Renfield

Že by děj filmu nebyl dostatečně silný, se už kvůli scéně první Juliovi práce opravdu říci nedá, přesto závěrečný titulek dokonale uzemní! Opravdu stačí i na něco takového pouhých několik zdrávasů a je klid? Nesmyslnost náboženství je v některých případech "do nebe volající". Pojetí Juliovi cesty životem, nebo snad v tomto případě cesty smrtí, mi opravdu sedlo. Povětšinou velmi syrové scény vražd jsou vyváženy až meditativními statickými záběry na krajinu, doprovázené výbornou hudbou... takže že by zase to náboženství? Možná, nakonec je tu opravdu všudypřítomné a jistě má zásadní vliv i na Juliovu (ne)nápravu. Marco Pigossi ho hraje výborně, od první vraždy naprosto chladnokrevně. Přesto jsem řádný trest zdaleka nepřál pouze jemu, jednoduše, kde není nabídka... 80%

Působí to, jako by si Tarantino s Rodriguezem na hranicích předali štafetu. Americká část je více na dialozích postavená gangsterka, která nepostrádá nic, včetně pohledu z kufru auta. Na to, aby bylo jasno, co jsou bratři Geckovi zač a který z nich je ten... ujetější, není těch dialogů ani příliš třeba. Výměna v úvodní scéně je jasná a stručná, stejně jako následující přestřelka, do které je zapojen i alkohol. Dalo by se pokračovat do hotelového pokoje, karavanu a samozřejmě na hranice, kde napětí končí, nastupuje více humoru a hororu. Robert Rodriguez dokazuje, že nejen pohostinné Mexičany lze potkat v Mexiku a v interiéru příjemného Titty Twisteru obzvlášť. S tím, že film úplně otáčí, nemám problém, naopak mi přišlo, že se obě jeho části výborně doplňují. Navíc v té druhé nejsou jen zmínění Mexičani, ale i Sex Machine s Frostem, ti si ji prakticky kradou pro sebe. Dvojice zabijáků upírů je dokonalá, nezastíní ji ani charisma George Clooneyho a... no, úchylnost Quentina Tarantina, musel si Setha náramně užít. A to jsem málem zapomněl na nezapomenutelnou Salmu Hayek jako Santanico Pandemonium! K tomu famózní soundtrack! Sakra, jak to tak píšu, nebyla ta druhá polovina nakonec tou lepší? To zase spíše ne, obě jsou z jiných světů, což se vlastně vzhledem ke stranám hranice až tak nevylučuje. A obě k sobě opravdu náramně sednou! 85%

V čase se cestuje v žánru rodinného filmu, proto nějaké do detailu dotažené drobnosti nečekám, snad by to ani nebylo ono. Takže co na tom, že některé postavy v roce 55 vypadají starší, než v roce 85, něco takového se dá vysvětlit "jednoduchou" operací, i když zrovna tyhle bych na ni netipoval. A když už jsem u postav, velmi mi sedla jejich přestřelenost, což platí prakticky pro všechny a zdaleka nejen co se vystupování týče, například takové kostýmy, či účesy také nejsou k zahození. Je to sice trochu mimo žánr, ale několik postav bych si dovedl představit v seriálovém Fargu, obzvlášť takový Biff je přímo ideálem. Jestli by se jednalo o jeho reálnou starší a mladší verzi, nebo tu finálně upravenou, je vlastně úplně jedno. Příběh s napravováním chyb v rodinné historii, je velmi silný a nabízí spoustu prostoru pro vtip, či různé odkazy, z čehož Robert Zemeckis těží. K tomu hudba Alana Silvestriho... A nejlepší scény? Nemůžu si pomoct, vše s Biffem. 75%

Svět umění, je tu spíše na pozadí lidských životních cest, odloučení a sbližování. Svým způsobem to rozhodně není na škodu, postavy jsou výborně napsané, zahrané, některým opravdu stačí velmi malý prostor, aby bylo řečeno vše podstatné. Ale já osobně bych byl radši za opačný poměr, tedy aby životní cesty byly na pozadí světa umění. Třeba taková scéna aukce obrazu, je jednou z nejlepších, nejnapínavějších. Samozřejmě výborné je i sbližování s vnukem, jenže podobně laděných filmů je dost, za to takové sběratelství... je to z mého pohledu škoda. Ale co už, dobrým filmem Autor neznámý rozhodně je a to i přes svoji nenápadnost, kterou spolehlivě ukončují scény, v nichž si hlavní slovo bere výborná hudba. 70%

Doufal jsem, že dokument nebude postaven pouze na restaurovaných záběrech, že bude mít i nějakou vyšší hodnotu, kterou naštěstí opravdu má. Vyprávění několika bezejmenných pamětníků, by totiž fungovalo i samo o sobě, ale jeho seřazení do pomyslných kapitol výborně skládá příběh. Ten je samozřejmě velmi silný, měl jsem pocit, že těžko může přijít něco horšího, než přežívání v zákopech, kde je snad i smrt vykoupením. A také nepřišlo, tohle byl skutečný začátek všeho, romantické iluze odcházejí společně s řekněme lidskostí, která je ve válce pouze překážkou. Kladem je i to, že se ve výpovědích přeživších neřeší politika, ale především každodenní život těch, kteří skutečně bojovali. Restaurované záběry jsou samozřejmě úchvatné, nabízí úplně jiný a svým způsobem reálnější pohled na válku. Výborný byl i doprovodný zvuk k nim, vlastně ho (i přes sílu vyprávění pamětníků) mohlo být více. 85%

