Devadesát Dva

s odstupem času a po několika projekcích mohu říci jen: kvalitně natočená adaptace, velmi pečlivá a poctivá řemeslná práce, dokonalá vizuální stránka - vskutku radost na něco tak úchvatného jenom pohledět, vážně. jenže, pominu-li údernost vizuální stránky a zaměřím se více na samotný příběh (nikoli na jeho vyznění a myšlenky, pouze na příběh), musím ve svém opojném vzrušení poněkud vychladnost. film se až přespříliš drží své předlohy, vždycky je dobré přidat pár vlastních nápadů a nějak filmovou verzi pozměnit nebo obohatit. Coeni sice udělali opravdu mrazivý thriller, při kterém vám z ďábelského Chigurha (Bardem) bude tuhnout krev v žilách, kdy budete Mossovi (Brolin) až do jeho smutně nečekaného konce držet palce, protože je to sympaťák, kterej bohužel/naštěstí ví, jak to chodí, ale nepřidali do něj krom svého stylu absolutně nic vlastního, nebo nového. příběh se tak po literární i filmové stránce propletl natolik, že nejspíš nenajdete adaptaci, která by byla natolik věrná své předloze, jako No Country for Old Men. v tomhle ohledu geniální, stejně jako naprostá eliminace hudební stránky k zesílení atmosféry. ale i přes všechny ty chybky na tenhle film moc rád čumím, není prostě nijak složitej. ale Cormac, přiznejme si, příběh vždy chytne jako macatý kuřecí stehno a okousané ho pak servíruje nám, čtenářům. žádná lítost, žádný happyend, jen proplujte dál. a komplikovanost Antona Chigurha jsem byl schopný docenit až po velmi dlouhé době, Bardem to svým projevem skvěle podtrhl, Oscar naprosto zasloužený.

-Zloděj bez losu... neexistuje. Geniální každým coulem, což si uvědomíte teprve po dalších projekcích a s odstupem času. Herci působí tak nějak napjatě a nuceně, když vše odříkávají, ale je fakt, že právě proto jsem se u tohohle filmu nasmál v mnoha situacích opravdu hodně, navíc díky tomu krásně poznáte raného Formana. ____ 'Hoří, má panenko' je nadčasové hořkosladké veledílo o tom, jací jsou vlastně čecháčci - prolhaní a vypočítaví pacholci. Ne, že by jinde nebyli, ale rozhodně ne tímhle způsobem. Líbí se mi ta kombinace toho, že jde o "film z jednoduché vesnice" a přitom o neuvěřitelně chytrou a komplexní satiru. Jde i vidět, že herci jsou tak trochu figurky a loutky v rukou mocnějšího mozku. Skvěle napsané (ze života odposlechnuté) dialogy a někdy i geniální absurdní lidská logika situací stylem: Jak je to pro nás nejlepší, tak je to správné. -Člověče, vždyť je to chudák. -Ale jo, to mu nikdo nebere...

Jakmile vidím skvělé herce v dobré režii běhat po bohem zapomenutém místě, líbí se mi to. Tečka.

trvalo několik let a několik projekcí, než jsem celej film skutečně pochopil. jeho hlavní síla zpočívá ve všem, co mezi těma dvěma vlastně vyřčeno nebylo. půvabná Scarlett v kalhotkách tu není ani tak sexy, jako spíš roztomilá, že by jste ji spíše než k sexu jen k uzoufání zlíbali a Bill se snad pachtil všema komediema a filmama jen proto, aby svůj osobitý humor (za vydatného přispění skvělého scénáře) zužitkoval v téhle dokonalé kreaci - jeho životní výkon, bez keců.

Klasika, na které jsem vyrůstal a opakovaně ji sjížděl na půjčené VHS s originální ilustrací na obalu ve starém dabingu - díky tomuhle filmu a podobným shaolinským kouskům tehdejší produkce obdivuju bojová umění. Co jsem se tohohle nanapodoboval. HUá. HAI. A samozřejmě hlavně díky tréninku a skvělým bojovým scénám se tohle stalo tak význačným.

-Dává to asi takový smysl jako manuál k japonskému videu. Nevěřím, že kdy v životě narazím na seriál, který smísí humor a inteligenci v tak krystalicky čisté formě. Ne, že by byl RD dokonalý, on má tolik děr, ale přitom právě ty chyby a díry v kombinaci s humorem vyústili v kultovní záležitost. Ze všech světových sitcomů si totiž právě RD drží i po letech takovou stabilitu, stále aktuální druh humoru, jaký by mu mohl závidět kterýkoliv jiný seriál na Světě (i věci jako Futurama padají na hubu!), ale hlavně nekonvenci a nevtíravost (oproti ostatním seriálům, stojícím na jedné myšlence a postavách, které si máte oblíbít - takhle fungují všechny, ne tak RD, ten je chaoticky nepředvídatelný, každou postavu musíte bezpodmínečně milovat a humoru v něm neuniknete). Legendární, originální, nezapomenutelné, zabíjející... smíchy - tenhle sitcom, ačkoliv by si jako drtivá většina ostatních zasloužil hvězdy čtyři (srovnám-li kvalitu jednotlivých dílů), tak v tomto případě jde o tak srdeční záležitost, že tu pátou zkrátka musím přihodit a věřím, že každý ví proč. Pokud vás RD chytne hned, už vás nikdy neomrzí a smíchy u něj budete padat k zemi pořád stejně. A Rimmer je určitě nejgeniálnější a nejlegračnější sitcomová postava filmové historie. Je mi líto lidí, kterým tohle nepadne do noty. Ale zase, každému dle jeho uvážení... mě zase absolutně minul humor Stopařova průvodce galaxií a to je prakticky to samé. -Ten ubožák to musel naškrábat ve smrtelné křeči směsí vlastní krve s obsahem svých vlastních střev. -Kdo by tohle udělal? -Někdo, kdo potřeboval pero.

