Je tady někdo?

Příběhově možná ne tak prázdné, jak by se podle mého hodnocení mohlo zdát, ale samotné pojetí mi přišlo zvláštní a až moc televizní. Prostě ne podle mého gusta. Michael Caine zahrál výborně, mám ho rád, ale zato Bill Milner se mi vůbec nelíbil. Vyloženě mě tam s prominutím štval, protože ztvárnil naprosto nesympatické děcko. Taky jsem podle obsahu čekal trošku duchařiny a záhadnosti, což jsem vůbec nedostal. Silná myšlenka na film ano, ale zpracování vcelku slabé. (21.10.2012)

" Mohu zase mít svúj pokoj, když je Arnold mrtev? Ne. Ale múžeš si vzít tenhle spacák, až ho z nej vyklepeme. " Nádhera!! Tento film je nasiaknutý pekne hustým, britským humorom, ako alkoholikova duša brandy. Je to presne ten typ uštipačného a čierneho humoru, ktorý ja tak nekonečne milujem, a ktorý som si práve v tomto snímku vychutnal na plné gule, takže u mňa je to za plný počet! (09.10.2009)

Nevím jestli jsem už tím typickým britským komediálním dramatem otrávený, ale tohle byl přesně ten typ filmu, který obsahuje přesně to samé, jako kopa podobných britských filmů. Typicky Britsky nevrlé, cynické a otrávené herce, mezi které se zařadil bohužel i Michael Caine a následně typická rutinna, která některými scénami pobaví, ale hodně dlouhou dobu nudí. Nápad by byl, jako vždycky u Anglánů, ale asi mi to vyprávění v tu chvíli vůbec nesedlo. Necítil jsem z toho filmu jediný náznak silnějších emocí. (23.04.2012)

Parkinson s parkinsonem ve filmu, který cynickým úvodem vzbuzuje nepatrnou naději, že by se snad i mohl urodit slabší odvar z Harolda a Maude. Ovšem tento pocit vyšumí až příliš rychle a celé se to propadne do standardní stokrát ročně viděné sbližovací klasiky co posmutněle pohladí na duši. (02.10.2009)

Tento komentář píši s vědomím člověka, kterému bude zanedlouho čtyřicet a který intenzivně cítí, že stárne, což je zásadní kritérium pro percepci tohoto filmu. V předlouhé tradici britské sociální tragikomedie je snímek Johna Crowleyho téměř typickým představitelem, plným primárně neatraktivních lidí, životních outsiderů a loserů, v tomto případě sociálně vyčleněného chlapce z rozpadající se a i obecně trochu zvláštní rodiny a penzionovaného iluzionisty, kterému jeho vinou ztroskotalo manželství a jemuž tak rozpadnutí vztahu přineslo nikdy nekončící řadu sebevýčitek. Je skutečně v příkrém rozporu s hollywoodskou kinematografií, jak jsou britské sociální komedie/dramata zalidněna reálně vypadajícími lidmi, v Is Anybody There? není prakticky ani jedna atraktivní osoba (vyjma snad hlavního dětského hrdiny, kde jde ovšem o univerzální atraktivnost dítěte-lidského mláděte, jelikož malý Edward je coby člověk dosti freak...). Reálné je i vyobrazení 80. let minulého století, které tu nejsou primárně zobrazeny jako sociálně a existenčně hodně obtížná doba, jak bývá v britské filmové sebereflexi zvykem, ale sociálno tu má svůj kritický rozměr v mezigeneračním odcizení a separování se. Vytěsnění problematiky lidí postproduktivního věku je také styčným pojítkem se situací u nás a všespojujícím univerzálním prvkem. Typický je dosti černý (funerální) britský humor a snaha po extatickém smiřujícím finále, které dle mého názoru nezavání kalkulem a má očistnou funkci. Jeden psychologický poznatek říká, že mladí lidé ignorují ve svém okolí starší lidi, kterým je nad čtyřicet. Přesně ti budou mít problém akceptovat i poetiku tohoto filmu. Pokud tedy ještě netušíte, co je to stárnout, nesuďte, prosím, ani tenhle film... (15.10.2009)