Hyperbolic

Další vítaná změna tónu i stylu hry. Z Hoffminatora se pomalu stává lovná zvěř, po které jde jak FBI, tak Jigsawovy plány. Hlavní hra filmu je navíc něco úplně nového, kde je testován ředitel pojišťovny, který nepomohl Johnovi. Z části je obětí, většinu toho však na ramenou ponesou jeho podřízení, u kterých se bude rozhodovat kdo a jestli vůbec přežije. Pasti jsou zde krvavé a neúprosné, není to žádná sranda jak v minulých dílech a za hráče (a vlastně i Hoffminatora) jsem se strachoval taky. Fajn rozplétání příběhu, přemýšlím, že jsem něco takového u žádné jiné filmové série neviděl, pouze u seriálu, což mi Saw zatím hodně připomíná, a to se mi mooc líbí.

Amatérsky ale krásně zachycený kousek epochy přelomu tisíciletí. Od oblečení, přes popkukturní narážky na plakátech, po zanedbatelně ale postřehnutelně jiný styl promluv. Kidy a výlevy intelektuálů jsou na úplně jiném levelu a já se docela bavil. Mladí tvůrci tohoto ražení se v minulosti měli více podporovat a naše kinematografie by (až na pár výjimek) nevypadaly tak jak vypadá.

Agent FBI Strahm je solidní vyšetřovatel, na Hoffminatora však krátký. Od prvního dílu se mi krimi zápletka líbí a John Kramer je jeden z těch zajímavějších a hlubších fiktivních zločinců, takže v tomto ohledu velká spokojenost. Jako největší minus zde beru skupinku hrající Jigsawovovu hru. Byli mi naprosto ukradení, jejich úmrtí mě nezasáhla a každá scéna s nimi (krom teda finálního setkání s kotoučovými pilami) nudná. Příběh se snaží záplatovat mezery z minulých dílů, ovšem ty důležité a velké nějak přeskakuje.

Inu, jak praví Jung, iracionální, chaotické a nesmyslné je integrální součástí skutečnosti. Na českou produkci zvláštně postmoderně pojatý film. Boření postav jejich hereckým obsazením, stavění zárodků myšlenek na (často podivně pojatých) filozofických konceptech a zombie myslivci. Boření myšlenek o smyslu života, prokládaných hloubáním o skutečném smyslu života. Izaiáš, který původně přijel na casting snímku trošku jiného ražení, který ovšem poté uslyšel o kursu zabývajícím se smyslem života, který se ve zlomku sekundy změní na radikálního jehovistu a veškeré jeho další promluvy souvisí s konvertováním ostatních a promluvách o Bohu. Má oblíbená postava z celého filmu. Hrátky s kamerou, které se často zjevily a zmizely, bez dalšího smyslu a vysvětlení, spolu i s nahlédnutím za čtvrtou stěnu do produkce (a to to je z Česka a to to je z roku 2004!!). Dolanský jako nihilista překvapivě dobrý, Dušek jako slepý filozof také. Stalo se tam toho hodně, hodně toho nedávalo smysl a poslední scéna tomu všemu ten smysl dala. Vypsaná fiXa s Potápěči, která se rozléhala do dáli, zatímco Dáda Patrasová přijíždějící v tanku nabrala dva přeživší a odjela dál. Pravděpodobně hledat dál.

John Kramer zatápí i po své smrti. Pasti jsou zde (což se divím) méně brutální než v předchozích dílech, jen je zde jakási fixace na oči, což tedy moc nemusím. Stejně jako v předchozím dílu zde jedna osoba hraje hru, která má otestovat její neduhy. Tato změna ubíhání příběhu mi nějak nevadí, navíc je zde dobrá detektivní práce, agent FBI výslechy a šílené kamerové záběry docela zandával. Střihy a prolínání scén jsou zde na jiném levelu a na některé jsem se musel podívat vícekrát. Jediné minus je docela velké zmatení, často jsem se neorientoval o co jde, co se má udělat a co daná věc znamená. Finální twist epilog=prolog zatím nejslabší.

Oproti prvním dvou dílům mi zde chybí detektivní zápletka, změna "hry" na testování ne vůle přežít, ale vůle odpouštět to však zčásti vynahrazuje. Konečně jsem se setkal s legendou, Slow-ass-mother-fucking Jeffem. Ten člověk chodí pomalu, myslí pomalu a jedná sakra pomalu. Namísto přemýšlení jestli zachránit nebo ne, bude chudákovi v pasti spílat a řvát hlouposti. Finální twist mě zachytil nepřipraveného, ten byl výborný. Gore a brutalita/nechutnost/zvrácenost pastí se každým dílem zvyšují a měl jsem chvílemi co dělat nezvrátit. Jigsaw jako vždy co promluva to zlato, sarkastický hajdelák.

Pocit sophomore slumpu se mi zde nějak nedostavil, jednička byla skoro až geniální, tohle je ale taky výborná kriminálka/thriller/escape-room-gorefest. Postavy zde byly zajímavé a finální plottwist udeřil podobně silně jako v prvním díle. Každá promluva Jigsawa je poslechový ráj a charismatický Tobin Bell, kterému toho starého parchanta musíte věřit (ikdyž to je nejspíš jeden z wholesome herců) ty linky doručuje jak nikdo jiný.

Jeden z původních pilířů 2000s torture porn žánru.  Wanova ruka ho však drží na uzdě aby nezastínil další aspekty. Máme zde detektivní zápletku, flashbacky, twisty, nespolehlivé vypravěče a výborně zahrané postavy. Gore zde ovšem stále nějaký je a efekty jsou vynikající, dnes už se to jeví jako klasika, kterou brutalitou překonalo x snímků, ale ty pouze staví na Saw. Ke konci tam bylo takové napětí, že jsem chvílemi skoro nedýchal. Šílené kamerové záběry mě vždy dostaly, hlavně střih jedoucího auta a pak honička v autech.

V postýlce brečí malý megalodon a pořád se ještě třese z hrůz, které prý teď běží v kinech. Holohlavá hrozba se zamračila a opět se vydala masakrovat nebohé prehistorické žraloky dlouhé 30 metrů. Byli tam 3 megové, 3 lidi se 3 harpunami. Nemáme 3 vodní skůtry? Nevadí, plešoun se naštve ještě více a jde je vyhubit sám. Výbušninou? Jo. 5-metrovým listem od rotoru vrtulníku? No jasně. Meg si ani neškrtnul. Ne žraloci, vraťte se zpátky k vyhynutí, ztrátovlas je alfa predátor a i v takovém věku je to sakra korba. To by mi úplně stačilo, navíc jsem ale dostal krakena, dinosaury a podvodní mech-obleky. Že plešingr potřebuje v 8km hloubce skafandr? K čemu? Prosím 3 díl.

Velký rest konečně dohnán a já jsem spokojen. Skořápka své doby (na kterou bychom neměli zapomínat, abychom chyby předků neopakovali) naplněná existenciáním archetypem. Navíc výborně zpracovaným, s pravými hereckými talenty.