Franki69

Strachova opravdu hodně povedená jednohubka o šmejdech, důvěřivých důchodcích a s rozplácnutím hmyzu nakonec. Mirce Spáčilové se to líbilo z 65%, to jí dám víc. Za toho hajzlíka, co Kryštof Hádek předvedl, za perfektní Vilmu Cibulkovou a hlavně za Bohdalovou, která ukázala, že je fakt machr. Všechny ty emoce a strachy opravdu staré penzistky, bojující s mladým a zoufale odhodlaným lupičem, s nímž je zamčená ve vlastním bytě uhrála, včetně vzdoru a psychologické převahy, opravdu hlavně výrazem ve tváři a v očích. Ojedinělý a velmi strhující výkon. Příběh netrpí logickými děrami, oba aktéři ho bez problémů dovedou až k závěrečným titulkům. Nebyl by to Jiří Strach, abychom se nedočkali tu a tam podsunutého křesťanského věroučení, ale dá se to přežít. Bez problémů doporučím, za vidění to rozhodně stojí. Pěkných 80%.

Tohle je první český film, v kterém uvidíte Lišku vylézat z nory. A to je asi tak vše z kvalit, které stojí za vyzdvihnutí. Nesmírně iritující dějovou linkou bylo „tajemství“, mezi Jenoféfou a Liškou. Pokud vám svět amatérských hledačů čehokoliv v zemi (kamenů, pokladů, vltavínů) neláká, ani si tenhle film nepouštějte. Jako drama je to plytké a nezvládnuté. Jediný Pavel Liška dokázal předvést jakžtakž uvěřitelnou a charakterové prokreslenou postavu. Hajzlíka, jakýho aby svět pohledal. No a jeho hlavní spolukopáč, Marek Adamczyk se tak snažil, ale v jeho podání prostě hlavní hrdina zůstal matný a nevýrazný. Režisér Dan Wlodarczyk se vyžívá v dlouhých poetických pohledech kamery mezi stromy v lese, ale dramatický oblouk příběhu mezi postavami prostě vystavět nedokázal. A jako „bonus“ je tu pro mne tradiční nešvar české televizní tvorby, špatně sejmutý zvuk. Abyste hercům rozuměli, je potřeba dost zesílit telku. Zejména když obsadíte Pavla Lišku s jeho charakteristickým projevem na hranici srozumitelnosti i normálně si to tvůrci měli ohlídat lépe. Dávám 30 % a už o tomhle filmu nechci slyšet.

Pokud nejste vyloženě fandové seriálových detektivů z Olomóca (tedy od Svaté Trojice), zejména dvojce Melíšková/Majer, pak si sakra rozmyslete, jestli seriálu obětujete 3 hodiny svého života. Celý tvůrčí tým, v čele s režisérem Janem Hřebejkem(!), totiž tuhle napínavou a hutnou detektivku od poloviny třetího dílu naprosto pohřbívá. Zkrátka seriál nemá konec a já se jen snažím vzpomenout, jestli vůbec někdy jakýkoliv detektivní seriál někdy skončil, aniž by vše bylo objasněno a zloduši potrestáni. Závěrečná dvacetiminutovka Živých terčů“ ale kromě toho, že dokázala v jednom díle (závěrečném) sklouznout ze špičkové detektivky na úroveň primáckých Černých Vdov, nabrala ve finále zřejmě rekord předváděných WTF momentů. Jen namátkou – a jsou to spojlery, tak bacha – velitel olomoucké policie při akci v kostele zcela ignoruje týpka s divným batohem na zádech (takovým akorát na kuši, kterou se na oběti střílí od prvního dílu), i když se bezmála potkají a je zřejmé, že ho VIDĚL. Druhá hlavní vražedkyně si kromě toho, že je sestra v olomoucké nemocnici, umí v Chorvatsku jen tak vypůjčit vlečný člun s kaitovým padákem. A na ten padák dostat jednu ze svých budoucí obětí – doktora, který je v česku její přímý nadřízený a znají se roky. Další podezřelý, olomoucký radní, se policii jen tak přizná, že zabil svoji ženu (Pauhofovou), aniž policie v tu chvíli ví, že je mrtvá. Táňu Pauhofovou je možné zabít tak, že do ní strčíte a ona upadne naznak. No a to vážně ještě není z posledních 20 minut seriálu všechno…Tak tohle byl paskvil a 30% dávám jen z milosti. Vlastně hlavně za výkon pro mě do té doby neznámého Igora Orozoviče a ještě za Isteníka. P.S. Ty haluzorní konce českejch detektivních seriálu se nějak rozmáhaj...není to tak dlouho, co Pachl dost obdobně pohřbil sérii Rapl.

