Franki69

Už jen proto, že tenhle film může být rozloučení Clinta Eastwooda s filmařským světem před i za kamerou Pašerák za vidění stojí. Krásně podané lidské drama v perfektním a hlavně uvěřitelném podání matadora filmového plátna, který ze svého charismatu ani v bezmála 90 letech neztratil ani kapku. Bez problémů utáhne téměř dvouhodinovou stopáž a nepoleví ani na vteřinu. A i kdyby jen jeden divák přijal jeho sdělení o rodině, nebyl natočený zbytečně. Je moc dobrý a určitě se k němu ještě vrátím, jako k dobré knížce. Dávám 90%

SPOILER WARNING!! Kromě zázračného přesunu hlavní podezřelé z vězení v centru Kodaně na pomoc detektivům, svázaným ve stájích o několik kilometrů jinde…protože je potřeba jim pomoct…to byla fakt pěkná krimi. Přesto ale, ze serie oddělení Q díky tomuto lapsu nejslabší. A přitom se stačilo držet knihy…Dávám 60%.

Když je člověk stárnoucí zedník s poněkud přitroublým kamarádem v jednom z konců světa v severském městečku s několika domy a značně omezeným počtem zákazníků, tanečním sálem místo kostela a s jednou hospodou se spastickým číšníkem, jeho smysl pro rozlišení dobra a zla značně okorá. A když dojde k názoru, že to se stárnoucí manželkou už nemá tu jiskru jako zamlada, snadno dojde k přesvědčení, že ji klidně může nechat zabít…Tahle komedie je pěkně černě syrová, herci patřičně, zcela v duchu severské black noir comedy přehrávají až hanba a kromě toho, že se pobavíte (pokud severským komediím s krutějšími vtípky a značně nekorektními dialogy fandíte), nestrávíte s hlavními hrdiny moc času. Film má značně sympatickou stopáž a i přes občasné blbé dialogy celkem uteče. Dávám pěkných 60%, na stovku to bohužel fakt nebylo…

Tak já nevím? Byla to komedie? Groteska, groteskní detektivka? Včelařská agitka? Nějaký patvar toho všeho, podle všeho inspirovaný dílem Agathy Christie. Působilo to na mne jako modernizace České hymny nebo Rusalka, doplněná o světelné diskoefekty a elektrickou kytaru. Takový pelmel všeho možného, kdy z původní látky zbyl jen značně pokroucený odraz. Tyhle čtyři hodiny mi budou v životě chybět. Nalákaly mne předchozí zpracování detektivek Agathy Christie, ale tady se to prostě nepovedlo. Dávám 25% a vím, že příběhům zpracovaných BBC v roce 2015 se zdaleka vyhnu.

Další nadstandardní kriminálka ovanutá severským větrem. Dvojice vyšetřovatelů Carl a Assad (dán/afgánec) ve čtvrtém příběhu, který je opět krutý, složitý a oba hlavní hrdinové musí cedit vlastní krev a pot, aby všemu přišli na kloub. A přijdou. Vyšetřování nezadrhává, žádná hluchá místa se nekonají, takhle filmová série si drží kvalitu od prvního případu (Žena v kleci) oddělení Q kodaňské kriminálky. Potencionálním divákům doporučuji začít od začátku, rozuměj, od prvního filmu s touto dvojicí. Bez znalosti charakterů obou hlavních protagonistů zážitek nebude tak silný, jak by mohl být. A jsou to vážně dobré detektivky. Složka 64 si ode mne za opravdu silný divácký zážitek odnáší 90%

Docela příjemně starosvětská detektivka, ovšem v moderním looku, sledovaná jen prostřednictvím obrazovek počítačů, mobilů, vzkazů na sociálních sítích, v televizních breaking news…A s výrazným apelem, vyzývajícím k ostražitosti nad tím, jaké informace o sobě na internetu nevědomky, pří každodenním užívání messengerů, facebooků a jiných internetových aplikací vlastně v celosvětové sítí necháváme. No, v tomhle příběhu se podle nich dá hledat unesené děcko. V hlavní roli je výjimečně dobrý John Cho, který od dob Prciček a Zahulíme, uvidíme výrazně vyzrál, moc se mi líbil. Celej film má snesitelnou stopáž, tempo nezadrhává, dojde k několika dost nečekaným zvratům a nakonec je všechno odhaleno a vysvětleno, tak jak se na dobrou detektivku sluší a patří. Dávám 90%.

Jestli vás pohltily stylotvorně CGI dosoustružené akční podívané jako Atomic Blonde nebo Hitman: Agent 47, přijdete si na své. Mě tohle překlopení příběhu zabijáka, kterej svoje řemeslo pověsil na hřebík a k pistolničení se vrátil kvůli mrtvému štěňátku (John Wick) do přestylizovaného polosvěta zabijáckých kodexů, speciálních hotelů, ornamentálních mincí a rituálů nepotěšil už ve dvojce. A protože John Wick 3 dějově začíná tam, kde dvojka končila, nebylo to pro mne lepší. Docela tristní pohled byl na samotného Keanu Reevese, kterého léta nešetří a je na něm vidět počínající důchodový vzhled. Vypadá stále dobře, ale přibral nám. U filmu, kterej s dějem začíná hodinu poté, co skončil John Wick 2 ( a čtyři dny po John Wick) to fakt není dobrý. ** Víc než co jiného mi trojka připadala jako zfilmovaná podívaná nějaké PC hry. Už jste někdy taky viděli na youtube fan video, jak někdo mastí třeba Mafia … John Wick 3 se potácí mezi různě vypukajícími bitkami v různých exteriérech, k dispozici má vždy dost omezený arzenál, levely pro splnění „questu“ postupně nabírají na obtížnostech. Na rozdíl od předchozích Wicků jsou teď padouši víc vstřícní k tomu se nechat rozseknout/rozstřelit a občas na nezničitelného Johna s úderem nebo atakem prostě počkají. Velikým záporem pak byla „voicecoverová“ figura vysoce nesympatické „soudkyně“ (v podání Asia Kate Dillon), která někam napochodovala, dotyčnému oznámila, že se někomu něco stane a přitom JÍ do ksichtu nikdo nestřelil. Vyloženě potěšilo několik originálních combatových variací (koně! Halle Berry dogy style!), ale na kolena film definitivně srazila nejen neúnosná stopáž, plochost postav a monotónost děje, ale také dost neinveční repríza „finálního“ boje v skleněném bludišti, vždyť ve dvojce jsme to tu už měli. Jak jsem psal u dvojky, na trojku jsem se netěšil. A teď se rýsuje i čtyřka.. Dávám 45%

