rikitiki

Zatímco korejský hraný film působil místy střeleně, japonská animovaná verze je uměřenější. Z čtveřice hlavních postav nedělá jen legrační figurky. Jistě, taky je tam velká míra nadsázky (cukrářova superdémonická schopnost svádění, nešikovnost samozvaného bodyguarda). Seriál ale lépe pracuje s ukotvením charakterů hlavní čtveřice, komplexně ukazuje jejich vývoj, zdůvodňuje jejich pozdější jednání. Takže jako animované postavy na mě působí věrohodněji než jejich hrané verze. Tohle jsou najednou lidi, které můžu chápat a můžou mě i dojmout. ___ Motiv cukrárny a pátrání po únosci dětí doplňuje v anime verzi ještě jeden: čtveřice chlapů, z nichž jeden každý má za sebou těžké životní momenty, se náhodně sejde při práci v cukrářství. A při obsluhování zákaznic a mezi sladkými zákusky se z některých traumat trochu vzpamatují. Pomůžou si, když vytvoří netypickou rodinu, která ale funguje, protože se přes všechny rozdíly podporuje. _____ Nejde tady o romantické nebo vášnivé vztahy, tohle je o přátelství a přijetí někoho i s jeho odlišnostmi a problematickými stránkami. Seriál je vyvážený, scénář inteligentní, konec reálný – žádné velké vítězství, žádné přeslazené happyendy, ale drobné změny, malá porozumění, špetky naděje do budoucna. SHRNUTÍ: Tohle cukroví chutná delikátně.

Dívka vypadá ponuře, zjevně má problém se socializací a tak se jí zbytek třídy straní. Až přijde úžasný, pohledný a nesnesitelně laskavý hoch s úsměvem, který láme skály a rozpouští ledovce a za jeho pomoci dívku pomalu zapojuje do třídního kolektivu. Černovlasá Sawako pak po zbytek seriálu žasne, když ji někdo osloví nebo někam pozve. Měla jsem sto chutí popadnout ji za ramena a pořádně s ní zatřást, protože Sawako se projevovala jako nejméně sebevědomé stvoření na světě a to i ve srovnání s prvoky. Ona ani její zachránce nejsou bytosti z tohoto světa. Jsou dokonale hodní, bez náznaku sobectví nebo hněvu, vždy ohleduplní k ostatním – prostě přesně, jací jsou puberťáci, že? A nesmělí, samozřejmě. Ale vzhledem k tomu, jak se Sawako furt věší na spolužačky, není jasné, jestli u ní má nějaký kluk vůbec šanci. _____ Tuhle úmornou situaci poněkud zachraňovaly Sawačiny spolužačky, ať už umanutá sportovkyně s jednodušším mozkem, nebo makeupem silně vyzbrojená ordinérní kráska. I Sawačina rivalka si získala víc mých sympatií než hlavní hrdinka, protože jí aspoň o něco šlo a o něco se snažila. Favoritem byl pro mě mlčenlivý Ryu, který měl jasno a prostě jen čeká, až nastane pro něj příhodný čas. _____ Seriál se moc nevyvíjí. Jedinou výjimkou je pár dílů věnovaných sportovkyni a jejímu milostnému příběhu. Jakmile nastoupila ústřední dvojice, nastala ukuňkaná nuda. ___ Chvilku jsem si zvykala na kresbu, je jednodušší, ale má svůj vlastní osobitý rukopis. SHRNUTÍ: Jestli mají Japonci strach z černovlasých lidí, tak jsou jako národ dost v háji.

Hrdinka ve filmu převážně běhá, bulí nebo do něčeho vráží. A je neskutečně protivná. Neumí se vypořádat s city, reaguje hloupě. Způsob, jakým nakládá s nečekaným darem, je absolutně pitomý. Závěrečné vysvětlení a zakončení je nesmyslné a nechá víc otázek než odpovědí. Včetně toho, že by vůbec nefungovalo. Vážná doprovodná hudba mě k tomuto typu příběhu přišla rušivá. SHRNUTÍ: Takhle vypadá názorná ukázka neschopnosti naložit se zázrakem.

Ono, že se nejpopulárnější kluk na škole zakouká do nenápadné holky, která ho jako jediná nepronásleduje a naopak mu dává najevo, že na něj kašle, není vůbec nic divného. To je vcelku běžná záležitost i v životě: nezájem plodí zájem. Škoda, že po prvních dílech ztratil Kurosawa velkou dávku svého rošťáctví a Mei přišla úplně o svou bojovnost a stala se z ní submisivní kuňka. Pořád ale je na co se dívat, přestože se dění moc neposouvá. Už i jen třeba proto, že Kurosawa je i jako kreslená postavička prostě rozkošný. ___Téma šikany je zpracováno dobře. Sice lehce pohádkově, jak se šikanování vzájemně podpoří, ale základ je reálný. SHRNUTÍ: Proč tě šikanují? Protože jsi moc malá, moc prsatá, moc tlustý, moc hezká, ošklivý, divný….. Šikanují tě, protože nechtějí být sami šikanovaní.

Jednohubka, která trochu víc naznačuje pár vedlejších a ne zcela podstatných linií seriálu.

