rikitiki

Němci si po 20 letech vzpomněli a natočili remake svého Klepání na nebeskou bránu. Neměli to dělat. Snímek se ke svému předobrazu ani nepřiblížil – dvojice kamarádů k sobě nepasuje a jejich výlet do Afriky je spíš dlouhý a nudný než zábavný nebo vzrušující. Jediný obstojní vtípek o tom, jestli krev se skutečně nezapře a otec vždy pozná své dítě, tenhle film nedokáže vytáhnout z šedého průměru.

Nepovedená záležitost se vyznačuje nezdařenými pokusy o humor, které vždy končí v naprosté trapnosti. Špatně vypointované, neuhlídaná stopáž jednotlivých scén, které jsou často příliš dlouhé nebo příliš krátké. Klišovitý nápad ukázat policajty jako bandu tupounů. Jediné plus za neokoukané herce.

Je při těle a křičí, což sám o sobě často prohlašuje. Ale především: je vtipný. Dokáže ironicky komentovat televizní pořady jako výborný stand-up komik a zpravodajství dokáže komentovat tak, že to není jen zábavné, ale i chytré. Umím si ho představit jako politického komentátora.

Nejstarší propagační video mormonské církve vykazuje všechny známky, že za tenhle film dali mormoni tučný balík. Příběh o pouti do země zaslíbené je jen zástěrkou, jak ukázat láskyplnost a hlubokou zbožnost mormonů. Poměrně chytře se film vypořádal s otázkou mnohoženství, která asi není ani dodnes a v době natáčení rozhodně nebyla pro každého snesitelná. Dělá si z toho trochu legraci a proroka, který měl ve skutečnosti něco kolem 50 manželek, ukazuje sice obklopeného ženami, ale za manželku označuje jen jednu z nich. Hlavní důraz je na náboženské projevy a ušlechtilé řeči o mormonském učení. Milostný motiv je tam jen z povinnosti a je hodně cítit, jak do příběhu nezapadá. Snímek se dá doporučit jen mormonům nebo každému, kdo si myslí, že mít 50 manželek je výborný nápad.

Student umělecké školy maluje, jak patlalové na Karlově mostě a chce se stát největším umělcem své doby. Místo umění však řeší nudnou milostnou rošádu, když dívce ani neřekne, že k ní něco cítí. Do toho se okrajově řeší jakýsi sériový vrah, který řádí kolem univerzitního kampusu. A nenápadně se zjistí, že mladý umělec je podvodník, co chce prorazit prací někoho jiného. Tenhle film jednoduše neví, co chce říct a činí tak dost úmornou a pro diváky nestravitelnou formou.

Dokumenty by měly i upozorňovat na nějaký problém, a tenhle to udělal. Nebudu se zabývat standardní kamerou a standardní prací s respondenty. Důležité je, že otevřel závažné téma. Šel hodně do soukromí rodin. Ukázal něco, co se zatím neukázalo a možná jsou lidé, kteří si myslí, že by to i mělo zůstat skryto. Ukázal hodně zoufalství ale i hodně lásky a obětavosti. ___ A je tady, sakra, něco v nepořádku, když stát nechává své občany – a to ať už rodiče nebo i děti – téměř bez pomoci. Je zatraceně špatně, když to žádný politik nevezme jako své téma a nezačne s tím něco dělat. Vždyť by se záchranná síť pro tyto rodiny dala využít i na stárnoucí populaci. Chápu, že typ péče je odlišný, ale princip je stejný. Pokud někomu připadá 4 000 lidí trpících těžkým autismem jako malá a nedůležitá skupina, tak o starých lidech to nikdo tvrdit nemůže.

