mikalana

Příběh přátelství mladého chlapce s divokým koněm se podařilo výjimečně ztvárnit. Osamoceni v poušti se potřebují navzájem - kůň potřebuje potravu a chlapec přítele. Nikdo z normálního městského světa nemůže tento vztah pochopit. Sledujeme snímek neustále se vyvýjející a stupňujje se napětí. Black stallion se přibližuje. Obzvláště zajímavá je paralela chlapce jedoucího na koni teprve v momentě, kdy si to skutečně zaslouží - příběh o Alexandrovi Velikém a koni Bukefalovi. Black stallion dovolil chlapci vysednout na jeho hřbet, což ukazuje na skutečné přátelství, nikoli pouhý výcvik. Okamžik dominuje filmu. Přestože ve skutečnosti by nikdo nepustil mladého chlapce na dostihy jako žokeje, neuškodilo to celkovému dojmu z filmu. Dostih je pouhým vyústěním jejich vzájemného přátelství a důvěry.

Dojemný příběh ztraceného černého hřebečka spřáteleného se ztracenou dívkou v poušti, která si ho ochočí získáním životapotřebné vody. Natočený v nádherné přírodě s výpravnou hudbou představuje příjemné pokoukání. Trošku mě zamrzela déleka filmu, kdyby autoři využili veškeré volné minuty, mohli jsem sledovat trénink hřebečka a jeho přípravu na závěrečný závod.

Nechci si pamatovat příběh, nechci si pamatovat příběh. Netěšila jsem se na to a znala jsem důvod. Ideální příklad zkažení něčeho krásného. Hudba nic moc a sénář nic moc. Kuba představuje zajímavé prostředí i v době odehrávajícího se příběhu - revoluce - kdyby někdo něco o revoluci věděl a dokázal to využít ve prospěch dojemnosti a skutečnosti. Hrdinka zahrabaná ve škole a probuzená vášnivým kubánským tancem je celkem průměrná postava, dala by se vylepšit emočním pohnutím kromě boje za sebe samu a svou lásku. Mohla by mít třeba charakter anebo výraz. Dívka má charakter při tanci, nicméně probouzet ho jenom při tanci znamená ochudit diváky. Tanečně zvládnuté celkem dobře - propojení klasického tance a uvolnění. Tři hvězdičky pouze proto, že se jedná o taneční film - srdeční záležitost.

Úvodní scéna naladí milovníky tanečních filmů na tradiční kombinaci baletu a hiphopu. Člověk by očekával přínos něčeho nového v propraném námětu filmu a čekal a čekal až do závěrečných titulků, kdy se nedočkal. Studentka taneční školy nacvičuje na vrcholné představení, aby nemusela opustit školu, dostala angažmá a nemusela odejít studovat, jak se dohodla s matkou. Ve filmech o konfliktech s rodiči, obzvláště pokud mluvíme o dospívání a volbě povolání, zapomínají scénáristé poslední dobou na prostor pro rodiče a prokreslení jejich důvodů k jejich zápornému postoji k zálibě dítěte. Hrdina přinucený uklízet na umělecké škole v rámci trestu za poničení školního majetku začne mimoděk toužit po studiu a možnosti zlepšit svůj život a nedokáže se srovnat se svou vlastní neočekávanou touhou, proto se přiklání na obě strany, jak dlouho může ale sedět na obou židlích a co bude muset obětovat? Co vlastně prožívá uvnitř kromě touhy tančit? Na to jsem celou dobu nepřišla a ani herec to nejspíš nevěděl, protože vypadá ve všech situacích stejně. Emočně zůstaly scény nevyužité a film v zapomenutí. Taneční scény - sledujeme vlastně jednu scénu celou dobu - v závěrečné scéně vypadají trošku odlišně, především díky nasvícení. Choreografie postrádá znázornění příběhu anebo emocí a zůstává hezkým tanečkem na závěr s objímací scénou. Možnosti příběhu zůstaly nevyužité. Opakování je matkou moudrosti, ale ve filmu?

