mikalana

Zapomeneme-li nemožnost toho všeho - ze zebry toužící závodit s normálními koňmi, vtipného pelikána a velice dobré postavy doprovodného koně, násobeno průměrným výkonem ústřední postavy - vyjde nám celkem zábava. Hayden se předvedla lépe než v Princezně ledu a zahrála si sólo. Milovníci koní ocení i přítomnost krásných zvířat.

Spojením fyziky a krasobruslení došlo k zajímavému kontrastu v charakteru postavy a jejích touhách. Bohužel jsem herečce neuvěřila lásku k ani jednomu předmětu a konec potom vůbec ne. Vzdát se stipendia na prestižní škole je dojemné, nicméně to postrádá pravdivost. Dalo by se třeba studovat a u toho krasobruslit - v amerických filmech studenti hrají fotbal a zvládají to. Herečka se dobře předvedla v roli malé špiónky, nicméně po zklamání zvaném Eurotrip dokázala okouzlit hezkou tvářičkou, nikoli hereckým uměním. Zajímavě ale vypadala její zrzavá konkurentka na ledě. Hvězdičku dávám alespoň za to, že nevyhrála závod v krasobruslení, ve kterém spadla.

Ohranému příběhu změny osobnosti konkuruje směle už jenom neschopnost scénáristů, vytáhnout z toho alespoň něco a neschopnost ústřední herecké dvojice, která hraje jako dva velbloudi na poušti hledající vodu. Nenašli ani sami sebe ani svoje postavy a výsledek je mizerný - umírám na nedostatek filmovosti. Konec není nijaký. Ani komedie ani drama a romantiku to vidělo z okna ponorky.

Pokud se chcete zamýšlet nad životem stárnoucí popové hvězdy, která potřebuje k probuzení inspiraci, potom nemusíte přemýšlet. Film představuje poměrně jednoduchý romantický film. Talentovaná spisovatelka ztratila sebevědomí především díky nešťastné lásce k profesorovi, kterého si příliš připustila k tělu. Netalentovaná popová hvězda žije prázdným životem, který se naplní teprve příchodem ženy, která říká všechno do očí a probudí v něm skrytý talent. Vlastně to nemá žádnou hlubší myšlenku. Pouze je nám představen svět hudební produkce a jejich ovládání našeho hudebního vkusu tím, jak vytvoří z normálního člověka nereálnou superhvězdu, kterou všichni milují, která však není upřímná v projevu ani v životě. Hugh Grant ztvárnil svou postavu dobře, setkali jsme se ovšem už i s rolemi, které mu seděly lépe. Drew Barrymore nezklamala ale její postava není domyšlená - nechat se zničit knihou jednoho profesora, ve které ani nejsem jmenovaná jménem, když já znám pravdu - zničilo by to někoho a pokud zničilo, dovolilo by mu to zachovat si pocity zamilovanosti k oné zrádné osobě?

Milovníci klasického tance si v tomto filmu vychutnají perfektní choreografii jivu a dokonce se z toho dají odkoukat kroky - není to zbytečně prostříhané ani zabírané ze všemožných úhlů. Nemusíme hodnotit život hrdiny, můžeme jednoduše sledovat jeho život a volby. Okamžiky tance si skutečně vychutnáte a speciální hvězdičku dávám za skutečnou výjimku - poprvé jsem se u tanečního filmu setakala se ztvárněním onoho uchvacujícího pocitu přicházejícího v momentě, kdy poprvé tančíte klasický tanec. Zamilovala jsem se do něj na první hodině tanečních a jakmile uvidím tanec anebo sama začnu tančit, ocitám se v jiném světě.

Milovala jsem tento příběh už jod dětství - změnu hlavního hrdiny, který najde vnitřní klid a projde velkou proměnou. Překonává překážky, aby se dostal do shaolinského chrámu z nesprávného důvodu, přesto se mu podaří začít studia, vnáší do chrámu nelid z přítomnosti americké kultury. Nedaří se mu studia až dokud nezačne cvičit a nevrátí se na začátek a nenajde sám sebe. Závěrečná bojová scéna je dobrá v tom, že vlastně původně nepřišel bojovat se svým sokem, ačkoli do chrámu vstupoval proto, aby už nikdy nebyl pokořen. Mezitím přišel na to, že vlastnímu sebevědomí nemusí nic dokazovat. Nikdy nezapomenu na scénu, ve které učí své spolužáky tančit.

