tahit

Zajímavost dvojího druhu. Téměř sociální příběh v thrillerovém pojetí s pěkným výhledem do krajiny. Prokousat se tím vyžaduje trpělivost. Všichni jsou jaksi permanentně divní. Snad by stačilo o trošičku zkrátit stopáž a výsledkem by byl jiný zážitek.

Mám radost, že jsou stále lidé, jimž vděčím za takové filmové lahůdky, za nimiž se skrývají dlouhé roky práce. Přitom u televize to uteklo rychle. Byl jsem lvím projektem nadšen. Naproti tomu mi vždycky hýbne žlučí smutná zpráva, že nějaký americký zubař, zřejmě postižen duševní prázdnotou, v Zimbabwe zabil zcela zbytečně nesmírně populárního lva Cecila.

Originální film, který udržel mojí pozornost celou dobu trvání. Plejáda nejlepších tehdejších světových hvězd rockové hudby včetně legend Jimi Hendrix, Janis Joplin, Ten Years After a jiní, ukázala světu, jak to od poloviny šedesátých let v Americe vřelo. V tomto směru nebyl nikdy tento festival překonán, ale ukázal, jak skvělá muzika bourala tradiční hodnoty a ideály amerického konzumního způsobu života. Takže sluchátka na uši a jdu poslouchat.

Fakany ohnout přes koleno a zmalovat zadek. To zas byla děsivá podívaná, dneska aby člověk už i k jezeru chodil vyzbrojen v plné polní. Tedy ne, že bych potom nějak prahl, ale asi zase začnu procvičovat svůj pravý hák.

Mohu namítnout, že dobrý příběh poněkud kazí občasné naivní momenty. Nicméně lze říci, že film Muži bez křídel je hereckým koncertem Eduarda Linkerse. Výstižně charakterizoval slizkou postavu sudeťáckého dozorce.

Pravda, mé očekávání bylo větší, nicméně pozoruhodný dokument o legendárních Beatles jak dobyli svět, aneb nostalgická jízda dobou beatlemánie šedesátých let potěšila.

V tomto filmu jsem cítil, že bylo řečeno, co řečeno býti mělo. Jako jedno z mála dokumentarizujících děl, které nezkresluje skutečnosti. Což se v pořadech nejmocnější veřejnoprávní televize moc nenosí. Protože neprezentuje věci, tak jak skutečně jsou, ale zcela jednoznačně a rafinovaně přizpůsobuje své zpravodajské relace a pořady vlastnímu přání.

Inu, představa Beana jako komisaře Maigreta byla nelehká. Ctižádost, s níž Rowan Atkinson přistoupil ke svému debutu, je přesvědčivá. Protože dal postavě přesně to, co potřebovala. Osobně si myslím, že tak vznikl film, který uběhne jako voda. Další důvod, proč se mi to líbilo je ten, že film má starosvětské kouzlo.

O filmu jsem nic nevěděl, a přeci jsem ho zhlédl. Jistý potenciál to má, vše se koncentruje kolem dvou hlavních postav Betsie a Corrie. Pokud něco film problematizuje, tak jsou to přespříliš nadnesené religiózní dialogy, které působí poněkud účelově.

Podívaná, v níž prapodivná pohádková stylizace přebíjí fakta historie. A co víc, bojové scény působí hrozně, a ještě k tomu nevýrazní herci divadelních gest.