tahit

To nám Pánbůh nemůže mít za zlý, když takový bestie pobijeme. Zajímavá fráze, kterou získává film na účinnosti. Nemalou zásluhu na hodnotě filmu má i příjemný herec Eman Fiala.

Obě povídky se liší nejen zvoleným příběhem, ale vlastně nemají ani moc společného. Vyjma toho, že jsou pouze ze života našich pohraničníků. U první povídky se nezapře básnický Vlačilův styl. Žel, logika tu dostává pěkně na frak. Druhá povídka se liší jakousi jinou náladou, kde je výslednicí usoužená maminka a malý chlapec na útěku. Co říci celkem? I když mají příběhy rozdílnou úroveň, není to úplně špatný film.

Obřadný začátek a duchovní Bachova hudba dávají filmu slibnou dimenzi. Námět a myšlenku nelze přehlédnout. Rozehraný obraz lidského strachu v tisovském režimu je důvěryhodný. V tomto směru je film vysoce realistický. Má to příklon takříkajíc k filosofickému ladění. K čemuž už jen dodám, solidní filmová práce.

Interpretace válečné vlny tehdejší filmové tvorby byla hodně zpolitizovaná. Fakt, že dostává prostor jen komunistický odboj řízený z Moskvy je trochu problém. A nekomunistický řízený z Londýna jako by u nás ani nebyl. Nicméně způsob vyprávění má sugestivní atmosféru i napětí. Obrazná tvář české společnosti v pochmurných časech protektorátu působí téměř autenticky. Nakonec i skutečnost, že se parašutisté pokaždé nesetkávali s otevřenou náručí u českého obyvatelstva po atentátu na Heydricha, je zřejmá. Takže, jako připomenutí statečných lidí našeho odboje docela dobrý.

Celkově vzato je film zajímavě natočený. Jen kdyby to nebyl tak bezútěšný. Ostatně, jinak velmi působící.

Nemohu opominout čas vzniku a také politické klima, ve kterém byl příběh natáčen. Je třeba říci, že Slovenské národní povstání, kterého se zúčastnilo i mnoho Čechů, budí stále na různých diskuzích rozsáhlé debaty o tom, jak a proč se tak stalo. Režisér František Čáp zfilmoval předtím lepší filmy. Nastavenou dramatickou laťku sráží poněkud hloupé momenty. Nicméně jako celek na svou dobu to není vůbec špatný.

Příběh připomíná svět Dickensových románů.

I když od začátku je vše jasné, vcelku mohu říct, že dobrodružný děj s řadou vynikajících herců u mě zabodoval vrchovatě. Především vylíčením věrohodné atmosféry tehdejší doby, realistickým prostředím, dobře využitým námětem a slušným pistolnickým závěrem. To jsou jistě klady, které za zhlédnutí stojí.

Bohužel, optika vyznění filmu je příznačná pro politické podmínky doby. Z toho je patrno, že v tomhle je základní špionážní zápletka tak trochu bezbarvá.

Film, z něhož naskakuje husí kůže, to tedy není, spíše psychologické puzzle. Příběh je rafinovaný a trochu s divákem manipuluje. Tento způsob je ale zcela v tomto žánru běžný, prostě jen hra ponurých emocí. Stačí totiž to hezky zabalit a dobře naservírovat, popřípadě vylepšit temnými doplňky (viz nabílené obličeje). Může to být pravdivé, ale i klam, nebo ani jedno z toho. Vlastně ani nevím.