sud

Myslím, že za posledních 20 let u nás nevznikl lepší historický film (minimálně co se týče velkého plátna) než je "Řád". Málokdy se stává, že by mne strhly již titulky - přísaha, paruka a plameny orámovaná tři písmena mne uhranula. Po stránce příběhu (vždycky jsem měl hrozně rád příběhy, kde se někdo někoho snaží dostat a je v tom morální dilema), výpravy (kostýmy, zbraně), silných scén (poprava, odhalení zběha, závěr) a ani po stránce autorské (veliká škoda Petra Hvižďe) a herecké nemohu vytknout ani ň. Netypicky kladný Marek Vašut si postavu poručíka náležitě vychutnal a jde o jednu z jeho nejlepších rolí, Jana Preissová a Jan Tříska snad nedokáží být špatní a Jiří Zahajský předvedl snad největší kurvu celé své herecké kariéry. Zapomenutý šperk zapomenutého tvůrce. Nedoceněné dílo. 100%.

Zatímco seriál není z nejhorších a občas přijde k duhu, u filmu jsem měl pouze celou dobu nutkání házet na obrazovku zrní. A ještě ta neskutečná stopáž, to je jak zlý sen. 0%.

Harlequinka, plná těch největších žánrových klišé, navíc z (pro mne) naprosto neatraktivního prostředí. Zase jsem se na něco nechal nalákat, zlatej "Hříšňák". 20%.

Má milá rozmilá neplakej, život už nebude jinakej! Je vidno, že si dal Juraj Herz záležet jak na vizuelní, tak na příběhové stránce. Záběry z večírků a šantánů jsou až kýčovitě barevné, naproti tomu Vejrychovsko působí šedě a ponuře. Atmosféra příběhu postupně houstne, nikdy však nezklouzne do depky, ačkoli emoce jsou na každému kroku. Iva Janžurová v roli Štěpy dokázala zaujmout svou bezprostředností a podala důkaz, že není jen komička. No, a Petr Čepek podal nejsilnější výkon své kariéry. Postava Pavla Maliny je strašně těžká, komplikovaná a pan Čepek je v ní prostě nepřekonatelný. Svých partů se perfektně zhostili též Marie Rosůlková, Ota Sklenčka, Vladimír Jedenáctík, Karel Chromík či Karel Černoch. Mistrovské psychologické drama a jedno z vrcholných děl Juraje Herze. 95%.

Filmy Petera Weira jsou neobvyklé, i když se to na první pohled nezdá. A jednou z nejvýraznějších ukázek je "Gallipoli". Během filmu a krátce po jeho konci jsem si říkal: "No, dobrý, konec silnej, ale nic světobornýho." Ovšem za nějaký čas to ve mně začalo rezonovat a já na to: "Sakra, ten vztah dvou kluků byl vykreslenej moc hezky, ten začátek v Austrálii byl taky O.K., přechod pouště, Egypt, Gallipoli, nečekané setkání, lovení výzbroje pod vodou, běh o život, nesmyslnost války...sakra, ten film je skvělej!!!" A tak je to s každým jeho filmem. Silné protiválečné drama z 1. světové války. 85%.

Docela mne udivilo, že i přes humorné situace a Nicholsonovy hlášky se jedná spíše o smutný příběh tří, ve své podstatě, osamělých lidí (samotářský podivín, homosexuál a matka samoživitelka s nemocným synem). Všechno už bylo napsanáno, já jen podotknu, že film docela rozvířil stojaté vody Hollywoodské produkce plné sladkobolných dojáků a nákladných blockbusterů. 85%.

Dusivé venkovské drama, které potvrzuje fakt, že lidé jsou všude na světě stejní. Přízemní, malicherní, krutí, neváhající spáchat zlo aby zakryli svoji slabost. Vdova, silná žena, kterou sedlácká rodina jejího manžela pro její prostý původ nikdy nebrala za sobě rovnou, dívka, která díky své lehkosti příliš brzy dospěla a lásky se jí od nikoho nedostává a konečně cynický vrah, který na útěku před spravedlností chce nalézt, spíše než skrýš, duchovní útěchu. Pierre Granier - Deferre dokázal Simenonovu předlohu skvěle převést na plátno a na malém prostoru během nedlouhé stopáže vykouzlit působivé drama téměř antických rozměrů se silnými hereckými výkony Alaina Delona a Simone Signoretové. Jen ten jejich vztah se mi zdál jaksi zvláštní. 80%.

Po shlédnutí Máje jsem došel k jasnému rozhodnutí, F. A. Brabec by se měl v budoucnu držet jen a pouze kamery. Exteriérové záběry působí opravdu malebně a, dalo by se říct, romanticky. Ovšem co se týče dějové stránky, kdybych o Máji nic nevěděl, téměř nic bych nepochopil. Vše je příliš zmatené a je zde mnoho rozporů s předlohou (tam Vilém do poslední chvíle neví, že zabil svého otce) a s jednáním postav (z Jarmily udělali v podstatě kurvu). Herci jsou až na výjimky (Jan Tříska, Vladimír Javorský, Jan Přeučil) afektovaní - Matěj Stropnický vypadá jako holka, Juraj Kukura spíš jako otrapa než mlynář a loupežníci spíše jako zfetovaní hippies. Na druhou stranu Sandra Lehnertová je sice hodně toporná, ovšem roli to nijak nevadí a její půvab všechny nedostatky vynahrazuje. Hudba skupiny Support Lesbiens působí místy opravdu nevhodně a přes krátkou stopáž jsem se nudil. V každém případě doporučuji spíše Máchovu báseň, než tento videoklip (filmem se to skoro nazvat nedá) s hezkými obrázky, charismatickou Třískovou recitací a místy nevhodným hudebním doprovodem. 35%.

Jedna z těch opravdu slabších epizod. Celé je to to takové fádní, nevýrazné, bezkrevné, poručík má minimum hlášek. Dokonce ani jindy excelentní Patrick McGoohan (který tentokrát i režíroval) to nevytáhl výš jak do průměru.

Čekal jsem příběh o utlačovaných cikánech, ovšem dostal jsem (dalo by se říci, že naštěstí) svižnou kriminálku, kde cikánská otázka hraje až několikáté housle. Ze začátku působí trochu zmateně, dvě dějové linie se zdají být zcela o něčem jiném, ovšem v druhé polovině se navzájem protnou. A jak už to u většiny Francouzských krimifilmů bývá, většina filmu stojí na hercích. Alain Delon málomluvného drsňáka Cikána zahrál velice přesvědčivě, Annie Girardot přes nevelký prostor dokáže (nejen) díky svému zralému půvabu zaujmout, stejně tak i veteráni žánru Marcel Bozzuffi, Maurice Barrier či Renato Salvatori. Trochu pozapomenuté, přesto kvalitní kriminální drama s jemným sociálním podtextem (ale opravdu jemným) a nevtíravě silným závěrem. 85%.