rikitiki

Blbinka na jedno podívání. Už obsazení Setha Rogena do role superhrdiny dává jasně najevo, že tenhle film se nebude brát příliš vážně. A opravdu vtipný chvilkami je. Do toho honiček jak naseto a střílí se jak u Verdunu. Postavy, a to včetně stále ještě vnadné Cameron Diaz, jsou ale ploché jako oddíl korejských basketbalistek a přátelství mezi Zeleným sršněm a jeho pomocníkem nejiskří vůbec žádnou chemií. ____ Na zamyšlení je, kolik nevinných přihlížejících nebo kolemjdoucích ústřední kladná dvojice zabila a přitom jí to bylo úplně ukradené. /28. 6. 13./

Komedie je tento film spíš jen v bláhových představách distributorů. Jedná se o psychologické drama člověka, který se vyrovnává s krutou diagnózou a jeho nejbližších, kteří se s tím musí poprat taky. Téma je závažné, ale film nic nového nepřináší. Chvílema mě dokonce nudil, jako bych z něj cítila režisérovu bezradnost. Projevila se například zdlouhavými záběry podmalovanými hudbou a naprosto neústrojně použitým děleným plátnem zhruba v polovině filmu. /27. 6. 13./

Zajímavé spojení lochneské legendy a druhé světové války funguje stoprocentně. Film je dobrodružný, napínavý, triky jsou vydařené a herci hvězdní. Co ale nefunguje, je scénář. Některé dialogy jsou nelogické a občas se charakter postav mžikem mění podle toho, jak to scénárista právě potřeboval. Obzvlášť násilný a nepřesvědčivý zvrat musela předvést postava hraná D. Morisseyem, který je téměř celý film za nafoukaného panáka, aby na konci z ničeho nic začal vystupovat jako klaďas, který pomáhá hlavnímu hrdinovi i jeho příšeře. /27. 6. 13./

Kouzelně smutný příběh s velmi dobře prokreslenými charaktery postav. Film o tom, že smířit se se svým životem musí umět člověk v každém věku. /27. 6. 13./

Běžte už někam s těmi debilně vyměšovacími vtipy, které jsou určené pro puberťáky!

Pořád jsem čekala až se to rozjede, a pak přišly závěrečné titulky. Film je sice retro vymazlený, ale co z toho, když tempo je příliš rozvláčné? Přestože v příběhu dochází k různým zvratům, emocionálně vše působí chladně. Jen trochu soucitu vzbudilo neustálé ubíjení jakékoliv radosti, kterou si ten nebohý chlapec našel. /24. 6. 13./

Kdo by nemiloval Shakespeara? A zvlášť tuhle hubatou a chytrou hru? Jenomže zatímco u něj to zářilo jako rachejtle, tahle inscenace pouze hoří jako dortová svíčka. ____ Chybí mi tu výraznější slovní půtky mezi hlavní dvojicí, tady je spíš zahořklost a namyšlenost. A kde je vtip a slovní zraňování? ____ U Shakespeara to funguje stoprocentně, tady to dojíždí jen na půl plynu: nedá se věřit, že nařčení dívky v její svatební den v kostele z toho, že je děvka, ji definitivně zničí život. Nedá se věřit, že když Beatrice požádá Benedickta, aby zabil zrádného Claudia, on to, přes zjevnou nechuť a přátelství k tomu muži, chce udělat na důkaz opravdové lásky. ___ Není to špatná inscenace, ale chybí jí šťáva "Chci žít ve tvém srdci, umírat ve tvém klíně a být pohřbený v tvých očích" - jedno z nejkrásnějších vyznání. Ale v téhle inscenaci ho neuslyšíte. . ___ Jestli máte chuť na opravdovou lahůdku, tak je to záznam divadelní hry Much ado about nothing s D. Tennantem. /23. 6. 13./

Je to přeplácané jako blázen a princezna Fantaghiro je protivná slepice, ale nikdy asi nezapomenu na fakt sexy scénu, kdy líbá spoutaného čaroděje Tarabase.

Příběh je naivní, ale zároveň velmi milý, laskavý a hřejivý. Čiší z něj opravdové nepatetické vlastenectví. Když Jeník s Mařenkou zpívají: V každé době věrni zůstaneme sobě - není to jen vyznání lásky, které okolnosti nepřejí, ale zároveň i proklamace okupovaného národa. V jiné době by se takový film nedal natočit. Zjitřené vnímání, že jsme Češi a tohle je naše zem, by nejspíš jindy působilo směšně, protože filmaři by nedokázali vybalancovat hranici mezi nacionalismem a patriotismem. Tady to bylo přesně zacílené. Tak přesně, že to z filmu divák cítí dodnes.

Příběh je klišovitý a nezajímavý, a tak zjevně proto se mu tvůrci snažili dodat drajf hlavní hrdinkou, která se chová jako hyperaktivní ukecaná fretka. Dvě chyby najednou - v tenise je za to ztráta podání a v tomto filmu taky. V hrůze z toho, že musí řídkou kaši natáhnout na celovečerák, šáhl režisér po tak provařených klišé jako jsou hudbou podmalované obrázky, nějaký ten brekot za zmarněné šance žít mravně v rodině a usmíření na závěr. Hnus, klišé a trapnost.