Nenápadný film, o nenápadném člověku a hodně nápadných ptácích. Pro ty slabost nemám, přesto jsem postupně měl pro Yusufa pochopení. Ono to sice vypadalo, že to jeho bratr myslí dobře, jenže, když se práce ukáže v tom pravém světle, je jasno. Příběh má pomalejší tempo, přesto nenudí a v zásadní chvíli zrychlí... to když i hlavní hrdina musí domů. Závěr je velmi solidní, snad mohl mít tento "úprk" více prostoru, na škodu by to rozhodně nebylo. 65%

Že by belgicko-nizozemská obdoba Manson Family? Příběh je velmi silný, za to jeho vyprávění vše neskutečně podkopává. Nechápu především nevhodné rozdělení do kapitol, to by přece mělo dávat nějaký smysl, skládat děj, jenže tady je to právě naopak. A když už se rozděluje, měl by být pohled všech zúčastněných, což by ale film zase neúnosně prodloužilo. Kapitoly jsou prostě na ozdobu a to doslova, alespoň označení o koho zrovna půjde, je totiž zajímavě provedené. Každopádně celá ta psychologická hra, která má za následek scény jako dálnice, pes, potrat a zabití (nebo jak takovou smrt označit), je naprosto šílená. Tohle i přes nešťastné podání příběhu prostě dostane, vůbec pokud je pravda ona skutečná událost... I když, to je zase k řešení, jak to bylo, pokud to opravdu takhle bylo. 50%

Protože stačí málo, prožít své nejkrásnější období, ať v oné "kráse" každý vidí cokoliv. Krásy filmové dal svému Občanu Kaneovi Orson Welles spousty, mě osobně nadchla především kamera a styl vyprávění, možná přesněji tvorba příběhu. On je opravdu postupně tvořen, skládán, stejně tak jako skládačka s příjmením Kane. Ten je v téměř úvodním krátkém dokumentu představen, ale skutečně ho poznáváme až z vyprávění jeho spolupracovníků, či blízkých. Oni jsou vypravěči, což filmu dává detektivní nádech a to i přesto, že se pátrá po pouhém významu slova, ovšem na pozadí (nebo popředí) celého životního příběhu. Díky vypravěčům se také často mění žánry, hold každý vidí Kanea jinak a každý mluví o jiné části jeho života. Jsou tu tedy i momenty komické, samozřejmě především v první polovině. Ale čím dál, tím hůře, přesto svým způsobem stále na vrcholu, jenže v prázdnotě nedostavěného Xanadu, jehož velkolepost samotu hlavního hrdiny dokonale odráží. Nádherné kulisy a často prostorové kamerové kompozice, mrazivou atmosféru ještě umocňují. Právě tady je kamera nejsilnější, i když... opomenout záběry z podhledu, nebo nadhledu nelze. O úvodní sekvenci to potom platí dvojnásob, nakonec už ona má atmosféru, která se opět vrací v závěru. A mohl bych pokračovat, střih, světla... když postavy vystupují ze stínu. Hold, vše tu má svoji roli, tu hlavní potom výborný Orson Welles! 85%

Anti-adopční horor! I když adopce zde byla lehce vnucená, navíc se při ni Robert nedozvěděl, že společně s rozkošným Damienem, získá i stejně rozkošnou chůvu a aby toho nebylo málo, ještě drobného pejska do postýlky. Hold stalo se, situaci je třeba urychleně řešit a přesto že je první polovina velmi silná, druhá řešící, tedy detektivní, je na tom ještě lépe. Jistě za to může dvojice Gregory Peck a David Warner, ale především scény, jako ta na hřbitově, kde si kamera střihne několik povedených sledovacích záběrů, které rozhodně klidu nepřidají. Jenže, on tu nebyl ani předtím, atmosféra je skutečně mrazivá, kolikrát k tomu stačil pouhý pohled na Damiena a k němu výborná hudba Jerryho Goldsmithe. Takto hororové nejsou snad ani scény vražd, i když zase velmi silné a svým způsobem i nečekané, alespoň některé. Proto se nedá navázat jinak, než zase na hřbitov a dále k finále... hold jeden z nejlepších filmů a rozhodně i závěrů Richarda Donnera. A když jsem lehce zmínil kameru, musím připomenout i záběr příchodu (poté také odchodu) Roberta na schůzku s knězem v parku. Nádhera, v které je velmi dobře využita i hloubka ostrosti. 80%

Platí, že když se Timo Tjahjanto snaží o nějaký příběh, nebo ještě hůře emoce, je to celkem sranda. Ale to je mi vlastně úplně jedno, vždyť v tomto případě o to vůbec nejde. Dříve, než si pro nás přijde noc, je totiž třeba navštívit řezníka. Potom si u něj koupit (či půjčit) pořádnou kost a rozjet to i s ní v sympaticky přehnaném stylu! Mám pocit, že co se využití věcí k mlácení a zabíjení týče, byl tady překonán i samotný Jackie Chan, což je co říct. Hold fantazii se stejně jako nesmrtelnosti meze nekladou, takže ani tato část mě netrápila. Tjahjanto má rád horory, možná právě proto si ani zde nemohl odpustit řádný gore, který... no, možná byl navíc, ale třeba jasně ukázal, že ani přes visící střeva není nic ztraceno, teda na chvíli. Každopádně veškeré bojové scény mají fantastickou choreografii, výkony zúčastněných jsou snad bez komentáře, prostě něco neskutečného. Nejlépe je to znát ve finále, tedy čistě ženská a následně čistě pánská záležitost, u nichž třeba vyzdvihnout i kameru. Ta je skutečně akční, skáče, občas to vypadalo že létá, ale vždy přehledně, s dokonalým vtažením do děje, kdyby náhodou on samotný nestačil. Děj totiž občas dost bolí, samozřejmě ne emočně, ale... vzpomenu třeba takový sloup v závěrečném souboji. Ten jsem si pustil hned dvakrát a rozhodně ne naposled. 75%