Horečka sobotní noci měla alespoň nějakou myšlenku - frajírka měnícího svůj život v okamžiku, kdy ke změně dostane inspiraci a potká člověka, kterému se změna podařila a který ho podporuje. Pokračování bohužel postrádá myšlenku. Dobře - nepodařilo se mu prozatím uspět a život není jednoduchý, musíme na talentu pracovat a prosadit se, jenomže aférka s herečkou a tanečnicí nějak postrádá smysl. Změněný Tony měl být přece věrný své přítelkyni a když už nebyl, mohli nám scénáristé vysvětlit, proč nepovažuje nevěru za problém, když se změnil. Dramatická závěrečná taneční scéna vypadá dobře - osvětlení i hudba - Tony nakonec dokáže, že skutečně dospěl. Psychicky porazí frivolní milenku tanečnici a přinutí ji ke skoku, který zachrání představení a dokáže, že jako profesionální tanečník dokáže zapomenout na jejich osobní neshody.

Vlastně jsem čekala nějakou návaznost na předchozí film a vlastně jsem ráda, že k ní nedošlo. Božský Evan má vlastní myšlenku - pokud se modlíme za více odvahy, dostaneme možnost ji prokázat. Evan se bohužel pokouší změnit svět velice tvrdě a nakonec tu máme poselství, že všechno je k něčemu a všechno má smysl. Pomineme-li myšlenky, vysvětlování důvodu vlastního neoholení tím, že vousy znovu narostou je perfektní, stejně jako místnost se sedícími ptáky a senzační obleček Noeho. Evan nenapodobuje Jimma Carreyho, což by bylo nemožné, dává filmu ze sebe něco nového a posouvá ho jiným směrem. Prostě se jedná o jiný film a srovnávat ho s předchozím není zcela fér. mimochodem ta scéna s lodí má šílenou grafiku, na tom se mohlo trochu zapracovat.

Nakolik je naše společnost tolerantní anebo ještě lépe, na kolik jsme tolerantní my sami? Černoška peferuje černochy a zamiluje se do bělocha, přičemž si vybírá komplikovanější život pro sebe i pro něj. Důležitý pro myšlenku celého filmu se mi zdál okamžik jejich hádky v obchodě. Ona chce mluvit o diskriminaci ve své práci, on je unavený z neustálého poslouchání o diskriminaci, přičemž všichni její černí přátelé se k němu chovají odměřeně a on se mezi ně nedokáže začlenit. Jak to má udělat, když mezi ně nepatří a nikdy nebude moct říkat stejné vtipy ani mít stejné zkušenosti se životem? On sám nemá problém s barvou pleti své partnerky a přijde mu všechno úplně normální. Ona naopak vnímá nesouhlas svého okolí a odlišné chování lidí v práci. On si chce alespoň jeden den odpočinout a nemluvit o barvě pleti, ona o tom potřebuje mluvit, protože jsou to její myšlenky. Připadá mu, že ona neustále zdůrazňuje jejich odlišnost, která právě pro něj není důležitá. Není to zamotané? Nakonec ona musí pochopit, že láska přichází jen několikrát za život a s její pomocí můžeme zvládnout všechno.

Téma města se zakázaným tancem, které se po nehodě mladistvých s následkem smrti přiklonilo k víře natolik, že vytvořilo zákony proti tanci, moderní hudbě a alkoholu je zajímavé, nicméně většinu filmu se nic děje. Děje a neděje - něco tomu chybí. Neustále se mluví o zakázaném tanci a já bych celkem ráda viděla tajný taneční spolek nebo něco podobného. Zákazy jsou přece od toho, aby se porušovaly. Film slibuje pořádnou taneční scénu, jenomže divákovi se dostane pouze jedné taneční scény hlavního hrdiny, kterou bych za tanec příliš nepovažovala, následně závěrečné taneční scény poměrně nezajímavé. Přerod hrdiny, který měl očividně v minulosti potíže, není příliš jasný a ani důvod jeho změny chování. Dobré jsou scény, ve kterých učí tančit kamaráda a scéna, ve které argumentuje za povolení tance a studentského plesu s odkazem na božské zákony ve svaté knize. Zajímavou postavou je otec hlavní hrdinky, který musí pochopit, že nemůže ochraňovat svoje dítě a musí ho nechat dělat vlastní chyby. Za tohoto otce a jeho proměnu dávám hvězdičku navíc.