wingman24

Rok a půl jsem se nemohl dočkat, kdy Nolan přivede do kin svůj další film. A čekání se vyplatilo. Chrisovi jsem věřil tak, že jsem neviděl ani trailer a do kina tak šel bez tušení, co na mě čeká. Očekávání byla velká a stejně jako u Dunkerku (u kterého jsem měl i obavy) byla překonána. A to o hodně velký kus.. Počátek s Interstellarem dohromady jsou hadr ve srovnání se složitostí tohoto filmu. Dvouhodinová následná debata v lokále potvrdila, že je nutné tento film vidět znova, a asi ne jen jednou, abychom mohli vůbec začít smysluplně řešit, jak to vlastně funguje. Když vám uteče půlminuta, můžete začít od znova. Tenet vyžaduje neustálou pozornost a soustředění se. Přesně takové filmy mám rád. Ty, které vás nutí přemýšlet. Po jejichž zhlédnutí vás bolí hlava a se spadlou bradou a prázdným pohledem sledujete závěrečné titulky. Skvělé obsazení které bylo zárukou odpovídajících hereckých výkonů, úchvatná hudba skvěle doplňující jednotlivé scény, kamera přiznávám oproti Interstellaru a Dunkerku byla trochu slabší, ale i tak velmi dobrá. Můžeme se jen divit, proč nevzniká víc takto kvalitních filmů, když recept je jednoduchý. Režisér, scénárista a tvůrce konceptu v jedné osobě na jedné straně, čas na přípravu a doladění na druhé. Mile rád si počkám následující dva, tři i čtyři roky na další Nolanův film. Ať to bude cokoliv, jsem přesvědčen, že to bude zase zatraceně kvalitní práce.

Silné téma, které má velký potenciál, je skvěle zpracováno. Ačkoliv je zde adaptována kniha a námět tak není původní, snímek je pro světovou kinematografii jedním z nejdůležitějších od roku 2000. Žádný podobný totiž není. Cuarón vykresluje bezútěšný svět, kdy lidstvo propadá panice a nezastaví se před ničím. Ač se odehrává v budoucnosti, dokáže být aktuální v době dnešní, i té, ve které byl vydán. Krásně vykresleno, jak jeden zvuk, skoro dvě desítky let neslyšený, dokáže ovlivnit chování lidí. Ať už k horšímu, či lepšímu. Film je zajímavý i svými zlomy během jedné scény. Například dvě postavy se spolu smějí během jízdy v autě, vše vypadá v pořádku, a za pár vteřin už bojují o život. To vše bez jediného střihu. Stejně tak scéna střetu vojáků a povstalců, natočená na jeden zátah s délkou asi šesti minut. Délky záběrů a pohled kamery je pro film důležitým aspektem, bez něhož by byl o poznání horší. Bez zbytečných vizuálních efektů, laciných vtípků a rádoby hrdniských hlášek, čistě provedená filmařina. Potomci lidí dokážou člověka vtáhnout do děje, překvapit, vyděsit, ale donutí ho i žasnout, přemýšlet, obdivovat, chytat se za hlavu. A právě proto jsou tak skvělým filmem.

Psychologické drama bez větší akce, které vás i tak udrží v pozoru. Perfektní zpracování postavy s obrovským potenciálem. Měl jsem tendenci srovnávat Phoenixe a Ledgera. Upouštím od toho, v podstatě se jedná o dvě odlišné postavy. Obě skvěle zahrané. Výborný film o originu postavy, kterou všichni přehlížejí a vysmívají se jí. Postava, která následně rezignuje na jakoukoli snahu být někým, kým nemůže, a přijme svou skutečnou tvář. Neúmyslně způsobí rozpoutání nenávisti vůči systému, který funguje jen pro ty privilegované. Oproti Marvelu mají DC filmy jednu skvělou vlastnost, kdy se nesnaží za každou cenu využít každou druhou scénu k nějaké rádoby vtipné hlášce. Film je víceméně po celou dobu vážným dramatem, který nezabředává do komedie, pomineme-li jednu scénu. Mohlo by být zajímavé budoucí propojení této postavy s chystaným Batmanem od Reevese. Oceňuji i soundtrack, který pomáhá atmosféře filmu.

SPOILER ALERT. Dle mého názoru se filmařům povedlo natočit snímek hodně autentický. To, že je natočen na jeden zátah bez jediného střihu, dodává určitou míru napětí kdy nemůžete ani mrknout. Uchvátila mě kamera, která umožňuje vidět událost de facto pohledem jednoho z účastníků. Je velmi zajímavé sledovat takto natočený film, kdy kameraman občas při běhu klopýtne a podobně, to dodává na autentičnosti. Najednou prostě místo na záda Kayi zíráte do hlíny. Nicméně má to svá úskalí. Když se Kaya a Magnus ukrývají u skály, tak je kamera sleduje z vody, je dál od skály. Kameraman, jehož pohled se nám filmaři snaží vnutit, se tedy neskrývá. Až když je na ně stříleno, tak se s kamerou nalepí na skálu. Větší problém je, že kameraman/účastník události stále sleduje Kayu. Tím se ve filmu vytváří hlavní postava, která by při takovémto filmu neměla podle mě být, odporuje to charakteru filmu, který se snaží zachytit naprostý chaos. Kredit ale tvůrcům náleží za první minuty na ostrově, kdy víte co přijde, ale nevíte v jakém okamžiku. Dokáže to vtáhnout do děje a nastolí to určité napětí, které je pak udržováno po celý film. Poměrně překvapivý pro mě byl závěr, který Kaya nepřežije. Když už je vykreslena jako hlavní postava, divák přirozeně očekává že s ní to dobře dopadne. Opak je ale pravdou a v konečném důsledku je to pro film dobře. Ukazuje to, že přežití tohoto útoku bylo o štěstí a o náhodě. Podíval jsem se nejdříve na "originál", ale jsem zvědavý, jak si s námětem poradí Greengrass, na jehož verzi se chystám.

