brit84

Tyhle typy filmů u mě pocitově vždycky balancují mezi totální sračkou a docela dobrou podívanou. Ta hranice je hrozně tenká a je lehké sklouznout k podprůměrnosti, protože zamotanost a množství šťastných náhod se může lehce změnit v paskvil. V tomto případě se to podařilo docela vybalancovat.

Poměrně komplikovaný snímek, asi zatím nejvíc, co jsem od Bergmana viděl. Rozhodně nic pro tuctového diváka. Charakterový střet dvou žen, ze kterého vám půjde hlava kolem.

Působivý snímek o černošské vojenské jednotce. O mužích, kteří si jdou stůj co stůj za svým cílem, i když to může znamenat jejich smrt. Možná bych vytkl přílišnou okatost některých uměle dojemných scén, jako např. bičování vojáka, co si chtěl najít nové boty mimo posádku a najdou se i další. Celkové zpracování není špatné, přesto můj film numero uno z této doby je starý Jih proti severu. Proti němu tohle působí, jako kupa hnoje.

I když to tak ze začátku nevypadá a hlavní představitel se chová k nelibosti diváka jako solidní hovado, vše se naštěstí v dobré obrátí a jedno oko nezůstane suché. Jednoduchý, ale podmanivý příběh se spoustou krásných momentů.

Tohle je mnohem víc než obyčejnej válečnej film. Tohle je cesta do hlubin pocitů výsadkáře. Nejvíc jsem ocenil myšlenkové střety vojáků, aneb dobře sehraná parta nepotřebuje mnoho slov k tomu, aby se navzájem pochopili.

Kurosawa kdysi po shlédnutí filmu Pro hrst dolarů od Sergia Leoneho přišel za Leonem a prohlásil, je to dobrý film, ale je můj! Na to konto musím konstatovat, že Yojimbo je minimálně ještě o třídu lepší. Toshirovi prostě tyhle role nenápadných samurajských mistrů sedly jak mucha na hovno a podle toho ty filmy taky vypadají.

Ve zkratce se dá film vyložit jako mnoho mužů, žádné štěstí. Jen optimismus u Cabirie přetrvává. Hodně jsem jí fandil, jen ty ponožky v sandálech jí neodpustím:)

Moje třetí setkání s Íránským filmem a opět trefa do černého. Rád se dozvídám, jak se žije v pro mě tak odlišné kultuře, jako je Irán. A vždy jsem překvapen, že žádný dramatický rozdíl nenacházím.

Na Kima docela slabota, ale přesně v jeho stylu. Slizkej stařík si dělá zálusk na mladou kočičku a žárlí na její možné nápadníky. Ve zbytku filmu hraje dost nepřesvědčivě na luk a také nás poučí o tom, že lidskou hlavu, omotanou lanem, síla několikatunového člunu od těla neodtrhne. Zajímavé... Já čekal něco ve stylu praku a následného krmení ryb.

Muzikály mně k srdci nikdy nepřirostly. Na druhou stranu, po přeskočení písniček má film hned trochu přívětivější stopáž:) Tady to nebylo o moc lepší, i když hudbu z období okolo Vietnamu mám docela rád. A když už jsme začal pomalu Vlasy zatracovat, přišel geniální konec. Takhle mě za koule už dlouho nic nechytlo.