Vdova

Mistr filmového zpracování dramatických vztahů se nezapře, stejně jako o rok dříve vesnické prostředí, stejně jako tentýž rok natočil pan režisér film o podivném mezilidském vztahu. Rok 1971 byl pro Granier-Deferra ve znamení skvělé herečky Simone Signoret a první spolupráce s Alainem Delonem. Obé se vyplatilo. (29.06.2013)

Smutný, dramatický příběh, kde hlavní roli sehrává nenávist a zloba, které si vybírají svou daň na dvou, v hloubi srdce, přímých a dobrých lidech. V začátku příběhu přichází mladý Jean do jedné zapadlé francouzské vísky, kde se snaží sehnat práci. Náhoda ho seznámí s osamělou vdovou, která se zpočátku zdá být tvrdou a bezcitnou ženou. Stačí však několik dní, přímé a laskavé chování a vztah se jako mávnutím kouzelné hůlky mění v citlivé pouto. Jean (a divák) poznává, že chování člověka navenek někdy bývá jen taková ochranná slupka, která skrývá citlivou povahu. Do děje však zasáhne nejedna špatná lidská vlastnost, která ovlivní vyvíjející se vztah Jeana a vdovy Coudercové a nasměřuje děj do tragického konce. ..... Režisér Deferre natočil tento dramatický příběh v prostředí romantického zákoutí francouzského venkova, čímž odlehčil dramatičnosti a současně film zpřístupnil širší oblasti diváků. O typické psychologické drama komorního zaměření se studiem charakterů jednotlivých postav se tedy nejedná. Tento filmový příběh tedy přijde pravděpodobně vhod spíše přemýšlivému divákovi, který ve filmu hledá poněkud více, než nadmíru akčních scén (.... i když výstřelů si nakonec také užijeme dost). (20.06.2008)

Hodně introvertní francouzské drama. Moc se v něm nemluví, ale na druhou stranu tu máte Alaina Delona a Simone Signoret, kteří tu oba hrají naprosto božsky. Nepochybuji o tom, že předloha od Georgese Simenona je poctivá, ale Alain se Simone těm dvěma postavám dodali duši, obraz a emoce. Duši, která z filmu dělá krásný zážitek. Obraz, který pohladí při každém dalším záběru na ten osamocený statek uprostřed francouzských polí. A emoce, které z filmu dělají neopakovatelný zážitek, něco, co Francouzi éry 70. let zvládali s přehledem. Něco, co divákovi, který vyhledává staré francouzské filmy, doslova pohladí na duši. (14.02.2023)

Dusivé venkovské drama, které potvrzuje fakt, že lidé jsou všude na světě stejní. Přízemní, malicherní, krutí, neváhající spáchat zlo aby zakryli svoji slabost. Vdova, silná žena, kterou sedlácká rodina jejího manžela pro její prostý původ nikdy nebrala za sobě rovnou, dívka, která díky své lehkosti příliš brzy dospěla a lásky se jí od nikoho nedostává a konečně cynický vrah, který na útěku před spravedlností chce nalézt, spíše než skrýš, duchovní útěchu. Pierre Granier - Deferre dokázal Simenonovu předlohu skvěle převést na plátno a na malém prostoru během nedlouhé stopáže vykouzlit působivé drama téměř antických rozměrů se silnými hereckými výkony Alaina Delona a Simone Signoretové. Jen ten jejich vztah se mi zdál jaksi zvláštní. 80%. (30.05.2010)

Zaujímavý film, vykreslený na malom priestore s malým počtom hercov, čo vôbec neprekážalo. Postavy aj ich osudy boli prepletené a počas príbehu sa ešte viac komplikovali. Nenudil som sa ani chvíľku, ale záver s policajnými manévrami si mohli odpustiť. Dokonca aj hudba Philippa Sardeho mi vyhovovala. Takže po Spálených stodolách ďalší film porovnateľnej kvality s vydarenou dvojicou. (10.02.2023)