Renfield

Kdyby to nebylo Twin Peaks, kdyby to byl další "klasický" Lynch, je to téměř dokonalé. Jenže ono to v té lepší části Twin Peaks je a já měl v seriálové verzi rád humor a ty podivné postavy, které mi tu tak trochu chybí... Atmosféra je také jiná, více hororová, více depresivní, což naopak k dění sedne a to především v té lepší druhé části. Úvod je totiž poněkud zvláštní, jakoby sem nepatřil, což vlastně nepatří. Také dá se říci vysvětluje a máme zde navíc agenta Coopera, přesto film získává svou tvář až v Twin Peaks... tam je David Lynch doma, tam rozehrává svoji hru. Režisérsky mu to zase jde znamenitě, obzvlášť závěrečná scéna (a postupná gradace k ní) je výborná. Herecky mi tu schází Lara Flynn Boyle, ale Moira Kelly ji zdatně nahrazuje a ani zbytek obsazení rozhodně nezaostává. Když jsem viděl film poprvé, trochu mě i přes jeho zajímavost mrzelo, že nepokračuje v dobře rozběhlé linii seriálu. Dnes už ale víme, že možné pokračování bude, proto mě film těší a beru ho jako důležitý "bonus" k seriálu. 75%

Tak mi ten seznam "normálnosti" přišel trochu nenormální... viděl bych to jinak. Každopádně do filmu je to od Leticie nápad dobrý, stejně jako obsazení sebe sama do hlavní role. Ona je tu totiž to nejviditelnější, už jen díky svému pohledu, ale samozřejmě i umu. Celkově je to taková pohádka, která se vlastně klidně může stát, když si člověk uvědomí... 60%

Krátký, přesto dlouhý film... tak trochu bez výrazného děje. Ale to, před čím chtěli tvůrci varovat, nebo na co poukázat, to se dělo až příliš často. Tyhle scény byly odporné, i když v nich vlastně není nic vidět - ještěže tak. Všechny postavy se chovaly silně nenormálně! Tohle přece není možné, nebo snad ano? Když už nic, zanechal film ve mně alespoň odporný pocit a v myšlenkách se k němu stále vracím, což beru jako klad... i když tak trochu záporný. 40%

Filmy na podobné téma nemám zrovna rád, ale pohled především z pozice příliš hodné Vlasty je vcelku zajímavý a vlastně i netradiční. Také proto je u Domácí péče nad čím přemýšlet, navíc je zde vidět i ona alternativa... Alenu Mihulovou jsem po dlouhé době viděl ve větší roli a hraje výborně, stejně tak dobrý je Bolek Polívka. U herců je třeba ocenit i nářečí, které jim (vlastně ne zrovna překvapivě) jde, což u na Moravu situovaných filmů není zrovna pravidlem. Komediální prvky jsou vcelku povedené, přesto bych z nich ubral a naopak přidal na dramatičnosti děje. Takto je totiž nejsilnější částí právě až povedený závěr, což vlastně není na škodu, ale... 60%

Je až k neuvěření, že se tento příběh opravdu odehrál... vůbec, pokud se odehrál právě takto. Psí odpoledne je film o přepadení, což by mě na první pohled vlastně příliš nezaujalo. Jenže, ono to zdaleka není jen o tom přepadení, ale o celé době, jejich problémech, lidech. Většinovou pozornost na sebe od začátku strhává Sonny v podání neskutečného Al Pacina. Ten si ve filmu rychle získá sympatie téměř všech a právě díky dokonale přesvědčivému herectví, jsem mu také nemohl nefandit. Ale bezchybně nehraje pouze Al Pacino, stejně tak výborně je zahrán jeho komplic Sal v podání Johna Cazaleho... výraz, který o člověku neřekne nic, výraz ze kterého mrazí, silně nečitelná a také díky tomu velice zajímavá postava, o které se vlastně nedozvíme nic. Natočené je to téměř výborně, především první část chytne a nepustí, v druhé už děj občas trochu ubere z plynu, ale stále je to nadprůměr. Trošku zbytečná, nebo navíc mi přišla část "pravda o Sonnym", ale zase pokud je film dle skutečné události a pokud to tak opravdu bylo... Finální část je natočena opět ve velkém tempu, především dění v "minibusu" je samozřejmě to nejsilnější, rozhoduje se tu o osudu celé akce... ta dopadne (jak již dění ve filmu napovídá) vlastně očekávaně, přesto silně. 80%

Instalatér i přes několik povedených vtípků určitě není komedií, dramatického děje je tu totiž podstatně více. Celý film drží pohromadě vcelku kvalitní scénář (i když nic převratného to tedy určitě není) a Jakub Kohák, který nezklamal. Od Tomáše Vorla mám raději starší tvorbu, nebo jeho "Cesty". Přesto nezklamal, je to takové vesnické drama na jedno zhlédnutí. 55%

