rikitiki

Zapálený psychoterapeut Karla Rodena je na můj vkus až moc úsporný. Roden cedí své poznámky, kterými nenápadně směřuji klienty k tomu, aby si sami uvědomili, v čem je problém, až příliš monotónně, bez emocí, jako robot se zaseklou čelistí. Pokud bych to brala jako nutný projev psychoterapeuta, který nemůže před klienty příliš dávat najevo emoce, budiž. Jenomže on tak hraje i ve chvílích volna, s rodinou, s potenciální milenkou. Možná to pojal jako součást role: že už se ani v osobním životě nedokáže zbavit profesionální masky. Což mu ostatně právě v osobním životě způsobuje zásadní potíž, že ho totiž nežije, nýbrž ho prožívá prostřednictvím svých klientů. Vztah s manželkou si nahrazuje terapií se sexy klientkou, vztah s dcerou zastupuje terapie mladé atletky, manželství prožívá prostřednictvím terapie nesourodého páru, role otce a syna si zkouší na terapii vojáka s posttraumatickým stresem. Koncept seriálu je zajímavý, dobrat se ke kořenům jednání a motivací, což je důležité nebo aspoň zábavné pro většinu diváků. Jen mi ten výsledek připadá trochu sterilní a jednotlivé případy spíš jako z vzorové případy z učebnice psychoterapie než z reálného života.

Upírské spíš psychologické drama než horor staví na feminismu. Ženy upírky to mají v upířím světě špatné a jsou považovány za upíry druhé kategorie. Není div, že se s tím nehodlají smířit a brání svá práva do posledního kousnutí svých vybělených tesáčků. I takhle se dá na upíry nahlížet. Ostatně, téměř žádný film o upírech není ve skutečnosti o upírech, ale lidech a jejich temných stránkách (zvrácená sexualita, násilí, samota…). Scénář ale nabízí až příliš mnoho motivů, takže se celý příběh rozplývá v jakési nesoudržné mozaice, kde přeskakujeme z minulosti do současnosti, od postavení žen k první lásce, vztah matky a dcery, a sem tam je to proložené nějakou tou krvavou svačinkou.

Snímek jsem viděla poprvé už před lety, ale zanechal ve mně tak nesmazatelný dojem, že jsem si teprve v polovině druhého shlédnutí unuděně uvědomila, že tohle už znám. Je to krotká až bezzubá satira ze světa slavných a zejména těch, kteří se mezi slavné chtějí protlačit. Film neoplývá originalitou, ani vtipem, nemá silné scény, ani silné herecké výkony. Je to čiročirý průměr, který zanechá jen mlhavý dojem.

Zádumčivý a melancholický příběh o zlomených srdcích a šrámech, které se zas a znovu obnovují. Pomalé tempo vyprávění nechává rozehrát emoce hrdinů velmi nenápadně a jen v náznacích. Pozoruhodné a trochu nepříjemné je, jak film několikrát nechává zklamat očekávání diváků, protože mu zdánlivě předhodí několik vztahů, aby se pak ukázalo, že vše je jinak.

V syrovém westernu se toho moc nenamluví, zato atmosféra je třeskutá jako mráz, který svírá zapomenuté údolí. Ve kterém žijí křivdy, o kterých se nemluví a nespravedlnost, která poznamenala každého. Dokud se nezjeví záhadný cizinec a nezačne napravovat to, o čem si nikdo z vesničanů už ani netroufne pomyslet, že by to napraveno být mohlo. ____ Chtělo to jen ještě malinko vypilovat scénář, protože je tam pár (opravdu jen pár) momentů, které hutnému vyznění filmu ubližují. Třeba přestřelka ke konci rušivě podbarvená popovou písničkou, když přitom zvuk spršky krve letící vstříc sněhu by zasáhl víc - pozdější scéna s rozzuřeným Hefaisteim působila mnohem drtivěji. . Nebo poněkud neuvěřitelné odzbrojení či přehnaný trest v podobě kříže.____ Ale jinak, i přes minimum dialogů snímek udržuje nevídané napětí, a to přestože se dá motivace postav odhadnout dřív, než je vyslovena. Sam Riley hraje mstitele ve věku a projevu na pomezí muže a kluka, který je rozhodnutý pro svou cestu, to ale neznamená, že ho občas neděsí. A nenápadně nádherná Paula Beer má roztomile zarputilou tvářičku, která přesně vyjadřuje i pevnost jejího charakteru. _____ Tohle je více než důstojná variace na typicky americký žánr.

