Slepejsek

Ústřední nápad s obnovou považuji za velmi dobrý. Spolu se záběry z traileru a dalšími avízy to slibovalo zajímavou podívanou. Bohužel film samotný zůstává očekávání hodně dlužen. Osciluje kolem něčeho důvěrně známého (snad Minority Report), ale v takovém odstupu, že ten středobod ani nepoznáte. Detektivní zápletka v podstatě není a to, co je za ni vydáváno, je plné klišé, bez nápadu, bez překvapení (zvraty ? - vlastně ani nezaregistrujete...) Čím déle o filmu přemýšlím, tím větší je můj pocit NEDODĚLANOSTI. Neustále se totiž rozšiřuje počet věcí, které mi přijdou vymyšlené jen k prvnímu rohu (na konec záběru). Za ním se ovšem naprosto ztrácí a tápou ve tmě (v lepším případě). Je to o to překvapivější, že na předpremiérové debatě se pan režisér nechal slyšet, že film se připravoval dvakrát tak dlouho, než tomu normálně bývá. Škoda, že si za tu dobu autoři nenašli čas, aby trochu popilovali scénář a svět, ve kterém se odehrává... Mimochodem: kdesi v baru se tam mihne "ruská ruleta". Hrajeme si na to, že oživí každého, kdo zemře nepřirozenou smrtí - je tohle ten případ, když de facto zemřu dobrovolně a chtěně? Prostě ráno skočím z mrakodrapu, abych si v poledne "obnovený" došel na oběd a odpoledne skočil pod auto zkoušeje, jak řidič zareaguje? Na druhou stranu, pokud na tuhle hru přistoupím, a lidi ztratí strach ze smrti, jaký smysl potom dává hrát "ruskou ruletu"?

Občas byla missing nejen Anna, ale i já. Přiznávám dobrovolně, že držet krok s IT-story je pro "starou školu" trochu problém. Jenom tak tuším, že "mladé škole" občas skřípne pero (některé vyšetřovací postupy by zasloužily hlubší prozkoumání). Děj se ovšem žene vpřed a kdo chvíli stojí, již stojí opodál. Místy jsem měl pocit, že je to trochu povrchní - jakoby autoři měli potřebu dotknout se všeho - osobně bych si odpustil Robina - a tím pádem jim nezbyl čas na hlubší záběr a propracování. (Stejně povrchní - chcete-li "přelétavá" - mi přišla i pohřešovaná Anna, takže jsem si oddychl, když ji konečně našli.) Závěr tlačí na pilu zvratů, ale všechny zůstávají jaksi na vodě (spíš v úrovni možných než skutečných). Přesto všechno: v současné produkci jasně palec nahoru.

Trnavský masaker múzejnú flintú. (Být to na mně, odpustil bych si Godlu. A české titulky.) Relativně blízké české TERORISTCE.

Klukovské sny jsou pořád stejné. Tady se podařilo navázat na tradici našich dětských filmů ze 70. a 80.let a nezkazit to žádnou pozdější modernizací. Sice mám výhrady k samotným sportovním scénám i celé linii, ale ponechme pohádku pohádkou...

Mohla to být osvěžující pohádka, vyšel z toho oTroškovaný* Bergman pro děti... Pro děti? Vlastně doteď přemýšlím, jak to bylo s tou princovou zkouškou smrti... * ŠUČ = šišlavými upištěnými čarodějnicemi

Něco mezi CHUCKYm a BABIČKY DOBÍJEJTE PŘESNĚ, lehounce přikořeněné TERMINÁTORem... Rozhodně úplně mimo mísu je přiřazení nálepky horor. Vidím to spíš jako béčkové zpracování varování před bezhlavým technickým rozvojem a s tím spojenou ztrátou schopnosti komunikace s lidmi kolem sebe, potažmo posunem emočního standardu (vždycky se pracovalo spíš s otázkou, zda u umělé inteligence lze vyvolat city, tady jde spíš o to, zda se odbouráním citů nestane z člověka živý robot...)

