Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Životopisný

Recenzie (626)

plagát

Kráľ Artuš: Legenda o meči (2017) 

Tohle si nechám až jednou zase budou promítat kina…zejména ty letní. Přesně k poválení se na sluncem prohřáté trávě s vůní pivka, klobás dobrého kuřiva ve vzduchu by se tahle ve všech ohledech přepálená temná fantasy hodila. Guy Ritchie si naprosto neuctivě hrábl po nejprovařenější britské legendě o Artušovi Pendragonovi a jeho meči, neurvale z ní osekal patos a omšelý mramor a stvořil akcí hýřící verzi pro mileniály a zastydlé PC gamery. Uprostřed filmu tempo pravda poleví, ale je to jen nádech před finální bitvou. Excelují Charlie Hunnam (Artuš) a jeho protivnivník, arcizlopadouch strýček Jude Law (Vortigen). Nejdřív jsem se bál, že to dopadne jako remake Souboje Titánů (ten z roku 2010), z kterého se o mě poprvé v životě pokoušela migréna. Ale Guy Ritchie nezklamal, jasně si šel za svojí vizí a já mu za to takhle na dálku děkuju. S těma hadama teda mohl, pravda, ubrat. Dávám 85% a v poličce si tuhle laskominku připravím k repríze na budoucí Fantasy night společně s Robinem Hoodem (tím z roku 2018), což je podobně vymazlená ujeťárna. P.S. Strašně moc bych si přál, aby se Guy Ritchie rozhodl zfilmovat Staré pověsti české. Dokážete si představit Bivoje s kancem, skok bělostného Šemíka z Vyšehradu, Kazi, Tetu a Libuši a naštvanýho Radegasta? To jsem se zasnil…

plagát

Futbaloví chuligáni (2005) 

Nepatřím k dost početnému davu lidí, fascinovaných násilím. Ovšem i když zrovna mě nelákají souboje MMA, UFC nebo BOXu, beru jako fakt že existuje sportovní byznys s nehorázně mnohamiliardovým tržím a reklamním obratem. Má diváky a jsou jich miliony. No a stejně tak mají diváky filmy, v kterých se nešetří ranou pěstí do ksichtu. Takže především pro ně je Green Street Hooligans. O fotbalových rowdies, sdružujících se v bitkařských kamarilách, oddaných některému ze slavných londýnských fotbalových klubů a domlouvajících se na rvačky v ulicích, aby za svůj klub „udělali výsledek“. Prostě se dobrovolně, rádi a často ve větších skupinách servou kdekoli do krve a jako koně. V tomhle filmu zazářili Elijah Wood a Charlie Hunnam. Hodně jsem ocenil nejen to, jak oba své pitoreskní postavičky, závislé na rváčském adrenalinu zahráli, dost mě oslovil exteriér, obraz oprýskaného, ušmudlaného dělnického Londýna, nasnímaného tak, aby se mu turisti vyhnuli obloukem. A ty surové pěstní rvačky jsou natočené nasyrovo, zblízka, chaoticky a jakoby bez choreografie, ukazující explicitní surovost a zuřivost všech, kdo se bitky účastní. Kamera a střih je fenomenální, skoro každou ránu jsem cítil. Není divu, že se film dočkal pokračování (i když osobně nechápu proč). Tenhle snímek zkrátka za vidění stojí, výhružně trčí z průměru a ode mě má 80%.

plagát

55 schodov (2017) 

Spíš než soudní film zpracovává drama lidské. Helen Bonham Carter i Hilary Swank odevzdaly ve svých postavách víc než musely a příběhu soudního sporu nemocné Eleanor Riese o její pacientská práva dodaly pravdivost a hloubku, která není prvoplánová, ale o to hlouběji nakonec zasáhne. 55 schodů je jedna z filmových lahůdek, které se nedostalo moc pozornosti. Podle mého, nezaslouženě. Dávám 90%.

plagát

Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn (2020) 

Jen si tady poznamenám, že se k tomuhle filmu nemám vracet. Deadpool v ženském balení se nekoná, girl power sice vystrčil mužskému světu další prostředník, ovšem nechal ho příliš umazaný rtěnkou a iracionálnem, kterému se pěkně postaru říká "ženská logika". A k tomu ještě podpantofláckej "megapadouch" Ewana McGregora. Je to ještě horší, než "woman" verze krotitelů duchů. Dávám 20%, hlavně za tu scénku v baru ...a to jsem shovívavej.

plagát

Vtedy v Kalifornii (2017) 

Ne každýho tyhle filmy baví...mě teda moc a užil jsem si i vrásčitého Bruce Willise na skejtu s plandajícím šourkem nebo v ženských šatech v buhvíkolikátém zpracování zápletky krimikomedie, v který je každý tak trochu šmejd, příběhy jejich leváren se vzájemně proplétají a každej z hrdinů uzavírá krátkodová spojenectví s jiným hajzlíkem, aby ho vzápětí přechytračil. I když by se to chtělo tvářit jako něco od Guye Ritchieho, spíš se tu servíruje třeba klon Buď v Klidu (Be Cool). Takže s chutí do toho, ale připravte se nejen velkého B.W. kterej se snaží občas viditelně ze všech zbývajících sil, ale taky na odkvétajícího Johna Goodmana, hispánského dealera Jasona Momou a plejádu drobných cameo rolí se známými obličeji. Všichni brutálně přehrávají a necelých 90 minut letí bezmála videoklipovým tempem k závěru, kterej čekáte. A proč ne, máme tu jednu z nejlepších akčních jednohubek posledních let, byť už trochu dýchavičnou. A to všechno v krásných exteriérech kalifornského Venice Beach, které hrají samy o sobě. Nemám pocit že jsem viděl něco nezapomenutelného, ale rozhodně se podívám ještě alespoň jednou. Dávám 80% a lituju, že jsem se skejtování ve svém životě nevěnoval víc.

