mikalana

Hvězdičky za perfektní scénář, myšlenky ohledně víry jsou skutečně zajímavé, scénář jako jediný to utáhne a kdybych nechtěla slyšet myšlenky, asi bych nevydžela dokoukat. Děj je průhledný včetně postav a jajich motivací. Jinak je to šílenost a chvilkama se člověk baví i nudí, když je to jenom o jednom dokola. Extra hvězdičku za postavu Božího hlasu.

Trochu nedomyšlené a postavy nejsou propracované, zajímavé efekty s dobrou hudbou, skákačka v autě i závěrečné uvěznění v elektřině a dobrý konec, zkrátka je to všechno průměrně dobré a proto za tři. Je docela škoda, že zajímavý námět nezpracovali lépe a zklouzli do průměru.

U podobných filmů je potřeba úvod, aby se diváci dostatečně naladili a ten se nedostavil. Předkrm - počáteční slova hrdiny - fyzika ovládajícího odpálení superbomby - předstení sebe a uvedení do situace - postrádá moudro, nad kterým by se dalo přemýšlet a nepřichystá na hlavní chod. Hrdinové se zpočátku neodlišují charakterem a nejsou představení, zkrátka je nechali sednout vedle sebe a zkoušejí, jak to bude chutnat. Zpracování je zanedbané, z vesmírné lodi vidíme kousek štítu a točící se panely, které připomínají Vesmírnou Odissseu. Vnitřek lodi je jedna chodba obalená alobalem. Dobré jsou místnosti se slunečním světlem. V příběhu se neustále něco děje nebo vypráví a koncem, ve kterém se seznamujeme s pomateným kapitánem předchozí lodi připomíná Horizont události. Přestože kuchař na talíři smíchal všechno známé, vyšlo mu z toho něco poživatelného minimálně jednou i když po druhé bych si to neobjednala.

Jedno z nekonečna zkažených pokračování, která nevyužila myšlenek z předchozího snímku a ani nepřišla s novými. Celý snímek stojí na dvou postavách, jejichž utíkání sledujeme a jejichž osud je jasný od okamžiku, kdy se dozvídáme o genetické odchylce - dvoubarevných duhovkách. Pokud doufáte v horor s ymšlenkou, hledejte jinde. Hvězdičku za připodobnění zdravého člověka k nakaženému - vyhlazením civilistů se zdraví vojáci chovají stejně jako nakažení a když se jeden zachová jinak - sami jste viděli konec.

Přestože se mi budou zdát noční můry, po letech jsem narazila na horor s myšlenkou. Lidstvo nakažené agresivitou - film vlastně upozorňuje na přítomnost agresivity v televizi a ukazuje na to agresivitou v televizi. Dokonalejší už to být ani nemůže. Atmosféra prázdného Londýna je nepopsatelná. Perfektní jsou záběry nenakažených svobodných koní a odlehčují celou situaci. Snímku dominuje přítomnost ženy - žena znamená naději a tento film zachránila postava mladé dívky. Bez postřehů dospívajícího dítěte horzeného do světa zabíjení by se snímek ztrácel, ona ho povznesla. Kameru jsem příliš nesledovala, protože jsem polovinu filmu koukala bokem při extra ošklivých scénách, ale jednu jsem viděla a ta mi stačila na několik let.

Netušíte někdo, kolik mrtvých vylovili na pláži po natáčení? Alespoň hrdinka přežila a nemuseli ji v průběhu natáčení nahradit. Postrádám herecké výkony i samotný příběh - ze strachu se mohlo vytáhnout daleko více a kdyby se šéfkuchař odvážil riskovat a nezůstal v domácí kuchyni, mohl třeba výtáhnout něco z konfliktu s kamarádkou, sestrou a z majetkového rozdílu mezi hereckými partnery. Tento extra pálivý snímek bohužel zůstal pouze pálivým z hlediska skutečně nebezpečných vln, herečka se neodvážila hrát stejně dobře jako surfovat a tak naladěni na papriřky jalapeňos vyjídáme ze sklenice pouze zavařené chilli papričky s chutí oslabenou chřipkou.

Batmani připomínají snahu o akční postavu s vnitřními démony, kteří doposud vystrašili kolemjdoucí režiséry. Ingredience v podobě hrdiny a tajné skrýše - novodobý zorro - neschopný svěřit se milované ženě, kterou nechce ohrozit a proto zůstává sám - ingredience zafugovaly teprve se správným kuchařem. Technika a herectví se prolínají a vytváří nezapomenutelnou batmanovskou chuť.

Pokud si odmyslíte drobné překrucování historických fakt, otevřete se vyprávění staré legendy s novou tváří. Trója neodpovídala historii a povedla se lépe. Obnovování a přizpůsobování těchto legend jsme se dočkali mnohokrát, v tomto případě se jedná o inovaci načnutou a nedokončenou. Podobně jsem se tvářila, když mi v restauraci naposledy předložili překořeněnou omáčku. Trochu ubrat na snaze a možná by to vyšlo - není to na špatné cestě.

Dlouhou dobu jsem nenarazila na krásnější historické drama až na zdlouhavost příběhu nenacházím slov chvály. Japonská a americká kuchyně vyprodukovaly konečně pochoutku, která nezavání suši ani fastfoodem.

Mluvíme často o svobodě, jenomže existuje skutečná svoboda a co vlastně znamená? Jednat bez odpovědnosti za naše činy anebo nebýt nikým ovlivněn? Možná ve společnosti neexistuje svoboda a právě proto se s ní setkáme v přírodě. Zkouknutím tohoto snímku poznáte skutečnou svobodu divokých koní a touhu po splnění snu mladé dívky. Svoboda se nevyskytuje jako hlavní ingredience, bez ní by však tento chod postrádal smysl. Neochutnávejte po malých lžičkách a prostě si toho naberte a zapojte kromě jazyka i nos a přivoňte si k něčemu, co nikdy neucítíte.