Vdova

Smutný, dramatický příběh, kde hlavní roli sehrává nenávist a zloba, které si vybírají svou daň na dvou, v hloubi srdce, přímých a dobrých lidech. V začátku příběhu přichází mladý Jean do jedné zapadlé francouzské vísky, kde se snaží sehnat práci. Náhoda ho seznámí s osamělou vdovou, která se zpočátku zdá být tvrdou a bezcitnou ženou. Stačí však několik dní, přímé a laskavé chování a vztah se jako mávnutím kouzelné hůlky mění v citlivé pouto. Jean (a divák) poznává, že chování člověka navenek někdy bývá jen taková ochranná slupka, která skrývá citlivou povahu. Do děje však zasáhne nejedna špatná lidská vlastnost, která ovlivní vyvíjející se vztah Jeana a vdovy Coudercové a nasměřuje děj do tragického konce. ..... Režisér Deferre natočil tento dramatický příběh v prostředí romantického zákoutí francouzského venkova, čímž odlehčil dramatičnosti a současně film zpřístupnil širší oblasti diváků. O typické psychologické drama komorního zaměření se studiem charakterů jednotlivých postav se tedy nejedná. Tento filmový příběh tedy přijde pravděpodobně vhod spíše přemýšlivému divákovi, který ve filmu hledá poněkud více, než nadmíru akčních scén (.... i když výstřelů si nakonec také užijeme dost). (20.06.2008)

Výborná atmosféra, nejenom díky AD a SS, ale také (a především) lokacemi, úspornou výpravou. Chtěl bych mít dům vedle zdymadla plavebního kanálu, chtěl bych mít za sousedku rozžhavenou krásku Ottavii Piccolo. Pěkný dabing ČT 1994 nic nepokazí. Alain se rád stylizoval do rolí mučedníků či hrdinů bez velkých slov, závěr tohoto filmu dává mým slovům za pravdu, ten ladný skok.... (10.05.2016)

Syrový příběh vyprávěný ojediněle oproštěnou strohou filmovou řečí, zhruba tak lze charakterizovat příběh muže, který se ve své době svým způsobem stal hrdinou okamžiku. Vynikající herecké výkony obou protagonistů dále rozevírají cestu k poznání doby i charakterů. Muže, kterého unavil ustavičný útěk před sebou samým, a touží po kotvě, obyčejném lidském teple. Nalézá ho v ženě, s níž se život rovněž nemazlil, v ženě, která svým způsobem bojuje o holou existenci s rodinou, jež ji sice vpustila do svého středu, ale nikdy ji opravdově nepřijala. Dva aspekty vypjaté existenciální situace se tu spojují do naděje tak křehké a zranitelné, že nemůže obstát v přímém střetu se skutečností. Tím spíš, je-li tu téměř paralelně postava lidsky rozporuplné dívky-matky, zmítající se životem neméně bezradně a bezúspěšně. Výborné postižení dobových reálií, jdoucí do důsledné pozornosti i k nejmenším detailům, představují tuto vzdálenou francouzskou obdobu příběhu olbrachtovského Nikoly Šuhaje v krátkém běhu několika týdnů až k hořkému, neodvratnému konci. Přesto je sem - jaksi mezi řádky - vložena naděje, skrytá v možném druhém dívčině dítěti-pohrobkovi. Zřídkakdy nahlédneme do hloubi zla, které je i není zlem, tak zevrubně a jednoznačně, neschematicky, v rozmanitosti, která je tolik typická pro lidství všech dob a civilizací. (08.05.2010)

Dusivé venkovské drama, které potvrzuje fakt, že lidé jsou všude na světě stejní. Přízemní, malicherní, krutí, neváhající spáchat zlo aby zakryli svoji slabost. Vdova, silná žena, kterou sedlácká rodina jejího manžela pro její prostý původ nikdy nebrala za sobě rovnou, dívka, která díky své lehkosti příliš brzy dospěla a lásky se jí od nikoho nedostává a konečně cynický vrah, který na útěku před spravedlností chce nalézt, spíše než skrýš, duchovní útěchu. Pierre Granier - Deferre dokázal Simenonovu předlohu skvěle převést na plátno a na malém prostoru během nedlouhé stopáže vykouzlit působivé drama téměř antických rozměrů se silnými hereckými výkony Alaina Delona a Simone Signoretové. Jen ten jejich vztah se mi zdál jaksi zvláštní. 80%. (30.05.2010)

Pro starší francouzský filmy mám jistou slabost, ale tohle nebyl zrovna můj šálek čaje. Alain Delon přijede na venkov a tam vykonává dost nudný činnosti typu sekání trávy, okopávání záhonů, sekání dřeva a podobně. Dokázala mě vtáhnout ta atmosféra francouzskýho venkova, ale čekal jsem prostě víc. 50% (25.03.2019)