Pokud chceme pomoct, nesmíme se vzdávat a musíme dávat lidem šance k nápravě. Pokud někomu můžeme pomoct tím, že mu umožníme věnovat se svému koníčku, podporujeme jeho talent a pomůžeme mu uvěřit v sebe sama, můžeme mu dát do života více? Honey představuje film s několika zajímavými tanečními kreacemi - pohyby znázorňující baskatbalové hráče - s celkem dobrou hudbou. Nesedí mi postava pomystychtivého producenta hudebních klipů. Nedostali dostatek prostoru ani její rodiče, ani roztomilý černoušek s melounem na hlavě a jeho napravený bratr se vlastně nemohl zcela projevit. Scénář mi přišel nedotažený a nevýrazný. Hvězdičky dávám asi z osobních důvodů - někdo se někomu rozhodl pomoct a přičítám k průměrnému filmu. Vymanění z nevhodného vlivu přátel vyžaduje mnoho odvahy a zaměstnání novou činností. Honey Danielsová se rozhodla dát dětem šanci a zorganizování sbírky na taneční studio nám připomíná, že nemusíme být na všechno sami.

Služebně starší film v rámci posledních výtvorů, pocházející z období rostoucího zájmu filmařů o přenesení černošského prostředí na plátno, pokulhává za ostatními. Téma je jednoduché, neporažení museli být poraženi a ponavadž jsou nejlepší, mohlo k tomu dojít pouze zradou v podobě vyzrazení tanečních kreací. Hrdinové přátelé jsou pyšní a oba potřebují najít sami sebe. K hledání dostanou příležitost především díky zamilování jednoho z nich do kamarádovy nedotknutelné sestry a zradě, která vlastně není zradou. Chvilku mají tvrdou hlavu a oddělí své taneční skupiny, až dojde na konci ke smíření, bez kterého nemohla ani jedna taneční skupina vyhrát soutěž, která představuje jízdenku do lepšího života. Taneční kreace nejsou moc sladěné a malinko postrádají výraz, ale kroky nejsou okoukané a celkem se povedly. Zajímavý je trénink před závěrečnou soutěží - tanec v dešti se povedl a modré kostýmina soutěži vypadají dobře a umožňují hlavním tanečníkům vyniknout v šumu diváků. Hudba je volena adekvátní k žánru, přesto opět trochu nevýrazná. Scénář nabízel mnoho nevyužitých možností jako ukončení obchodu s drogami a vůbec zamyšlení nad tím, proč hlavní postavy, evidentně kladné, vlastně prodávají drogy. Působí to u nich jako zvyk a to mi nesedí.postava zamilované kamarádovy sestry nedostala možnost se projevit, autoři ji ponechali jednoduchou a trošku nedospělou na prostředí, ve kterém se nachází. Podobně málo prostoru dostal Svatoušek, který mohl tančit dočasně se skupinou a takto ho není příliš vidět. A postrádám rodiče hlavních postav. Zkrátka nedopracované a nedomyšlené a vlastně jsem jenom čekala, až konečně dojde na závěrečnou scénu, která celkem ušla.

Po tanečních filmech z prostředí klasického tance a experimentech s propojením klasiky s hiphoem se nám naskýtá možnost ke shlédnutí filmu s drsnou choreografií, vyjadřující lidskou sílu a vztek. Taneční scény jsou agresivní, způsobeno odehrávajícím prostředím, která je možná trochu předrsnělé, ale určitým způsobem sedí. Nakolik představuje film sondu do společnosti dnešní černošské mládeže není na mém posouzení, ale můžeme se zabývat myšlenkou, kolik a za jakých podmínek toho může chlapec v postavení hlavního hrdiny dokázat. Nabízí se otázka, jak můžeme něco dokázat bez podpory našeho prostředí, které dávno odepsalo mladistvé odpadlíky. Zajímavé je téma školních bratrstev, která znamenají celoživotní přátelství a pomoc.

