HarleyQuiin

Chci být Ilsou!!!

Tu řeč, kterou pronáší Harry na silvestrovském večírku k Sally, by chtěla slyšet každá ženská. Moje romantická duše si pokaždé pobrečí a je jedno, jestli jsem to viděla poprvé nebo po třinácté.

Pamatuju si, jak jsem i po těch skoro třech hodinách seděla v kině jako přikovaná a chtěla křičet ještě. Žádný film ve mně nevyvolal tolik emocí. Jeden z nejlepších filmů, co kdy byly natočeny. Nevím, co víc říct. Dokonalost.

Při závěrečných titulcích jsem nevěděla, jestli brečet nebo se smát. To byl tak kouzelný film, že mu i těch pár nedostatků, jako je třeba krátká stopáž, odpustím. Je to kýč, je to americké, ale takový pocit radosti z filmu jsem zažila jen párkrát. Hugh dokazuje, že je skvělý herec i zpěvák a Zac Efron se mi poprvé v nějakém filmu doopravdy líbil. Písničky i taneční choreografie jsou na jedničku a já chci prostě víc. 105 minut štěstí je málo.