Hyperbolic

Stará řezničina v novém kabátku nezklamala. Detektivní zápletka s x twisty, zajímavou premisou a hodně brutálním gorem. Tobin Bell a flashbacky s ním jako vždy legendární. Hezké pomrkávání na předchozí díly, zápletky a pasti. Na natěšení na 10ku a potřebu shlédnout další díly to ale stačilo.

Byť se 2,5 hodiny zdály býti strašidelnými, film nakonec odsýpal rychle, hlavně v druhé polovině. Začal nabírat nečekané obrátky a ukázal, jak moc nebezpečná dokáže být osoba s chytrým plánem, které někdo ublížil (nebo vlastně ne?). Affleck zde hraje dobře, hvězdou je však Rosamund Pike. Krásná a šílená, tvrdě si jdoucí za svým, přes mrtvoly. Fincher zde udělal mistrovský kus filmařské práce. Konverzační drama se postupně přesouvá do krimi-thrilleru, které mu opravdu jdou. Motiv bezmoci se zde vyskytuje mnohokrát a to v těch nejzvláštnějších podobách, tedy bezmocná zmizelá manželka, kterou nejspíše oddělal její muž->bezmocný onen muž, který to neudělal a postupně zjišťuje, co na něj nahrála -> bezmocní oba, až se k sobě vlastně vrátí ve velice ojedinělém vztahu. Výborná postava byl také advokát, "You two are the most fucked up people I have ever known.".

Pro cílovou skupinku to musí být výborný film, obsahuje asi všechna žánrová klišé, jednoduchý příběh a teenage romanci (wait, jemu je vlastně 100). Chvílemi jsem se u toho nudil, šílené grimasy Kristen Stewart to ale zachraňovaly. O Pattinsonovi by někdo měl natočit film, protože takový vývoj od zahrání Edwarda po to jak hraje teď (Maják, The Batman...) je extraordinární. Konečně teď můžu kouknout na parodii a uvidím, jestli  při nějakém deštivém večeru nedám šanci pokračováním.

Mistrovsky hrající Mia Goth, které slušně sekunduje krokouš v rybníce (zatím má oblíbená postava série), po MaXXXine prosím spin-off o něm. Úplně jiný film než předchozí X, horor je zde v šílenství a prapodivných zákoutích hlavy hvězdy Pearl. Psychologický teror je semtam prolínán nějakým tím mordem na farmě a wtf scénami. Poslední scény s večeří sakra nechutné, blížící se původnímu texaskému masakru.

Výborně natočený film, víc nemám co dodat.

Hloupoučký ale feel good film. Garfielda jsem měl vždy rád a v originálním znění jeho komentáře vyznívají výborně. CGI nezestárlo moc dobře, ale pořád se to dá.

Docela zajímavý survival příběh ztracených táborníků na ostrově dinosaurů. Hlavní hrdinové dostávají pomalé, avšak důležité, charakterové vývoje a po úvodní první sérii mi už začínají přirůstat k srdci. Parciální nahrazení antagonistů-dinosaurů lidmi trošku zamrzelo, ale po chvíli mi bylo jasné že ty zlé karikatury skončí v břiše nějakého masožravce a nebyl jsem zklamán. Hlavními dino-baddies zde byla skupinka baryonyxů, kteří vypadaly krásně děsivě.

Těžce hodnotilený film, který má tolik motivů a přehození, koho příběh to vlastně je, že to ve 2 hodinách moc nestíhá. Herecké výkony - naprosto parádní, Ryan Gosling zde zahrál jednu z nejvtipnějších (a ve světě Barbie nejnebezpečnějších) postav co jsem zatím viděl. Všechny gagy, vtípky, narážky a výrazy mě vždy rozsekaly. Každý si ve filmu asi přijde na to své, protože se to tak nějak střídá uvědomělý meta komentář/feministicko-růžová jízda/patriarchální kritika feminismu/růžové panenky v růžových domech/existenciální drama/vtipné scény, u kterých se směje celé kino/rodinný film o vztahu matek s dcerami. Film (skoro) od 0 do 99 let.