Hlavně se nenechat zblbnout anoncemi o potrestané hříšné vesnici... Je to jen obyčejný příběh jednoho nemanželského dítěte. V téhle rovině ok (i když i do ní padá stín - jakoby autoři neměli jasno, jakou vlastně chtějí mít hlavní ženskou postavu a tak vytváří něco mezi živočišnou divou Bárou a zakřiknutým andělem neposkvrněným ani pomyšlením - bohužel na to doplácí její představitelka Judit Bárdos). Ten příběh je dostatečně nosný,utáhne celý film a dává i dost prostoru filmařům, aby si s ním pohráli - což i v řadě okamžiků úspěšně dělají - práce s tmou, napětí na statku či odbourání slov - herecky tu vládne charismatický sedlák Attily Mokose). I tady ovšem zaznamená divák přešlapy - třeba celkové záběry na měsícem zalitou krajinu už nemohly být umělejší. Mnohem horší jsou ale snahy dát příběhu vyšší rozměr - ať už antikrista vyvolávají babská proroctví jako vystřižená z Kladiva na čarodějnice či kněžská vzdychání nad pochodujícími jednotkami hákového kříže.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se nezasmál. Ale nemám z toho dobrý pocit. Ten film je o looserech a jeho humor, na můj vkus, až příliš, sází právě na jejich looserovství (od pitvořivého zlodějíčka po chápavého a pomáhajícího fízla). Ať do úsměvu natáhnete kterýkoli koutek, vždycky budete cítit hořkou pachuť...

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Jenže KDY a ZA JAKOU CENU? Láska bývá slepá a pravda relativní. Anebo taky falešná. Jasně, ta zvítězit nemůže. Ale když nevíte, že je falešná? Co když ve jménu té falešné pravdy konáme? Je takové dobro dobrem? A zlo v dobré víře zlem? Platí účel světí prostředky? Anebo neplatí? Jak kdy, jak pro co, jak pro koho... Dá se to zastavit? Zvrátit když se faleš odhalí? A důsledky? Kam padne zodpovědnost? A svědomí? A Jan Tleskač? Film otvírá dlouhou řadu nemilosrdných otázek. Odpovědi jsou na divákovi. A to ještě další tematické okruhy se svými otázkami stojí obnažené v pozadí (nebo s obnaženým pozadím?) a čekají na svou chvíli...

Žádný laciný pornoslint (možná paradoxně jsou právě sexuální scény největší slabinou filmu - že by úporná snaha nesklouznout do porna?), ale sonda do rozpadu jednoho vztahu. Tak trochu s dokumentaristickým nádechem, ale jako film nepříliš zručná (místy nicneříkající záběry, necitlivě natažené mlčící scény). Ovšem vydatná myšlenkovými podněty. Ať už k samotnému příběhu (Nebyl to nakonec on, kdo zasel první semínko? Co vlastně tak pevný vztah zabilo? Sex? Svoboda? To, co si řekli, nebo to, co si neřekli?), k erotice, resp. sexu (Je lépe něco nevědět anebo si říci úplně všechno? Který sen realizovat a který nechat snem? Věřit nebo nevěřit milosrdným lžím?), ale i ve zcela obecné rovině - zásadním tématem tady je HRA S OHNĚM (začíná to bůhví proč - z lásky = co bych pro tebe neudělal, z neznalosti či naivity = protože netuším a nedomýšlím, co to může přinést, z touhy = po něčem víc, nebo z nudy vyjetých kolejí. Jenže i sebelepší úmysly vás mohou dovést do pekla. Tak začne vrtat ČERVÍČEK POKUŠENÍ až PŘÍLEŽITOST UDĚLÁ ZLODĚJE a už se jede. První trapas se obrátí v žert a DRÁPEK SE ZASEKNE. Vypadá to jako prima vzrůšo. Zábavná hra. Pak se objeví otázka kam až se dá zajít? S JÍDLEM ROSTE CHUŤ a já/my to přece máme pod kontrolou. V tom zápalu a opojení si ani nevšimnete, že jste minuli bod zlomu a cesta zpátky už nevede. Staré záchytné body jsou pryč. Už to nikdy nebude jako dřív. Už to není o návratu, ale o tom jak přežít tu změnu/ztrátu... Ve finále tak film vyznívá jako varovně vztýčený prst před lehkovážnými experimenty.