SPOILERUJI Nejdřív se mi to jevilo jako romance o dvou sociopatech, kterým vzájemný cit pomůže k sociálnímu začlenění. Ale ani jeden z nich se nezměnil. Shizuku zůstala emočně plochá, Haru stále řešil své nezvládnuté emoce násilím (dokonce i vůči Shizuku, a ten útok na ustrašenou školní předsedkyni už byl vrchol). I jejich milostný vztah jakoby se rozplizl a z neustálého: Mám ji rád/nemám ji rád, Mám ho ráda/nemám ho ráda, mi nakonec připadalo, že spolu tak nějak ze setrvačnosti zůstali. Takže je to příběh dvou reálných psychopatů, kteří se ani vzájemně nijak nepodporují. Uznávám ale, že to byly charaktery originálně napsané._____ Docela dobře seriál ztvárnil rodinné zázemí a další důvody, které formovaly pokřivené charaktery ústřední dvojice. Jediná další postava, která byla trochu prokreslená, byla pohledná spolužačka, ostatní jen statovali jako jednorozměrné figurky. Kohout mě pěkně štval. SHRNUTÍ: Romantika pojatá jako vztah dvou psychopatů? Proboha, na jaký život Japonci připravují své mladé dívky?

Nešikovná mažoretka, která nemyslí a nemluví o ničem jiném než o mochi, je najednou celá rozhozená, když má začít přemýšlet o něčem jiném. Ještě, že sousedovic kluk se jmenuje Močizó, takže to pro jednostranně založenou ukníkanou otravu není tak vzdálené od jejího jediného tématu. ____ Film začíná scénami s obtloustlým a nafrněným kuřetem (aniž by bylo jasné proč) a ani pokračování není o moc lepší. I přes hezkou animaci mě snímek pouze o tom, jak kluk hledá odvahu něco říct a následně dívka mu něco odpovědět, opravdu nestrhnul. SHRNUTÍ: A kdo, sakra, zaplatí ten lístek do Tokia?

Zatímco manga je zábavná, dojemná i vzrušující, při sledování filmu se divák musí prokousávat četnými mlčenlivými scénami, které ději nic nepřináší. Jen natahují stopáž, která je sice krátká, ale při tak řídkém ději se stejně zdá nekonečná. Není mi jasné, proč nepoužili víc materiálu z mangy. Pravým zoufalstvím je pak postava Shimy, kde se na něm podepsal nejspíš i impotentní scénář a nenápaditý režisér, hlavní vinu ale spatřuji v naprosto bezduchém hereckém projevu jeho představitele. Shima působí jak katatonik pod sedativy. Kam ho postavíš, tam stojí a občas něco zakňourá. Kluk, který hrál Togawu, byl i s tím věčně opuchlým obličejem jakoby po flámu mnohem víc živelnější. Stejně jako klidný Onoda, který nenápadně pomáhá oběma milencům (škoda, že se nedostalo na jeho milostný příběh). ___ Z filmu je vidět, že ho natočili za levný peníz, což by se dalo pominout, kdyby uměl něčím zaujmout. I když občas tam byly nadějné chvilky, Shima to vždy spolehlivě zabil. _____ Hlášku: „Nevadí mi tvoje minulost, ani to, že jsi gay,“ pronesenou mužem k jinému muži v posteli, krátce po sexu, považuji přesto za jedno z nejbizarnějších a nejoriginálnějších vyznání. SHRNUTÍ: Když se šéf dá okouzlit roztomilou tvářičkou….

Každý tyran má svoje vlastní běsy, což ale oběti může být zcela ukradené. Ne však v případě neslyšící Shouko, která je tak hodná a laskavá, že se nedá věřit, že by taková dívka někdy skutečně mohla žít. Stejně jako její tyran, který pod vlivem vlastní zkušenosti, otočí. Je to pohádka, ale jako takovou ji beru. Není totiž jednoznačná. Následky šikany nezahladí lehce, naopak, co se stalo kdysi, má následky ještě po letech. V tomhle už mi psychologie postav seděla víc. Včetně napětí mezi hlavní dvojicí, kde už od začátku jde o vztah, který není přímočarý. Dobře prokreslené jsou i charaktery vedlejších postav. I když zrzavý kámoš tam byl citelně jenom do počtu. SOUHRN: Izolace je příšerný trest.

Kdosi zemřel za drastických okolností. Mladší bratr se obává, že je schizofrenický a jeho současná osobnost navždy zmizí. Matka zešílela. Prsatá spolužačka dotírá. Motýli poletují. Objeví se dospělý muž a začne se na mladšího kolouška s oušky lepit. Přičemž neustále škemrá, aby ho za cokoliv potrestal. Ten to ale neudělá (když jste masochista, tak si za svého pána nevybírejte dvanáctiletého kluka, to je fakt beznadějný), a to ani když mu tajemný bledolín nikdy nevezme mobil, přestože pokaždé přísahá, že ho vezme vždycky… Objevují se dvojice, které chtějí s bledolínem a kolouškem bojovat, přičemž boj se vždy vede stylem: „Volím tebe, Pikatchu!“. Akorát, že místo nechutně roztomilých příšerek po sobě vrhají kouzla. Sem tam to má atmosféru. Rozjede se to až v polovině posledního dílu…… Správně, v tomhle seriálu jsem se úplně ztratila a myslím, že bez znalosti mangy se v něm ani orientovat nedá. Ne, že by to bylo v anime vždy na chybu, ale tady mi místo toho nenabídli nic dostatečně zajímavého, aby mi přestalo vadit, jak tápu v postavách a jejich motivacích. SHRNUTÍ: Už jsem viděla pár příběhů, jak si Pán vychovává svého Otroka. Novinkou pro mě je vidět, jak si Otrok vychovává Pána.