Damiel

Jediný film podle Viewegha, který můžu. Mám totiž pocit, jakoby to podle něj vůbec nebylo :)

91 % - Nezbývá než srovnávat s Předvánoční noční můrou (aka Ukradené Vánoce), které sice Burton nerežíroval, ale jinak je všechno "jeho". Oba příběhy si morbidní téma podávají s jiným podtónem, zatímco Můra je černohumorná jako pravé kafe, Nevěsta rozehrává spíše tóny romantiky. Proto je také smutnější a dojemnější, zejména ten závěr. I z toho důvodu vezme za srdce trochu víc. Jinak je jasně vidět, že Nevěsta po stránce animační z Můry vychází (těch 12 let navíc je ovšem znát), dokonce i kostlivý pejsek je opět tady :) Po zhlédnutí Můry jsem Nevěstě nasadil laťku hodně vysoko - a ona ji dokázala vyrovnat. Snad jen hudba je mi v Můře líbila víc... Ale pro oba filmy 5* :)

Skutečnost, že některý film jde i v zámoří rovnou na DVD, aniž by předtím proplul kinosály, ještě neznamená, že nemůže být lepší než průměrný. Kanadsko-britský krimi thriller Pod hladinou je toho pádným důkazem. Přestože Pod hladinou vychází z typické žánrové šablony, až tak úplně se nedá říct, že jde o klasiku krimi thrilleru, kde vytušíte, co na vás tvůrci ušili. Na opuštěné maloměsto dýchla smrt, jednoho ze studentů prestižní Hadden School našli policisté ráno zamrzlého pod ledem. Oficiální stanovisko školy je sebevražda a policejní autority tuto tezi podporují: škola totiž financuje stavbu lékařského centra. Detektiv Abel Grey (Edward Burns) ale podle mnoha indicií tuší, že věc se má jinak, a vyšetřuje na vlastní pěst. Smrt studenta opřádá síť mystéria, jakoby z toho občas dýchala Akta-X. Toto tajemno je ale navzdory své značné působivosti naprosto reálné. Této reálně-mysteriózní nálady dosahuje formou příběhu, kamerou (ten noční les je prostě mrazivá krása) a hudbou. Punc tajemné reality podtrhuje skvělý výkon jediné herecké hvězdy filmu Edwarda Burnse, který detektiva prožívá bez jakéhokoliv patosu a okázalosti. I on je člověk, i on se může splést, i on může mít své strasti, vzkazuje vám prostřednictvím svého Abela. A věříte mu.

Vynikající herecké výkony - hlavně ženských hrdinek a Alana Rickmana -, dobře napsaný scénář, zručná režie, působivá kamera. I když nemám pro tyhle kostýmní záležitosti zrovna pochopení (oprostě nejsou mým šálkem kávy), musím uznat, že se mi to líbilo.

Řemeslně dobře natočené, ale přesto mě to moc nevtáhlo. Asi hlavně proto, že při kratší stopáži by se podstatně zvýšil spád děje a s ním i dopad na diváka.

Pěkná oddechovka se zajímavým námětem, která mě bavila. Hlavním kladem fungující chemie mezi ústřední dvojicí, na škodu trochu to, že se to dá předem rozklíčovat.

Ve filmu najdete přesné dělítko mezi atmosféricky perfektně vykreslenou první polovinou, která dýchá tajemnem a divákovi v hlavě víří řada otazníků, a druhou částí filmu. V té první máte dokonce pocit, že to ani není hollywoodský mainstream, přestože do toho prachy vrazil Brian Grazer... Pak ale - v okamžiku, kdy postava Petera Sarsgaarda zvedne víko rakve - se tísnivá atmosféra psychologických otazníků rozplyne jako pára nad hrncem a už sledujeme jenom akční thriller se všemi mainstreamovými aspekty, kde opravdové napětí začíná selhávat právě z toho důvodu, že všichni víme, jak tyhle filmy končí.

To neznáte Hadimršku je z toho druhu filmů, jejichž divadelní podobu Burian nejprve s velkým úspěchem uváděl na prknech divadla a potom je také zfilmoval. Při natáčení Hadimršky režisérské duo Lamač – Frič ve srovnání s hrou notně přitvrdilo na humoru, aby film dostal větší říz. Počínaje už jménem samotného Burianova hrdiny, který se ve filmu jmenuje směšně – Popelec Hadimrška. Ten přijíždí coby revident vesnické filiálky velké banky do Prahy, aby tam vzkřísil zadlužený podnik vyrábějící gramodesky. Burian opět srší vtipem a energií jako vulkán. Stejně jako řada jiných komedií s Králem komiků v hlavní roli má i tahle poměrně banální zápletku, která se rozplétá velmi pomalu, protože hlavní jsou nejrůznější scénky a gagy, vtipné situace plné nedorozumění atd. Kdyby Hadimršku hrál kterýkoliv jiný komik, těžko by ho vytáhl do nadprůměru. Jenže Burianovo charisma je tak velké, že i z průměrnějších předloh dokázal vytěžit maximum.

Sudá a lichá je typická bláznivá komedie doby svého vzniku, sedmdesátá léta, kdy se těmto levným, ale komerčně úspěšným hitům dařilo, dýchá z každého záběru. Poměrně triviální děj zpestřuje řada odboček, kde se oba komici mohou do sytosti vyřádit a to se jim daří opravdu měrou vrchovatou. Vtipné scénky střídají typické mlátičky a ty zase střídají vtipné scénky V kontrastu s hlavními hrdiny je tady další trademark těchto komedií, totiž banda sympaticky naivních gangsterů, kteří se tu nechají seřezat jako žito, tam zase sednou na vějičku průhlednou jako plexisklo. Škoda, že už se takové věci dneska netočí.

Podprůměrná komedie bez pořádné zápletky a bez děje, která vznikla asi jen ze dvou důvodů: za A) protože Vieweghův "literární" fast food se dobře prodává a to naláká diváky do kin; za B) aby misska Jitka Kocurová mohla při každém close-upu ukazovat a pak i odhalit svoje vnady (většina záběrů na ni začíná na jejím poprsí...), protože to naláká diváky do kin. Summa sumarum: čitelné, černobílé, křečovité postavičky coby "sociologický" vzorek upocené české společnosti (znudění manželé, jejich osamělá dcera-třicítka, buranská rodinka, jejich zoufalý syneček, párek homosexuálů, hvězda showbyznysu, dvě senilní stařeny, dvě nadržený puberťačky, nesmělý podivín...), žádná dějová linka, jen sem tam nějaký vtípek (leckdy trapný - podšálky), často nedohrané pointy, dobří Holubová a Klepl, děsná uječená Kocurová a strašně dlouhá stopáž. Je to takové profesionálně natočené video z dovolené českých herců u moře, ale o moc víc ne. Zkrátka stejná nuda jako pro jednu z "hrdinek" celodenní opejkání se na plážovém lehátku :)