Jeden z nejkrásnějších tanečních filmů. Charisma Julie Stalie dává filmu nezapomenutelnou stopu, jednoduchost a charakterů nám umožňuje zamyšlení nad celou situací ústředního páru. Nakolik je americké školství schopné vyprodukovat úspěšného studenta, obzvláště potom studenta ze slabého sociálního a rodinného prostředí a nakolik se mu dostane podpory od okolí. Spojení bělošky s černochem nemusí být ve všech společnostech vnímáno stejně a ne za všech okolností a ze stejných důvodů. Ideálním příkladem je žena pozorující pár v metru a jejím opakem je Shenyl, která dokáže pochopit zuřivost Nicky, která bojuje z uražené pýchy i za "černošskou spravedlnost." V době vzniku filmu se jich nevyskytovalo tolik podobných a řekla bych, že odstartoval éru sondování v černošském prostředí a kultuře, která se stala celkem oblíbeným tématem - Stomp the yard anebo You got served. Choreografie propojení hiphopu a baletu je perfektní a film o natáčení, vypráví o tom, jak museli Julii učit tančit a jak intenzivně trénovala. V jejím závěrečném tanci se odráží scéráznost i jemnost, klid i vztek a touha něco dokázat. Konečně jsme se dočkali tance, který dokáže vyjádřit tolik lidských pocitů.

Milovníci tance ve filmu si nepřijdou na svoje. Nežádej svůj poslední tanec měl jako v prvním díle myšlenku spojení kultur, osobních rozhodnutí a postavení se na nohy a o tom, že život se mění. S odchodem Julie Stales se tento kousek propadl do dějin zapomění, film přišel o osobitou a jedinečnou herečku, která se do role hodila a nahradil ji slečnou, které jsem nevěřila ani lásu k hiphopu, ani jejímu filmovému partnerovi. Sářin partner nedostal příležitost k usmíření s matkou, ani prostor k projevu, přitom scéna, ve které představuje pásky zachycující zvuky jeho života je celkem zajímavá a dobře vymyšlená. Sára sama vlastně nic konkrétního nakonec neudělala, rozhodla se dělat choreografii anebo tančit anebo jenom praštila se školou? Taneční scény hiphopu se jsou nepřehledné a postrádají správné osvětlení, kroky nejsou ničím zajímavé, nenavazují na sebe a jsou to prostě jenom kroky. Tanec v klubu vypadá spíš jako parodie a hudba je velice průměrná. Hvězdičku ode mne dostávají celkem ucházející scény ve škole a celkem zajímavá postava učitelky ve skutečnosti jenom zkušené a proto přísné, která bohužel nedostala dostatek prostoru. Autoři nevyužili nabízející se šanci - opravdový vnitřní rozpor mezi snem a skutečností a všechno jenom okecali a nenechali divákovi možnost k procítění. Sny se mění a diváci nedostali dostatečnou možnost k pochopení tohoto sdělení.

Konečně jsem se nadechla. Ideální kombinace vzrušujících akčních scén a odlehčujícího humoru, přicházejícího ve správnou chvíli. Zamilovala jsem si scénu příjezdu autobotů k hlavnímu hrdinovi, trošku trhlého Bumblebee i Optima Prima, vkládajícího naději do lidstva. Autoboti jsou ochotní zemřít pro to, aby lidstvo dostalo svoji šanci na život. Zemřít proto, aby ukončili válku, která není naším bojem a je jejich chybou. Věří, že se můžeme vyvinout - silné scény filmu. Scénář nabízí spoustu věcí k zamyšlení - autoboti se naučili o lidech všechno z internetu - zneužitelnost lidské techniky a elektřiny známe i z filmů jako Válka světů.. Disepticoni dokázali zneužít naše komunikační sítě a my bez nich nejsme schopní téměř ničeho. Autoboti přilétající k záchraně lidstva a zničení krychle. Mimochodem krychle trochu připomíná obelisk z Vesmírné odissei, který probouzel život na planetách. jak to vlastně funguje? Autoboti mají v sobě část zvláštní síly z krychle a původně byli mírumilovní a spravedliví, dokud se nevzbouřili Disepticoni a nezničili jejich svět a krychle odletěla anebo ji někdo poslal na zem? Spousta věcí není vysvětlených, třeba účinky krychle, která probouzí techniku, ale ve filmu se z jejího působení rodí roboti zlí. Optimus Primus oslovoval Megatrona bratře a po jeho zničení si z něj vzal součátku. Proč autoboti zůstali na zemi společně s Bumblebeem? Chránit nás před čím? Co přesně znamená vzkaz na konci filmu, určený všem autobotům? Ta malá neplecha - zasvěcení vědí - se ve filmu už jednou dokázala opravit a najít svoji hlavu. Může to udělat znovu a probudit autoboty skryté ve vodě?