plagát

Chicagský tribunál (2020) 

Soudní drama podle scénáře Aarona Sorkia? No pochutnal jsem si. Nemůžu soudit jak byl film faktograficky přesný, nepochybně byl hodnověrnější než třeba české filmy Rašín, Masaryk nebo Šarlatán. Soudní drama s politickými aktivisty, protestujícími proti válce ve Vietnamu v Chicagu, kde se to tenkrát dost zvrtlo, je působivé, lidsky silné, nepřehnaně patetické a celé ty dvě hodiny sevřeně držící pohromadě. Neměl jsem problém s jakoukoliv postavou, herecké obsazení je skvělé. Dlouho jsem neviděl film, na který se těším, až si ho pustím znovu za nějaký čas. Dávám 90% a těším se na nenásilnou revoluci v našich končinách.

plagát

Ceny české filmové kritiky 2020 (2021) (relácia) 

Pustili jsme si ze záznamu...A neměli jsme to dělat. Česká televize se snad nikdy nepoučí z předchozích přenosových trapasů a stále dokola organizuje předávací večery cen filmařům v duchu připitomělých komunistických estrád a nedokáže jim vtisknout alespoň snesitelně důstojnou úroveň. Přiznávám tedy, že jsme záznam s pocitem silného studu vypnuli a připravili jsme se tak – a rádi - o další trapné výstupy moderátorského dua Witovská/Cihlář. Zejména ON byl pískem v soukolí potencionálně důstojného večera. Kdo ceny dostal jsme se dočetli na webu české televize za dvě minuty a s obavami vyhlížíme předávání Českých filmařských Lvů. Je to za 10% a moc by mě zajímalo, jak by tento televizní počin ohodnotili kritici. https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/3266184-v-primem-prenosu-ct-se-v-sobotu-vecer-rozhodne-o-cenach-ceske-filmove-kritiky

plagát

Brewsterove milióny (1985) 

V karanténě člověk ocení leccos. I průměrnou komedii, která se už moc nehraje a přitom by mohla. V porovnání s tím, co se točí v televizích furt dokola je to příjemná oddychovka. Jen se připravte na skutečný osmdesátky se vším všudy. Teď se ta doba připomíná jako stylizovné retro...ale naplno, se všema těma knírama, aframa a tesilem je na hranici snesitelnosti. Ale co, starosti čerstvého milionáře Brewstera by si měl aspoň jednou užít každej. Dávám 55%.

plagát

Šťastie je krásna vec (2020) odpad!

Nejlepší byl trailer v kinech. Jinak tahle zombie komedie (protože na světlo boží vytáhla Kotvalda/Mumuland a Markétu Hrubešovou, od který nikdo výkony nečeká a dokonce už nikdo nechce aby se svlékla, což je asi vzhledem k věku nejspíš dobře) je jen ubohá a útrpná podívaná. Vtipům „ukryjeme peníze do prosklené jarmary, aby je nikdo nenašel“ nebo „nikomu na vsi neřekneme že jsme vyhráli, ale na střechu pastoušky si koupíme obrovský satelit“ se může smát fakt jen autor předlohy (už napsal oba Špindly...). Zápletka „chudáci vyhrají miliony a protože jsou burani, tak se tak taky chovaj“ tu už byla mockrát. Zpracování v tomhle filmu ovšem aspiruje na její opravdu nejhorší zfilmování v dějinách asi evropské kinematografie. Není důvod se na to dívat, je to hrozně špatný film. Nad kategorii odpad ho zvedají jen Tomáš Jeřábek a Zdeněk Godla. Tak tedy..za 3%...tfuj, ještě že promítání tohodle škváru zastavila korona.

plagát

Veľký Gatsby (2013) 

Četl jsem...a bohužel pro film si i pamatuji. Z hloubavého díla o existencionálních nejistotách generace mladých, ztrácejících se v době mezi světovými válkami a před Velkým Krachem zbyla blyštivá estrádní soap opera, opřená o opulentní výpravu, efektní záběry poletujících kamer a o velké herce, kteří ve svých rolích nezklamali. Jen jaksi nemají co hrát. S Fitzgeraldovým románem to má společné prakticky jen jména postav. Podstatu a esenci předlohy, které z knižního románu Velký Gatsby učinily dílo, citované už bezmála století tento film naprosto postrádá. Odkládal jsem shlédnutí bezmála deset let a teď mě skoro mrzí, že jsem ho viděl. Za veliké, i když přiznávám velkovýpravné zklamání dávám 45%.