Úchvatný, hodinu a čtvrt dlouhý pohled na záda jednoho z největších současných architektů. Ano, na záda. To byl právě záměr Tomase Koolhaase. Tři roky NÁSLEDOVAL s kamerou v ruce svého otce po světě, aby umožnil vznik tohoto dokumentu. A my se při něm díváme na svět stejně jako Rem Koolhaas, ale on vidí něco jiného. Vizionář, teoretik, spisovatel, 'starchitect', průkopník, génius. V zásadě kontroverzní osobnost. Způsob, jakým je film natočený, dělá z Rema někoho nedosažitelného. On bude vždy o krok napřed, my můžeme jeho kroky pouze zopakovat. Rem Koolhaas pravděpodobně ovlivnil současnou architekturu více, než kdokoliv jiný. Tento snímek je pohledem do jeho života, stejně tak jako synova pocta svému otci.

Přiznávám, že když jsem viděl trailer a četl anotaci, tak jsem byl hodně skeptický. Bál jsem se, že to bude další akční film o mimozemské invazi, která má za cíl vyhladit lidstvo. Jednou jsem se však na film podíval a dle mého názoru je Arrival jedním z nejlepších sci-fi filmů, jaké jsem měl možnost vidět. Počáteční pesimismus byl rázem pryč. Hrát si s časem je vždy docela risk. Může se stát, že díky náhledu do budoucnosti by se člověk v přítomnosti zachoval jinak. Filmaři se však těmto konfliktům dokázali zdárně vyhnout. Nejspíše jim práci velmi usnadnil Ted Chiang, jehož povídku adaptovali. Nicméně to si netroufám tvrdit stoprocentně, nevím, do jaké míry film vychází z povídky. Film skvěle doplnil Johann Johannsonn svou osobitou a hodně zvláštní hudbou. Výborný byl i výkon Amy Adams.

Spoiler alert. Jelikož jsem četl knihu a byl z ní doslova unešený, tak mi přijde, že film až tak nedokázal zachytit přeměnu Winstona do „poslušného člověka“, která byla v knize daleko lépe popsaná. Z tohoto důvodu neuděluji plný počet hvězd. Mohlo by se zdát, že je to jen drobný detail, ale v takovémto díle je právě tento přerod podle mého názoru tím nejdůležitějším. Co se týče dystopické budoucnosti / minulosti (kniha napsána 1949), tak při postupném odcizování lidí a přetváření jejich vědomí tuhne krev v žilách. Tím spíše, pokud jako jediný zaznamenáváte změny tak, jak se doopravdy dějí, a ne jak je vám to vtloukáno do hlavy.

Geniálně zpracovaný film. Mnoho filmů bere drogovou závislost na lehkou váhu, či k ní rovnou svádí. Po zhlédnutí tohoto filmu na vás žádné takové pocity nečekají. Z tohoto filmu čiší zoufalství na každém kroku. Skvěle je tu zobrazeno, čeho jsou lidé schopni, aby aspoň na pár minut ukojily svou závislost. Jakých hrůz jsou schopni se dopustit, aby se nějakou chvíli cítili dobře. K celkovému skvělému dojmu přispívá skvělá, byť opakující se, hudba a také bezchybný výkon Ellen Burstyn.

Pokud by mi někdo řekl, že má v plánu si tento film pustit, nezdráhal bych se mu vyzradit obsah závěrečné scény. Takových filmů je málo, ale Útěk do divočiny jím bezpochyby je. Konec u tohoto filmu vůbec není důležitý. Jak se říká cesta je cíl a v tomto případě to platí dvojnásob. Na konci nás nečeká žádné rozuzlení zápletky. Ta je rozpletena v momentě, kdy Chris stříhá své doklady a pálí peníze. Mladý muž se odmítá smířit se současným stylem života, který pro něj představují především jeho rodiče. Utíká od rodinného krbu a jeho domovem se stává cesta. Nechce se navždy zavřít před světem, ale chce se pouze pokusit žít jiným stylem. Takovým, který považuje sám za správný, a pro který ostatní nemají pochopení. Pan Franz se ho ptá, jestli by místo toho neměl v životě něco dokázat. Jenže Chris toho za dva roky stihl více než někteří lidé za celý život. Tento film má potenciál změnit lidem jejich názor na životní priority a zároveň působí jako jistá inspirace. Právě pro tuto schopnost mě snímek tolik oslovil.

Tento film mi doporučil známý a hned vzápětí dodal, ať si nezjišťuji obsah, ale rovnou si snímek pustím. Tuto radu jsem dodržel a nemohl jsem litovat. Film mě naprosto uchvátil svým nápadem a zápletkou. Většinou se zprvu dočkáme jakéhosi úvodu. V tomto případě se již v prvních minutách v divákovi tají dech z očekávání další repliky ze skvělého scénáře. Toto napětí vydrží až do závěrečných scén, a to i přesto, že se celý film odehrává v podstatě v jedné místnosti a postavy pouze vedou konverzaci. V dnešní době, kdy pomalu každý týden vychází několik filmů, je nesmírně těžké vytvořit něco originálního. Právě proto si podle mého názoru filmaři zaslouží uznání, dokázali vytvořit takto působivý a napínavý snímek bez použití jediného výstřelu či jiných „zlepšováků.“