Seijó kottó jógašiten: Antique

Má naivní domněnka, že temná událost v dětství hlavního hrdiny může seriál žánru yayoi pozdvihnout do výšin snesitelnosti a propůjčit postavám jakous takous opravdovost, se nepotvrdila. 4 bišíci v cukrárně nechť se mají maximálně rádi. Ani tak se součet jejich chtíčů a lásky nebude rovnat mému odporu k nim. Silná *. (16.10.2008)

Zatímco korejský hraný film působil místy střeleně, japonská animovaná verze je uměřenější. Z čtveřice hlavních postav nedělá jen legrační figurky. Jistě, taky je tam velká míra nadsázky (cukrářova superdémonická schopnost svádění, nešikovnost samozvaného bodyguarda). Seriál ale lépe pracuje s ukotvením charakterů hlavní čtveřice, komplexně ukazuje jejich vývoj, zdůvodňuje jejich pozdější jednání. Takže jako animované postavy na mě působí věrohodněji než jejich hrané verze. Tohle jsou najednou lidi, které můžu chápat a můžou mě i dojmout. ___ Motiv cukrárny a pátrání po únosci dětí doplňuje v anime verzi ještě jeden: čtveřice chlapů, z nichž jeden každý má za sebou těžké životní momenty, se náhodně sejde při práci v cukrářství. A při obsluhování zákaznic a mezi sladkými zákusky se z některých traumat trochu vzpamatují. Pomůžou si, když vytvoří netypickou rodinu, která ale funguje, protože se přes všechny rozdíly podporuje. _____ Nejde tady o romantické nebo vášnivé vztahy, tohle je o přátelství a přijetí někoho i s jeho odlišnostmi a problematickými stránkami. Seriál je vyvážený, scénář inteligentní, konec reálný – žádné velké vítězství, žádné přeslazené happyendy, ale drobné změny, malá porozumění, špetky naděje do budoucna. SHRNUTÍ: Tohle cukroví chutná delikátně. (19.08.2019)

Slabý priemer. Musím uznať, že som to dopozerala so sebazaprením. (18.12.2009)

Příběhově jak korejský film, zpracováním jako japonský hraný seriál. Přes společnou předlohu všech tří, anime dopadlo asi nejhůře. Žánr shonen-ai sice nutně nevyhledávám, ale nevadí mi. Tady tomu ale v určitých směrech chyběla odlehčenost. Sice se tam moc netlačilo ani romantickou ani na "kriminální" linku, ale i tak toho bylo někdy moc. Zato ale příběhy týkající se zbytku působily vcelku mile a ten občasný humor mi sedl. Bonusové body u mě potom nasbíraly opening s endingem za svojí originalitu a také samotná kresba, která svým trojrozměrným pozadím a dvourozměrnými postavami působila hodně zvláštně. Je to takový rozpačitý průměr, který neví, jestli je horší nebo lepší. (02.10.2012)