak: nedostatečně vystavěná motivace jednotlivých postav (mám teď namysli ty dobré), mudrující otec v podobě Luknára, tuny hospodských klišé, které tam v té či oné podobě zazní, a pak dle mého jisté logické nesmysly (viz třeba ta Randákova smrt -- SPOILER --, která je nakonec vysvětlena jakýmisi Rusi a dává zpětně celé situaci trochu odlišnou perspektivu. K čemu by pak Rezner kvůli Valentovi rozděloval policejní spis, což vytvořilo základní konflikt...). Naopak oceňuji, že se tvůrci při tvorbě titulků nechali inspirovat netflixovským Mindhunterem.:)

Hodnotím dokument, ne naprosto zřejmou a nepřekvapující skutečnost, že Wacko Jacko byl pedofil.

Někdo tady v komentářích odkazuje na Bressona a já docela souhlasím. Nebýt toho environmentálního rozměru (chápejte: téma životního prostředí mi nevadí, ale její zpracování tímto způsobem mi připadá jednak nepřesvědčivé (vnitřní proměna kněze, který dle všeho již dávno všechno vzdal), jednak dost naivní (jasně, někdo, nějaká korporace, které výrobky my nekupujeme, nám zničil životní prostředí; radikální ekoaktivista se vozí autem apod.)), resp. kdyby byl uchopen jinak, byl by to dle mého vynikající film. Pak je tu ještě ten závěr, který mi připadal jako důsledek naprosté bezradnosti (možná se však mýlím).

Naprostá ztráta času. Seriálový Eli Cohen působí na uživatele ČSFD zřejmě stejným dojmem, jako ten skutečný na Syřany. Natolik okouzluje svým úsměvem, že si nikdo nevšimne, jak naprosto duté to je. Filmařsky, kromě ne zrovna obvyklého kamerového filtru, rovněž nula bodů. Kdo čeká, že alespoň trochu pronikne do historie izraelsko-arabských konfliktů, že se snad objeví nějaký zajímavý pohled na věc, ať od tohoto seriálu v tomto směru nic nečeká. Nejvtipnější scéna: v pátém dílu přiběhne k muži jménem Mohammed bin Ládin dítě, obejme ho, otec ho oslovi Usámo, dítě následně bez jediného slova odběhne pryč… U The Spy se mi opět potvrdilo, že Netflix produkuje v drtivé většině hloupé a prázdné seriály, které nemají jiný cíl, než pomoct divákovi jakkoliv zabít čas.

V rámci kategorie hollywoodské sci-fi je tohle velmi neobvyklé zjevení. Kupříkladu se všechno stíhalo tak, aby nebylo nutné ukazovat, že zbývají už jen poslední sekundy na záchranu čehokoliv. Dokonce, přestože se film odehrává z větší části ve vesmíru, nikomu nedocházel kyslík (nevyužít potenciál nedostatku kyslíku ve vesmíru... Troufalost.). Nehrozila též záhuba celého lidstva (to mě potěšilo, mohl jsem to všechno prožívat s menší úzkostí než obvykle). Zároveň se tady povedlo prokázat, že Brad Pitt umí hrát i bez toho, aby u toho něco popíjel či zakusoval (tohle zjištění zřejmě některé uživatele nepotěší;-)).

Tenhle film mě naučil milovat.;-)

Roger Ailes byl omezenec a ignorant, který dokázal řvát silněji než kdokoliv jiný. A teď to zkuste udělat tak, aby sdělování tohoto poselství drželo diváka 5 h a 51 min. Vskutku titánský úkol.