Na tenhle film je dobré mít něco načteno o reinkarnacích a jiných konceptech duše, putujících z těla do těla. A také se dobře vyspat, zůstat střízlivý a otevřít svou mysl k vnímání děje mimo nudný koncept lineárně chápaného času. Šest dějových linek z různých zemí a století (i budoucích), s víceméně stejnými herci (skvělý Tom Hanks, dále Halle Berry, Jim Sturgess, Hugo Weaving, Hugh Grant, Ben Whishaw…a mnozí další), ovšem různě líčenými. Podle toho jakého pohlaví a rasy zrovna jejich „charakter“ v aktuálně se odehrávajícím příběhu je a kde se zrovna ve „svém životě“ na zeměkouli nachází. Je to audiovizuální veledílo, trikově vymazlené nejméně stejně dobře jako wachovských matrix. Jen některé ne zrovna podařené masky čirý prožitek trochu srážejí k zemi. Pokud udržíte pozornost po bezmála tři hodiny, dostane se vám zážitku, který nabídne jen opravdu málokteré filmové dílo. Přesto ale také pochopíte, proč tento film, míněný v roce 2012 jako blockbuster, u průměrného světového kinodiváka selhal. Jeho sdělení je skryté ve stovkách náznaků, narážek, gest, rekvizit nebo rovnou ústředních motivech, spojujících všechny příběhy do jednoho poselství o lidství a v dobrém slova smyslu humanismu, vycházejícího z konceptu všudypřítomné lásky a také z odvahy jedince, schopného obětovat svůj život pro vyšší, nesobecký cíl. Dívat se a chtít pochopit prostě vyžaduje úsilí a zjevně ne každý byl ochotný na tuhle hru přistoupit. Ale stojí to za to. Moc dobře se na to kouká a film moc dobře zní. Ještě si dám repete…Moje bodová nadílka se zastavuje na 93%. Ke stovce se nedostala za to prapodivné líčení, zjevně míněné vážně a přesto sklouzávající k parodii.

Ještě pár takových filmů a budu se tandemu Jarchovský – Hřebejk vyhýbat. Možná, že to vzrůstající napětí v příběhu s podivným hostem na svatbě funguje na papíře, ale do filmu se ho přenést nepodařilo. Právě naopak, hrozně se to vleklo. A hlavně proto, že místo toho, abyste nedýchali napětím, si víc než hodinu říkáte, než se rozvleklé svatební veselí překulí k nějakému rozuzlování, proč toho divnýho typa z optiky nevypakujou ze svatby na odlehlém rodinném statku, kam ho stejně nikdo nezval. No, nestane se, jen se nám dostává přes hodinu různých náznaků, že ženich asi „ví“ a nezvaný host o ženichovi taky něco „ví“. Takhle nepochybně vypadá desetistránková povídka, roztažená do plnohodnotné filmové stopáže. Z hutného námětu o šikaně a temných stínech z minulosti zůstal jen prapodivně naředěný a nakonec až přespříliš řídký guláš s nádhernými obrázky. Ano, nejlepší na celém filmu je kamera a kompozice záběrů. Aňa Geislerová opět prokázala, že vyšilující a psychicky se lámající ženy odehraje levou zadní..jí jediné jsem trochu věřil. Hlavní mužští protagonisté jí nesahali ani po kolena. Dávám 25% a příště to vidět opravdu nechci. P.S. Zvuk se opět nepovedl…třetině filmu při běžně nastavené televizi nebylo rozumět.

Velmi opatrně doporučuji zarytým fanouškům klasických detektivek a mírně nedoporučuji příznivcům příběhů Agathy Christie. A mohu to říct z vlastní zkušenosti. Deset malých černoušků jsem nečetl a tohle neviktroiánské zpracování bylo moje první seznámení s tímhle konkrétním příběhem. A po závěrečných titulcích mi to došlo. Tohle byla sterilní moderní detektivka, brilantně nasnímaná, s dobrou výpravou a se známými herci. Ale, nebyla to detektivka Agathy Christie. No ano, jiné jsem četl a k příběhům „první dámy velkých detektivních příběhů“ prostě patří také objasnění, vysvětlení motivací, odkrytí všech záhad, tajemných zápletek a skrytých pohnutek. Ověřil jsem si to s přítelkyní i u tohoto příběhu, není těžké se dopídit audioknihy. Takže Deset malých černoušků je určeno výhradně těm, kteří příběh už znají. Ty tu a tam sice zarazí drobné, nebo i výraznější odchylky od předlohy. No a co ta většina, která se podívá bez znalosti předlohy? Uvidí precizně zfilmovanou vybíjenou, která na konci nebude příliš dávat smysl…a to je opravdu škoda, vzhledem k tomu kolik energie do minisérie bylo vloženo a jak dobrý ten příběh z pera Agathy Christie vlastně je. Dávám 60%