Způsob vyprávění je tak patetický, že překročil moji míru tolerance. Homosexuály umírající na AIDS doprovází na jejich cestě ke smrti a sebepoznání halucinogenní přízraky v podobě příbuzných ze středověku nebo poněkud výhružného anděla zahraného Emmou Thompson a divadelní předloha z toho trčí jak zlomená kost. Nechutně rozmáchlé projevy plné rádoby vznešených frází dělají ze seriálu nesnesitelnou vyumělkovanou záležitost.

Jednička si pohrála s příběhy o superhrdinech, když je stvořila z hrdinů, kteří ve skutečnosti žádné superschopnosti nemají. Dvojka jakoby k tomuto svěžímu počinu vůbec nepatřila. Hlavním motivem jsou pubertální bolesti dospívání doplněné o jednu fekálně nechutnou variaci na Carrie, ve které místo prasečí krve tečou blitky a průjem.

Téma posedlosti anonymním placeným sexem zpracovává mnohem zajímavěji Stud. Tenhle snímek je jen průměrná moralita.

Oliver Stone přiznaně snímá hráče amerického fotbalu jako gladiátory nové doby (viz ve filmu použitá ukázka vozatajských závodů ze snímku Ben Hur ). Střih je zběsilý, režisér se snaží diváka vtáhnout do děje, až téměř cítíme pot hráčů a jejich bolest. V té vřavě se osudy začínající namyšlené hvězdy Willieho, který musí dostat přes tlamu, aby se srovnal, téměř ztrácejí. Snímek je upřímný až možná příliš. Trenér Al Pacina je nechutná sebestředná figura machrující sprosťárnami do všech stran. Majitelka klubu Cameron Diaz spíš překáží, než že by byla důležitá. Tenhle film kolem sebe stříká testosteronem a já si říkám: "Proč vlastně? Aby položili ten šišatý míč za čáru?" Pro mě to nejsou hrdinové, ale namachrovné primadony s mozkem velikosti vlašského oříšku. Rozumím tomu, že pro fanoušky hry to bude výborný film. Jenomže já nejsem fanoušek.

Příběh s hodně velkou nadsázkou útočí na stádní televizní zábavu a na rasismus. Spike Lee bude mít vždy angažovaný a podle mě až militantní pohled na věc, ale nedá se mu upřít, že dokáže nabídnout jiný úhel pohledu a úvahy k zamyšlení: Opravdu jen černoch může posoudit, co je a co není rasistické? A na tohle nedává jednoznačnou odpověď. Já se zase musím ptát: A není rasistické, když všichni běloši ve snímku jsou přímočaře rasističtí a primitivní - zejména postava producenta, který hýká radostí a plácá se do kolen, když dostane příležitost natočit show z melounové plantáže, kde vystupují černoši maskovaní za černochy načerněnou tváří? V jakémsi dvojitém zčernošštění, kdy běloši nejsou schopni akceptovat první normální tvář, ale vnímají černocha až prostřednictvím jeho ponížení, když se musí namaskovat za pitvornou postavičku. _____ Film hodně využívá archivní záběry ukazující, jak se v průběhu let měnilo zobrazení černochů v kinematografii. Je to velký posun, ale ani tady s Leem vždy nesouhlasím. Když použije sestřih ze starých filmů, kdy černošská služka nebo sluha říkají jen: "Ano, pane. Ano, madam," tak to není výlučně černošská záležitost, bělošských sluhů a služek, kteří jen poslušně přitakávají, by našel v kinematografii haldy. Stejně jako hračky s černošskými postavičkami. Existují porcelánoví Číňani, kteří jen přikyvují, hračky karikující ženy (tak ty v postavičce Barbie a jí podobných existují dodnes), indiány.... atd. Spike se na svět dívá jednoznačně, ale i když s ním mnohdy nesouhlasím, jeho pohled není hloupý a pomáhá pochopit i jiná stanoviska.