No, vůbec si neumím představit, jak by tenhle film fungoval v dabingu. Stojí a padá s genialitou Williamsova komediálního talentu. V titulcích se sice leccos ztratí a také ne každý už si dá dohromady dobové reálie, zejména u konkrétních jmen amerických politiků v 60. letech, z kterých si rozhlasový DJ Adrian Cronauer /R.Williams v rozhlasovém armádním vysílání dělá šoufky. Ale i tak zůstává „Good Morning Vietnam“ skvělým pomníkem jeho neskutečně herecky vyspělé osobnosti. A není sám, velmi zdatně mu přihrávají Forrest Whitaker, Robert Wuhl, J.T. Walsh a další. Nepřipravený divák může být zaskočený překlopením filmu do dramatické polohy. No a ta závěrečná agitka, v které bílý Američan učí hrát šťastné Vietnamce v Saigonu softball, tam bejt fakt nemusela. Ale přežít se to dá a film právem patří už několik desetiletí do kategorie, „Měli byste vidět“. Ode mne pěkných 75%.

Od prvního dílu do pátýho je to skvěle vystavěná kriminálka, nemající v Česku (s čestnou výjimkou Pustiny nebo Metanolu) obdoby. Pak přijde díl šest a nakonec SEDM…a kvalita jde prudce dolů. Ale to už nás seriál, dosti prošpikovaný katolickou mystikou, natolik chytil a pokročil v ději, že prostě – zoceleni řadou vyloženě blbých českých dílek, které jsme také viděli - chceme vidět konec. Tak jak tedy? Než se začne příběh „kombinovat na třetí“ (díly 6. a 7.) tak od prvních minut 1. dílu začne přehledně vrstvená kriminálka s opravdu mnoha, kteří to nepřežijou. Zabít nějakou figuru, to pan režisér opravdu nemá Strach (haha). K hereckému obsazení nemám výhrady, velmi dobře se mi koukalo na hlavního vyšetřovatele Langmajera /Remeše. Nevadí ani „mezipříběhy“, nemyslím že byly navíc, naopak dokreslily vhodně vedlejší zápletky, které také zasloužily být vyřešeny. A všudypřítomný svět kostelů, farářů, katolických mystérií a pobožností také nevadí. Není ale nouze i o vyloženě WTF momenty (z policejní praxe) a taky s postavou hlavního záporáka se casting rozhodně nevytáhl. A pak přijde finální, sedmej díl. Přinese do děje všechny možné dorfy a ereby (však si počkejte..) a budete ho muset vidět alespoň 2x, pokud budete mít sílu a chuť. Soustředěná režie tady vyletěla jak vozejk z horské dráhy a neovladatelně se řítí přes stále „nová zjištění“ a rádobytwisty k rozuzlení, které je nakonec bombastické asi jako oblastní výstava králíků v Radonicích u Kadaně. Takže dvakrát… proto, že krimi ztratí tempo a začnete se nejspíš nudit a ztrácet pozornost. Nicméně příběh je uzavřený odhalením původce všeho zla a bodová nálož je tu – pěkných 70%, s tím, že 60% berou epizody 1. až 5. a do konečného počtu bodíky za to, že ve finále nebylo třeba latinsky zaříkávat zjevující se pekelné mocnosti v trapném CGI a povolávat policii na pomoc exorcistu. Však u pana režiséra je to o Strach (opět haha).

Užvaněná Vanilopka von Šmak se nezbavila pixlexie, ale alespoň ubrala na otravnosti. A hned to bylo lepší! Dvojka „Raubíře Ralfa“ se mimořádně vyvedla. Po nutném rozjezdu, nezbytném kvůli hlavní zápletce (ano, jde o rozbitý volant už nevyráběné hry s Vanilopkou) nás animátoři a scénaristé na houbičkách přesunou do „internetu“. A je to fakticky labužnická podívaná. Nechápu, co tady všichni škarohlídi v diskusích řešej. Je to rodinnej animák, na pakistánskou nezávislou kinematografii měli jít jindy a jinam. Naprosto potěšily stovky drobných vtípků a odkazů (Disney, Marvel, Stan Lee…), finále trošku přepálené, ale co naplat to je povinnost. A jelikož je to Disney, tak se musí zpívat…brrr. To byl nehezký moment…ale co chcu, jedu 40 gumy a 50 na dohled…děti to určitě mají rády. Jednička byla parádní a dvojka rozhodně nezaostala, dávám pěkných 85%. ** Doporučuji recenzi Spiker01

Naprosto nenápadná police story, která by ale neměla zapadnout. Zejména, když vychází z reálného příběhu. Anotaci jste jistě četli, takže…ústřední duo John David Washington/Adam Driver jsou neskuteční, ostatní jsou ve svých rolích převážně bílých rasistů velmi…VELMI dobří. A ozdobou filmu o infiltrací buňky Kukluxklanu černochem v jednom z jižanských států v USA roku cca 1977 jsou jednotlivé epizody příběhu, perfektně režírované Spikem Lee…Už jen pro tu zápletku, kdy černý cop v civilu po telefonu osloví předáky bílých kápí a na schůzky chodí je „alter ego“ v bílé verzi, ovšem židovského původu, jsem přihodil první hvězdy. BlackKklansman po celou dobu udržuje tempo a vypráví podle všech měřítek dramatický příběh s precizně dávkovanými dávkami chytrého humoru. Ode mne 90%...a možná ještě zvednu, kouknu ještě aspoň jednou.