Ne tak silné jako Antikrist, přesto velice dobré a hlavně netradiční... sci-fi od Larse von Triera, sci-fi jeho pohledem. Těžko se vyhnout srovnávání se zmíněným dílem, alespoň co se úvodu nebo prologu týče. Ten byl pro mě u Melancholie ještě silnější, což bych snad ani nečekal, ale je to tak. Nádherné zpomalené záběry (zase, každý z nich působící jako fotografie) a k nim stejně tak nádherná hudba od Richarda Wagnera. Či snad hudbu doplňují záběry kamery? Obojí dokonalé... Následuje část "Justine" a její krásně odporná svatba. Lidé a odkrývání jejich charakterů, tedy to, co je pro von Triera typické, to co mě u něj (mimo jiného) baví. A právě svatební část považuji za tu silnější z obou silných... odpornost a hloupost je tu všudypřítomná a to nejen v lidech, ale i v samotném průběhu svatby, či "oslavy". Druhá část "Claire" je více komorní (přesto celosvětový) příběh, je to taková meditace a čekání na nevyhnutelné, i když původně... Svým způsobem je to krásnější část filmu, příběh a rozbor jedné rodiny v krizové situaci... a že někteří překvapí, jak jinak. Zase musím vyzdvihnout závěr filmu... krásné a silné, po průběhu filmu vše dokonale uzavřeno, jednou provždy. Ještě krátce, i když u Larse von Triera zase klasicky... scénář, hudba, kamera, herci, vše výborné. 80%

Jako Jacquese Clouseaua jsem si Petera Sellerse nikdy neoblíbil, jako Divnolásku a ostatní už podstatně více. Skvělý je například v závěrečném proslovu, z nějž i přes komediální prvky mrazí, což nakonec platí pro celý, stále aktuální film. Ještě více mi ale sedl George C. Scott, který je i z WC schopný utáhnout telefonický rozhovor přes "sekretářku". Jeho psychopatické výstupy při jednání s prezidentem, patří k tomu vůbec nejlepšímu. Krom scénáře má Divnoláska i výbornou vizuální stránku, což není u Stanleyho Kubricka překvapením. Dokazuje to především ve scénách jednání s prezidentem a dvakrát tolik v čistě válečném boji o základnu. Zkrátka Kubrick opět dokazuje, že se v žádném žánru neztratí. 80%

Má to momenty, ve kterých ta nadsazenost příběhu není vůbec špatná. Obzvlášť to platí pro finální přestřelku, v niž se Sean Ellis opravdu vytáhl. Neskutečně intenzivní, výborně natočená a taktéž zvukově pohlcující scéna, ze které až zamrzí, že to takto nekosili ve skutečnosti, což ani nemohli. Ale zpět k filmovému finále, tento nářez Ellis prokládá osudy zbytku odboje, čímž napínavý děj neruší, naopak ho vhodně doplňuje. A v jeho emočně silném závěru si vystačí s pouhými obrazy a hudbou, k nimž žel přidá i dávkou romantiky, což je právě ta horší nadsazenost příběhu. Ano, ženy jistě byly, nakonec být musely, ale věnovat této části tolik scén (a navíc to přehnat), mi přijde trochu škoda. Bylo by podstatně zajímavější přidat více odboje a třeba spíše naznačeného vnitřního boje členů s misí výsadkářů. Potom je tu Jan Kubiš, se svými filmovými problémy, které už byly hodně přes čáru. Nejen on, ale všichni výsadkáři dobře věděli, do čeho jdou a co bude následovat, v případě výsadku Anthropoid to muselo platit dvojnásob. Proto se i přes obrovský nátlak něco takového nemohlo stát a příběhu filmu to rozhodně nepomáhá. Naštěstí se zásadní scénou atentátu si Ellis vyhrál podobně, jako s finální přestřelkou. Už od "rozdělení rolí" zase nepostrádá napětí, které je navíc při útěku vhodně podpořeno akčně roztřesenou kamerou. K dokonalosti hold kus chybí, přesto jsem za připomenutí a jistě i solidní filmovou poctu rád. 75%

A zase ten Island, se svoji typickou atmosférou, se svým typickým filmem a hlavně hrdinou, který zaujme a kterému fandíte. Gunnar Jónsson hraje Fúsiho velice dobře, navíc často pouze mimikou, protože slovy Fúsi šetří. Přesto je to právě on, kdo dělá tento film zajímavým, příběh je totiž jednoduší a vlastně ne zrovna originální, ono se toho o outsiderech doby příliš originálního natočit nedá. Dagur Kári do jinak dramatického děje vhodně zakomponoval i několik komediálních prvků, které příběh občas trochu odlehčí... občas. Jinak je Fúsi jedna velká deprese, i když ne na každého musí film takto působit. Já už při sledování hodně přemýšlel a po skončení snad ještě víc... 80%