rikitiki

Téma silné i aktuální, prostředků k natočení dost, možností, jak události pojmout, nepřeberně. Bohužel, scénář si nevěřil a vydal se cestou plnou klišé a útoků na první signální. Ve zobrazení událostí podle skutečnosti mě prostě nedokáže dojmout exkluzivní, silně se milující rodinka s malinkým synem, který ztělesňuje nevinnost a bezbrannost v takové míře, že to překročilo hranici kýče a pro mě tím i zbytek dění znevěrohodnilo. Nahrál k tomu i bývalý ruský agent, který přes všechny vady charakteru nakonec ukázal dobré srdce a neotřesitelnou zásadovost. A bohužel do přehlídky plytkých figur se zařadil i oddaný zaměstnanec bez bot, jehož zázemí je opět charakterizované milující rodinou. Všichni jsou dokonalí, i ta vyděšená paní v restauraci nakonec uznala, že měla předsudky. ____ Akce je natočená střídmě a působila na mě přesvědčivě, ale to, že byli zajatci všichni nevinní jako andělé a bez jediné chybičky, z tohohle filmu udělalo jen výpravnější televizní inscenaci. Víte, já si přála, aby ten dokonalý americký manžel aspoň něco měl s tou hezkou chůvičkou, abych jim mohla věřit. ____ Děj je nepřekvapivý, vlastně můžete hned uhodnout, kdo přežije a kdo ne, jestli si sikh přece jen sundá turban, který nikdy na veřejnosti nesňal z hlavy, jestli se nakonec osvobodí z malých bot….. SHRNUTÍ: Muselo to být peklo na zemi a nikdo z obětí si nic takového nezasloužil. Čest jejich památce, ale měl by ji připomínat lepší film.

Nesleze z plátna a utáhne celý film, protože do hraní vložil duši. A taky zkušenosti, talent a úsilí, což je neméně podstatné. ____ Depresivní cesta do pekel, ztráty sebe sama coby věčného outsidera a získání sebevědomí za cenu přerodu v jinou, odpudivou, ale zároveň i zajímavou bytost. Je to film o smrti Arthura Flecka a zrození Jokera. A důvodem téhle metamorfózy je i to, že smrti Arthura Flecka nikdo neželí (proto ten polštář, aby přeměna mohla být dokonalá – to už bylo plně v režii Jokera, který nechtěl Fleckovi ponechat ani malou škvírku ve dveřích k možnému návratu zpátky). _____ Před konečnou třetinou se mohlo více stříhat, některé scény mi připadaly zbytečné (milá sousedka), ale finále opět nabralo na síle. SHRNUTÍ: Když se maska stane tváří.

Finišující tanec pilota v oblacích a závoj zlatých třpytek, které obklopí princeznu jako něžný vodopád, je nádherně hořkobolná scéna. Protože je to poprvé. A protože je to vůbec naposledy. Nemá to logiku, ale má to krásu. A krása přece nemusí být logická. ____ To před tím je velmi slušný standard. Podvraťák a ušlechtilá rasa se nečekaně na chvíli sejdou, vznikne porozumění a kýčem příliš neurážející situace sblížení. Protože ona se umí chovat, a protože on si je vědom svých povinností. Banální rozhovory - ale vedeme vůbec nějaké jiné? - a až podezřele časté padání do moře. SHRNUTÍ: Na mořské dno vám spadlo mnohem víc než jen nějaké poděděné šperky.

Kluk z neuspořádané rodiny, s fetišistickou úchylkou na dámské boty a dospělá žena, která už od rána nasává v parku. Co z toho může vzniknout? Překvapivě: velmi jemný, něžný vztah, který je i logickým vyústěním minulosti obou protagonistů. Reálné. Například v tom, že ne všechny bitky vyhraje ten spravedlivý, že ne všechno zlo je potrestáno a dokonce, že si často zlo ani nepřipustí, že je zlem a drze kráčí dál, zatímco hodný člověk musí snášet útrapy a ponížení. Přestože je snímek zdánlivě převážně o dešti a nenápadně rozvíjeném citu v jednom altánku, drží napětí i atmosféru. A já jako divák fandila oběma protagonistům a docela jsem chápala i ten prudký výbuch emocí v závěru. SHRNUTÍ: Věk není jenom číslo. Jsou to rozdílné zkušenosti, rozdílné nahlížení na svět, někdy i rozdílné hodnoty. Ale někdy, pouze zřídka, to vůbec neplatí. Otázkou je, jak dlouho to vydrží. Ale i kdyby jen chvíli, možná i ta stačí na trochu štěstí a vzájemné podory.

Dva měřiči rychlosti pádu sakurových lístků si dají jednu nevinnou dětskou pusu a pak celé dětství a mladou dospělost po sobě nyjí, vzdychají a smutní v melancholickém hávu. Taky hodně jezdí vlakem, koukají na vrtule větrných elektráren, případně řeší problémy se skútrem. Jo, a jsou od sebe vzdáleni nepřekonatelnou vzdáleností. Snímku se nedá upřít hezká animace a důraz na atmosféru, ale spíš na mě zapůsobilo výstižné zobrazení ročních období (sníh, vedro, nastupující podzim) než neustálé ubrekávání a těsknění bez jediné akce. Příběh se nekoná, jen se protahuje nostalgická nálada a je to nuda. Chlapec a dívka, kteří žijí v jiných částech Japonska, jsou smutní a čumí na padající sakury. Rozplizlou bezdějovost ještě dorazil příšerný závěrečný song. SHRNUTÍ: Asi to měla být osudová láska, ale to by je snad mohlo napadnout, že místo dojímáním se nad sakurou, by si jednoduše mohli zavolat.