Na marvelkách se mi od začátku líbila jasná struktura. Superhero (jeden nebo víc) proti němu super padouch, vymazlené zpracování, top triky, řada drobných překvapení a odboček, tu a tam humory (jasně vede Thor Ragnarok), velké finále a dobře to dopadlo. Jenomže to se v Endgame až tak do důsledku nedodržuje a tak jsem v kině nakonec úplně nedostal, co jsem chtěl. Tedy superhrdinský film, kde ve světě, v kterém se odehrává, jsou daná pravidla která v něm platí a hrdinové se musí se silami temna i přesto vypořádat. A v posledním snímku tu najednou máme hned několik porušování roky ustanovovaných „supersil“ jednotlivých postav a pravidel jednotlivých světů. Nechci spoilerovat, ale opravdu mohl jediný člen Avengers - s rodinou a dětmi - získat na Vormiru soulstone? Opravdu může nejen Thor metat blesky? Opravdu si může s rukavicí s kameny nekonečna na ruce luskat kdokoli? No a tři hodiny….bylo to dlouhý, občas rozpovídaný až moc. A bez poslední potitulkové scénky. Nemůžu tudíž dát plnou stovku, ale za ty akční scény, propletení příběhů dřívějších filmů a jejich dovedení ke konci a hlavně za to až klukovské potěšení v posledních letech se světem MCU, odevzdávám 90%. A taky za Thora v teplácích…

I kdybych nevěděl, že epopej o nejznámější šlechtičtně, žijící na sklonku středověku východně od Karpat točil Juraj Jakubisko, tipl bych si ho po prvních 10 minutách. Svoje fanoušky v době svého uvedení vlastně nepotěšil jen peripetiemi, spojenými s dokončením filmu a jeho uváděním do kin s různými dabingy a ublíženými rozhovory jak všichni jeho geniálnímu dílu nepřejí úspěch. Bylo to dost trapné, co si pamatuji. Fandové pak ale na plátně dostali jakubiskovu rozmáchlou historickou epopej, vypracovanou s pro něho typickou obrazotvornou hravostí a ojedinělým vypravěčským stylem, kompozičně odkazujícím na pouťově stylizovaná vyprávění ukrutných historek o strašlivých mordech. A v hlavích rolích s opravdu vynikající Annou Friel a místy démonickým Karlem Rodenem. Ale také bohužel s Deanou Horváthovou-Jakubiskovou, Lucií Vondráčkovou, místy dost odbytou kostýmní výpravu pro početný kompars (asi z fundusu národopisného muzea a z okresního divadla z Prievidzi) nebo mimo záběr zabitého (opět) Marka Vašuta (maďarsky oknírovaného). A hlavně zhmotnělé vypravěče, personalizované v podobě mnichů (Polívka/Mádl), kteří převáděli dost WTF momenty s různými „vynálezy“. V příběhu o Čachtické paní byste totiž určitě nečekali mnichy, jezdící po Sedmihradsku na kolečkových bruslích, skákající padákem nebo s fotografickým aparátem – všechny propriety sice měli patřičně dobové, ale to Jakubiska neomlouvá…Asi jako kdyby klaun z TO najednou přibrzdil a začal před kamerou mejt auto. No, tak jak s tím hodnocením teda…dávám 60%, body dolů za ty mnichy, rozplizlou dějovou linku s italským malířem a za Vondáčkovou, která si neotevřela žíly hned na začátku.

S mafiánskejma filmama z minulého století se tenhle snímek nedá srovnat. A je na něm vidět, jak moc by chtěl. Jenže Kevin Connolly není Scorsesse ani Coppola. No ale, John Gotti byl v podání Johna Travolty k přežití a i když se na pochopitelnosti děje dost podepsal vcelku chaotický střih a dost nenápaditá plochá kamera, jako životopisné drama to bylo v pohodě. Takže doporučím, zejména početné obci fanouškům filmů s mafiánskou tematikou. Ale jak říkám dílo, jakým byly Kmotr I. a II., Casino nebo Goodfellas to opravdu není. Ode mne pěkných 60%...