smutný film, velikosti srdce samotného draka. při první projekci, když mi bylo asi tak šest a já s filmy začínal na VHS (za občasné podpory dospělých, ale zběhl jsem v tom dost rychle, co a jak dělat), ukápla i u mě slza a i teď mám často na krajíčku, jen když si na to vzpomenu. je to silný příběh, protože u toho audiovizuálního (audio=To the Stars by Randy Edelmann, vizuál=Drago) vyvrcholení v závěru se opravdu nedá nebrečet. tady se Cohen vytáhl na deset roků dopředu, bohužel ani to mu patrně nestačilo.

Nejdřív jsem si Blade Runnera pustil a nějak jsem nepochopil návaznost scén a hlavně Ricka Deckarda (Harrison Ford) - jeho motivaci, jak věděl, kam jít, jak přišel na to a ono. Nejde vyloženě o chybu tvůrců, jde o chybu tvůrců zahleděných do své vize. Vše se ale náramně dobře vysvětluje v knize. Zatímco ve filmu Rick skoro nemluví, v knize do všeho hezky pomalu a detailně nahlédneme. Druhá projekce mě pak jen utvrdila, že to byl skutečně asi jediný problém, který tahle v každém detailu dokonalá vize má - především jsem neviděl film, co by působivěji přenesl atmosféru a náladu Dickových knih na filmové plátno. Možná Spielberg a jeho Minority Report by se dalo zařadit k nejlepším adaptacím, jenže je přecijen 'too mainstream', po všech stránkách. Blade Runner je jen pro vyvolené, řekl bych, že každý fanoušek ví proč. Kult. A Vangelis s jedním ze svých nejlepších hudebních motivů k tomu. ____ 9/10

-Myslím, že jsem se změnil. -Co? Teď šoustáš hubený? -Ne, to jsem nemyslel. stejně jako Marcusovi dělá problém uvěřit, že se Willy změnil, tak i diváci nehodlají dát tomuhle filmu větší šanci, než jen jako další sprosté a provokující komedii (-Končím. -Blbost. -Polib mi prdel.). jde o dost špatně pochopený film. Zwigoff, nasáklý poetikou komiksů a lehké hudby nám servíruje obraz, skrývající mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Willy se utápí v chlastu, análu s tlustejma ženskejma (-Ty, Apple, pojď sem. -Ne, posledně jsem se tejden nevysrala. -Ne, o to mi nejde.) a jeho jedinou životní náplní je v podstatě to, že žádnou náplň nemá. Satirický obraz USA, Santy fuckujícího a nenávidějícího děti Ameriky, ztroskotance a kriminálníka, co celý rok žije z toho, co se svým pomocníčkem nakrade během vánoc v sejfech. Řekněte si sami - co vlastně v tomhle filmu vidíte?(-Pochcal jsem se.) Možná, že mně osobně tu Billy bob Thornton připomíná Bukowského, opilce a losera, ale ne bez duše. Vždyť je to téměř dokonalé. -Hele, nesahej mi na vousy. -Nejsou pravý. -Nekecej, fakt? -Jak se to stalo? -No, spal jsem s ženskou, co byla šmudla. -S paní Santovou? -Ne, s její ségrou.

-víš co? já ti nechám udělat nos. paní doktorko, uděláte mu to, ať to stojí, co to stojí? -co? -věříte? mě je jedno, kolik to stojí. paní doktorko, ee, vy jste doktorka? - tady opravdu nemůžu hodnotit jinak. jednak je ten Bolkův výstup neuvěřitelně stylovej, a jednak asi nenajdete jinej českej film, ze kterýho by tolik lidí znalo tolik hlášek. takové české Pulp fiction, poetikou jinde, žánrem jinde, herectvím jinde, ale přesto ono, myšlenkově a příběhově skoro banální ultra-blbost (ale všimněte si, tyhle stránky filmu jsou zde úplně upozaděny - to zpracování zkrátka přebíjí všechno). Bohuš venku, Bohuš v bordelu, Bohuš na kolotóóči, Bohuš v restauraci - klidně by ty scény nemuseli být chronologicky seřazeny a stejně by jste to nějak výrazně nepostřehli. a ta nálada, to je prostě něco - v době kdy já byl ještě v mámině břichu se točil tenhle majstrštyk, který si užíval svobody, protože o tom to podle mě je, jak jsme se dostali ze spárů socialismu a stal se jeden kouzelnej příběh - nálada a radost. banalitka, ale odsoudit ji, to může jen skutečně nechápavý a paličatý pako. -tos mi neměl dělat! desat dní sa nemodlím! no co?