Zatímco korejský hraný film působil místy střeleně, japonská animovaná verze je uměřenější. Z čtveřice hlavních postav nedělá jen legrační figurky. Jistě, taky je tam velká míra nadsázky (cukrářova superdémonická schopnost svádění, nešikovnost samozvaného bodyguarda). Seriál ale lépe pracuje s ukotvením charakterů hlavní čtveřice, komplexně ukazuje jejich vývoj, zdůvodňuje jejich pozdější jednání. Takže jako animované postavy na mě působí věrohodněji než jejich hrané verze. Tohle jsou najednou lidi, které můžu chápat a můžou mě i dojmout. ___ Motiv cukrárny a pátrání po únosci dětí doplňuje v anime verzi ještě jeden: čtveřice chlapů, z nichž jeden každý má za sebou těžké životní momenty, se náhodně sejde při práci v cukrářství. A při obsluhování zákaznic a mezi sladkými zákusky se z některých traumat trochu vzpamatují. Pomůžou si, když vytvoří netypickou rodinu, která ale funguje, protože se přes všechny rozdíly podporuje. _____ Nejde tady o romantické nebo vášnivé vztahy, tohle je o přátelství a přijetí někoho i s jeho odlišnostmi a problematickými stránkami. Seriál je vyvážený, scénář inteligentní, konec reálný – žádné velké vítězství, žádné přeslazené happyendy, ale drobné změny, malá porozumění, špetky naděje do budoucna. SHRNUTÍ: Tohle cukroví chutná delikátně.

Dívka vypadá ponuře, zjevně má problém se socializací a tak se jí zbytek třídy straní. Až přijde úžasný, pohledný a nesnesitelně laskavý hoch s úsměvem, který láme skály a rozpouští ledovce a za jeho pomoci dívku pomalu zapojuje do třídního kolektivu. Černovlasá Sawako pak po zbytek seriálu žasne, když ji někdo osloví nebo někam pozve. Měla jsem sto chutí popadnout ji za ramena a pořádně s ní zatřást, protože Sawako se projevovala jako nejméně sebevědomé stvoření na světě a to i ve srovnání s prvoky. Ona ani její zachránce nejsou bytosti z tohoto světa. Jsou dokonale hodní, bez náznaku sobectví nebo hněvu, vždy ohleduplní k ostatním – prostě přesně, jací jsou puberťáci, že? A nesmělí, samozřejmě. Ale vzhledem k tomu, jak se Sawako furt věší na spolužačky, není jasné, jestli u ní má nějaký kluk vůbec šanci. _____ Tuhle úmornou situaci poněkud zachraňovaly Sawačiny spolužačky, ať už umanutá sportovkyně s jednodušším mozkem, nebo makeupem silně vyzbrojená ordinérní kráska. I Sawačina rivalka si získala víc mých sympatií než hlavní hrdinka, protože jí aspoň o něco šlo a o něco se snažila. Favoritem byl pro mě mlčenlivý Ryu, který měl jasno a prostě jen čeká, až nastane pro něj příhodný čas. _____ Seriál se moc nevyvíjí. Jedinou výjimkou je pár dílů věnovaných sportovkyni a jejímu milostnému příběhu. Jakmile nastoupila ústřední dvojice, nastala ukuňkaná nuda. ___ Chvilku jsem si zvykala na kresbu, je jednodušší, ale má svůj vlastní osobitý rukopis. SHRNUTÍ: Jestli mají Japonci strach z černovlasých lidí, tak jsou jako národ dost v háji.

Hrdinka ve filmu převážně běhá, bulí nebo do něčeho vráží. A je neskutečně protivná. Neumí se vypořádat s city, reaguje hloupě. Způsob, jakým nakládá s nečekaným darem, je absolutně pitomý. Závěrečné vysvětlení a zakončení je nesmyslné a nechá víc otázek než odpovědí. Včetně toho, že by vůbec nefungovalo. Vážná doprovodná hudba mě k tomuto typu příběhu přišla rušivá. SHRNUTÍ: Takhle vypadá názorná ukázka neschopnosti naložit se zázrakem.

Ono, že se nejpopulárnější kluk na škole zakouká do nenápadné holky, která ho jako jediná nepronásleduje a naopak mu dává najevo, že na něj kašle, není vůbec nic divného. To je vcelku běžná záležitost i v životě: nezájem plodí zájem. Škoda, že po prvních dílech ztratil Kurosawa velkou dávku svého rošťáctví a Mei přišla úplně o svou bojovnost a stala se z ní submisivní kuňka. Pořád ale je na co se dívat, přestože se dění moc neposouvá. Už i jen třeba proto, že Kurosawa je i jako kreslená postavička prostě rozkošný. ___Téma šikany je zpracováno dobře. Sice lehce pohádkově, jak se šikanování vzájemně podpoří, ale základ je reálný. SHRNUTÍ: Proč tě šikanují? Protože jsi moc malá, moc prsatá, moc tlustý, moc hezká, ošklivý, divný….. Šikanují tě, protože nechtějí být sami šikanovaní.

Jednohubka, která trochu víc naznačuje pár vedlejších a ne zcela podstatných linií seriálu.