Začátek sice pomalejší, ale od druhé půlky série skoro plnohodnotný příspěvek k Jurskému světu. V podstatě mi to připadá jako ekvivalent Transformers Prime v Jurském univerzu. Na postavy se dalo zvyknout (samozřejmě nejsem cílová skupina a semtam to bylo trošku jednoduché/obcházející zákony přírody), ale hlavní zde byli dinosauři, jejich animace a "chase scenes" a lekačky byly výborné. Za výběr hlavního záporáka jako carnotaura "Tora" se vůbec nezlobím. Vrchol byla možná scéna v laguně s obrovským mosasaurem, kdybych to viděl jako dítě, tak mám asi docela trauma.

Velkolepý film. Nolan si opět vzal do hledáčku jiný žánr a spolu s prvotřídním ansámblem herců ho vybrousil k (téměr) dokonalosti. Začnu negativy, těmi se pro mě hemžil celý začátek. Rádoby cool scény s hudebním podkresem, snažící se zapůsobit a přitom mi připomínaly novodobé hudební videoklipy nebo reklamy v televizi. Uspěchané dialogy, aby se co vměstnalo co nejvíc informací, mně to ale připomínalo slovní přestřelky a opravdu se to tam nehodilo. Rádoby inteligentní odkazy na fyziku ("Bůh nehraje v kostky" "KvAnTovÁ mEcHaNikA!") a na některé fyziky, kde je Einstein vykreslen jako nějaký komický pohádkový dědeček, který se objeví v nejnečekanějších chvílích. Někteří fyzikové ovšem zahrání výborně, mladý Feynman s bubny, Teller a jeho pronikový pohled a vhled, Heisenberg se svou důstojností (nechtělo to tam trochu rozvinout linii, že možná nacistům při výrobě atomové zbraně házel klacky pod nohy?) a taky Niels Bohr (Branagh se na něj vzhledem extra nehodil, ale tu auru zahrál výborně). Celý film se prolíná se "soudními procesy", do těch moc zabrušovat nechci, protože jsem o tom ani moc nevěděl, ale rozhodně to bylo zajímavé vidět, jak se z hrdiny dokáže stát psanec kvůli americkým masovým hysteriím. RDJ zde exceloval a finální twist (jo twist v biografickém filmu) jsem nečekal. Vrcholem filmu je však Cillian Murphy, znám ho možná tak z Nolanových Batmanů, celé roky však slyším jak lidé pějí chválu na jeho herecké umění, např. Peaky Blinders. Zde mě však učaroval. Génius, egoista a snílek s psychickými problémy. Hluboké pohledy, prolínající se s vizemi kvantového světa, vesmíru a výbuchů. Jen za to stálo vidět film v kině. Herectví, vžití do role (a snaha vypadat jak Oppenheimer) a promluvy jsou tak dobré, že se budu divit pokud nebude nominován na Oscara, ne-li, že ho dostane. Motivů zde byl přehršel, na některé se mi však zdálo, že tvůrci ke konci zapomněli. Co chudák Kitty a její nenaplněný život, kde se vědkyně musela stát ženou v domácnosti a řešila to alkoholem? V té době zrovna velice aktuální problém. Motivy smrti a výbuchů, nahlížené ze všech možných úhlů. Dnes už přeznámý citát z Bhagavadgíty. Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů. Pro veřejnost to možná ani dnes tolik neznamená, pro japonské civilisty (tak jak i říkal film) taky ne, ty zajímalo přežití a to kdo bombu shodil, ne kdo a jak ji vyrobil. Pro civilizaci to ovšem byl milník, osedlání si moci atomů, ukázka energie, která se schovává naším očím skryta. Atomová bomba měla být pouze odstrašujícím příkladem, kam až mohou vést války, v dnešní době je však více než zneužita, k zastrašování a pokračování agrese. Zajímavá paralela bylo první setkání se s oním citátem, při milostné scéně. Při výbuchu Trinity se vrátil znovu, a teď si nejsem jistý, ale jako během prvního úspěšného testu atomové zbraně slyšel Roberta a Jean. 3 hodiny stopáže jsou přepálené, myslím si, že by se z toho daly vytáhnout dva filmy. Jeden Oppenheimer - fyzik, člověk. Druhý Oppenheimer - občan, bývalý levicově smýšlející snílek. Potom by to v kině bylo snesitelnější a některé aspekty, které jsem vytknul, by jistě mohly zmizet. Je to nejlepší film všech dob? To ne. Ale určitě stojí za vidění, protože je krásně natočený a zahraný.