Když se vyrovnáte s tím, že hlavní hrdinka vypadá jako kříženec antilopy kudu s upírem, ještě pořád vám zbyde dost dalších věcí, se kterými se budete muset vyrovnávat. Předně pohádkový svět obydlenými animovanými bytostmi připomínajícími v nejhorších případech i teletubbies a vůbec není jasné, proč. Protivné tři víly kmotřičky, které jsou kombinací hmyzu a cirkusových zrůd s inteligencí vařené zeleniny. Scénář, který nevěděl, jak zařídit, aby některé věci ze sebe logicky vyplynuly a tak používá nesmyslná rozhodnutí a posunuje násilně hlavní postavy dějem. Například, proč se král rozhodne svěřit právě narozenou dceru vílím kmotrám k výchově v lese, když jí nebezpečí bude hrozit až od šestnáctých narozenin? Princ je taky jen postava k překážení, jakoby jen zbyl z původní pohádky. Královna matka pouze sedí na trůně s korunou a to je jediná její úloha…. atd. Škoda toho. Obrazová stránka je výpravná, i když někdy až přemrštěná. Triky jsou okouzlující. Když se člověk smíří s přehnaným vizuálem, není to tak pitomý příběh. Zlá kmotřička je poměrně zajímavý charakter, ani král není jednoznačná figura a dalo by se z toho napsat slušné pohádkové drama. To by se ale filmaři museli pustit touhy natočit roztomilý a rodinný film a pořádně přitvrdit s temnotou.

Tenhle film se musel Vatikánu líbit! Otec Francis je nádherně lidská (to myslím téměř neironicky) postava obyčejného kněze, který se chová prostě a přesto obdivuhodně. A to právě tím, jak lpí na svých zásadách a jak jsou ty zásady ušlechtilé. Taková hlavní postava by mohla z filmu snadno udělat podbízivý doják, ale tomu zabránilo několik věcí. Předně charismatický Gregory Peck v hlavní roli. Pak také okolnosti, ve kterých páter Francis žije, a které jsou všechno jiné než idylické. Kombinace ušlechtilé neústupnosti a hrozivého způsobu, jakým historie přetrhává a ničí životy, dělají z filmu, i přes jeho délku, pořád zajímavou podívanou, která není hloupá ani příliš naivní. K tomu můžete přidat prostředí exotické Číny a různorodost protivníků, se kterými se musí kněz vypořádat. Odpustila bych si ale zbytečný prolog s nešťastnou láskou, kterého nebylo vůbec zapotřebí, a šla bych s otcem Francisem rovnou do Číny.

Tenhle snímek nefunguje. Přestože jsou tam piráti, velkorysé plachetnice, slavní herci a dobrodružství, tak je nudný a taky otravný. Už hlavní pár – Power a O´Hara – je zklamání. Je téměř nepochopitelné, jak tihle dva pohlední herci k sobě zoufale nepasují. Uhrančivost jejich pohledů mezi nimi nezažehla ani jiskřičku ba ani trochu kouře. Prostě se k sobě nehodí a nefunguje mezi nimi žádná chemie. Když přidáte chaotický scénář a nevydařenou režii, která neumí dávkovat tempo a udržet napětí, tak už máte dost důvodů se na film nedívat. Tím ale bohužel výčet nekončí. Piráti nosí teatrální oblečení jako nějaké transky, námořní bitvy působí chudě a nepřehledně. A konec, který je urvaný a spoustu motivů nechá bez vysvětlení, už to jen dorazí.

Stísňující westernové dění se odehrává převážně ve dvou místnostech dostavníkové stanice. Hlavní hrdinové jsou zavřeni s hrozbou smrti nad hlavou a všechno, co by jim mělo pomoci nebo, co je pro ně dokonce v životě nejdůležitější, je zrazuje. Kus papíru se stává nežádoucím svědkem, který by mohl způsobit jejich konec. Stejně tak je později zradí nůž a dokonce i nevinné dítě. Snímek si nevypomáhá žádnou zázračnou záchranou nebo supermanskými vlastnostmi klaďasů. Všechno, co se stane, má logiku a smysl. Právě proto je osud hlavních hrdinů nejistý.