sud

Devadesátá léta jsem prožíval jako dítě základní školou povinné, tudíž si tu dobu poměrně dobře pamatuji a tvůrcům se její atmosféra povedla vykreslit na jedničku s hvězdičkou. Oproti Případům 1. oddělení temnější a pokoušející se (nutno říct, že úspěšně) o hlubší společenský ponor. "Český Olivier Marchal" Josef Mareš se na toto období snaží nahlížet realistickou optikou, přičemž se nebojí zobrazit klady i zápory čerstvě nabyté demokracie (viz Plíškovy skeptické monology, či postava nadporučíka Tůmy). U zpracování známých dobových caus dává důraz na mravenčí a složitou práci kriminalistů v honbě za důkazy a usvědčení pachatelů. Z atmosféry plné Favoritů, vytahaných svetrů, cigaretového kouře a oprýskaných budov zároveň sálá téměř "donkichotská" práce policistů v boji proti novodobým mafiánům. Navzdory místy až dokumentárnímu přístupu je zde prostor pro lidské příběhy (viz Kozákův vztah se svědkyní - prostitutkou) a černý humor. Martin Finger se v roli charismatického kapitána Plíška důstojně vyrovnal Bolku Polívkovi z Případů..., velmi příjemně překvapil civilní a až nečekaně přesně padnoucí Ondřej Sokol a především mladý a nadějný Kryštof Bartoš. S postavou poručíka Kozáka, který je na začátku policejním zelenáčem, aby se z něho postupem času na konci série stal chlap, ze kterého mají všichni respekt, si poradil naprosto suverénně. Chválit výborného Michala Novotného v roli Ivana Jonáka by bylo už jen nošením dříví do lesa. 95%. P.S.: Devadesátky jsou možná oproti skandinávským krimiseriálům tři dekády za opicema, ovšem jejich realistický a věcný přístup je mi milejší, než většinou uměle zamotané a málo pravděpodobné scénáristické konstrukty.

Nejlepší český krimiseriál od dob Hříšných lidí a (nejspíš) nejlepší porevoluční seriál vůbec. Autenticita, znalost prostředí a zkušenost tvůrců je znát z každého dílu, každé minuty na obrazovce. Zároveň je zde místo pro příběh a místy dusný děj odlehčující humor. Nejsou zde detektivové supermani, ani akční hrdinové, ale obyčejní chlápci od vedle, kteří jsou navzdory svým chybám a nedostatkům velice sympatičtí. Herecké obsazení se bez pochyb dá nazvat hereckým koncertem a to včetně rozsahem menších rolí. Bolek Polívka opět dokázal, že není pouze klaunem, léty opomíjený Miroslav Hanuš se po padesátce dopracoval ke své životní roli a Ondřej Vetchý je v roli majora Kozáka natolik charismatický, že by se mohl stát vzorem všech kluků, prahnoucích po práci u policie. 100%.

Ani autor předlohy Michael Crichton a ani tvůrci filmu v době jeho vzniku nejspíš vůbec netušili, jak bude jejich dílo za půlstoletí až mrazivě aktuální. I když i toto pominu, stále mi zůstává velmi dobrý sci-fi thriller, který bez jakýchkoli počítačových efektů naprosto minimalistickým způsobem pracuje s atmosférou nejistoty a strachu. Při scéně prozkoumávání "města duchů" se jen těžko dýchá, při závěrečném běhu za záchranou už takřka vůbec. Z dnešního pohledu se jako téměř nemožná věc jeví i absence profláklých hollywoodských hvězd, ale díky vynikajícím hereckým výkonům hlavní čtveřice jejich přítomnost ani nebyla zapotřebí. 85%.

Na první povídce mě zaujaly pouze odhalené půvaby krásných hereček, na druhé povídce prakticky nic. Třetí povídka má zajímavou atmosféru, ale navzdory netriviální zápletce mě to nijak na zadek neposadilo. Kvartetu povídek kraluje ta čtvrtá od Quentina Tarantina, která sice nepatří mezi jeho nejlepší kousky, ale zábavnost, černý humor a charakteristický režisérův rukopis ji rozhodně nechybí. 60%.

Na Samovu prvotinu léty usedá prach a nemohu říci, že zrovna právem. Technická stránka je vinou ultralaciné výpravy mizerná a Brian Keith do hlavní mužské role nebyl nejšťastnější volbou, ovšem charakteristický  režisérův rukopis (cynismus, nečernobílí hrdinové, výrazné vedlejší postavy) je v některých scénách patrný, příběh nepatří k nejhorším a celé je to příjemně nepatetické a civilní. Slušný western, ovšem teprve o rok mladší Jízda vysočinou je opravdovým výkladním zbožím značky Sam Peckinpah. 60%.

Příjemný seriál dle Škvoreckého s typicky Kachyňovskou atmosférou, kdy melancholické podzimní a zimní epizody jsou lepší těch prosluněných jarních a letních. Na Petru Kroutilovi je sice trochu znát, že není herec, ale ta jeho nesmělost k roli patří (jakož i téměř neuvěřitelná podoba s Josefem Škvoreckým za mlada). 75%.

Monty Pythonův létající cirkus působí proti tomuhle jako zcela seriózní a usedlé dílo. Tahle parta šílenců dala pojmu absurdní humor zcela novou tvář. Škoda pouze (značné) nevyrovnanosti vtipných scén.

Všechny snahy pohřbívá neskutečně, ale opravdu neskutečně pitomý scénář, jehož blbost se s každou minutou prohlubuje. A je to velká, ale opravdu velká škoda, protože potenciál by byl. Do zábavného béčka tomu chybí nadhled, humor a hlášky. Do kvalitního bijáku, kromě slušné vidlácké atmosféry, hudby, velmi dobře hrajícího Kryšpína a několika pěkných buchet, všechno ostatní. 40%.

Občas je fajn si jako kontrast k bezbřehému množství moderních ultrakorektních snímků, připomenout něco z dob, kdy bílý heterosexuální muž vládl světu, rány bolely a zápach střelného prachu byl cítit až k divákovi do křesla. Černý déšť sice nepatří mezi žánrovou špičku, ani do žánru nepřináší nic nového, je to však stále velmi dobrý thriller s parádní atmosférou, krásnou kamerou a zručnou režií Ridleyho Scotta. Hrdinové navíc nejsou neprůstřelní a o jejich život se skutečně bojíte. Michael Douglas se zde nachází ve vrcholné herecké formě a v  podobných rolích přímých zásadových chlapů jsem ho měl vždycky nejraději. 80%.

Brian Johnson je sympaťák a nakažlivý pohodář, proto jsou jeho návštěvy kolegů z branže příjemnými pohlazeními po duši a nejen té muzikantské. 90%.