Devadesát Dva

-Můj andulák Péťa. Je po něm. -To je mi moc líto. Co se stalo? -Upadla mu hlava... byl moc starej.

"Hanku, cítíš někdy zlo?" - srovnávat tenhle film s Fargem je tak trochu srabárna, protože i přes značné podobenství má každej snímek svoje klady úplně jinde. Coenovic thriller je podle mě daleko kvalitnější záležitostí, je lépe obsazený, technicky vyzrálejší, mnohem atmosféričtější a cyničtější, oproti tomu Raimiho thriller je brilantní výpovědí o lidské povaze, plný výtečně vypjatých scén, kde se dávají emoce značně najevo. Režijně však bohužel úplně vedle - tedy, chci říct, až nečekaně standartní, protože tohle bych čekal od začínajícího režiséra TV produkce, ne od Raimiho (scénář holt převálcoval úplně vše). Nicméně, když se zamyslíte nad příběhem muže, který má vše: ženu, dům, dobrou práci, přátele, ale díky sledu zcela nepatrných událostí nalezne spolu s bratrem a jeho přítelem vrak letadla plný peněz, a i přes počáteční neshody se rozhodnou si je ponechat, čímž spustí kolotoč opravdu "špatných věcí", neříkáte si, jak by jste vlastně jednali vy? Kdo by tušil, že se to takhle bude vyvíjet? Kdo by tušil, že to bude takovej průser? Bill Paxton v hlavní roli byl celkem solidní, ale lepší je jako přihrávač, nicméně mě celkem překvapil a rozhodně nezklamal, nejlepší výkon však předvedl Billy Bob Thornton, který byl vé své roli prosťáčka a trochu hloupého outsidera Jacoba ve výsledku tou nejsympatičtější, nejúpřímnější a nejlidštější postavou celého filmu, ale upřímně, kdo by ty prachy nevzal? - "Ale bylo to legrační, najít to letadlo, že jo?"

s každou další projekcí u toho čím dál tím víc chcípám smíchy. opravdu neuvěřitelně odlehčená ujetost, která na poli kinematografie fakt chyběla. dá se to díky své nenáročnosti a lehkosti absorbovat klidně každej druhej měsíc. Downey, který se pro tento žánr musel narodit, protože mě nenapadá herec, co by dokázal ztvárnit tu postavy tak neotřelým, zmateným, komickým a geniálním způsobem (což opravdu plně pochopíte možná při 5 či 6 projekci = minimálně rok od první, teprve až si začnete všímat určitých detailů) je zkrátka úžasnej a komickej talent. za pozornost stojí určitě i Perry "buzík" Kilmer, který zde předvádí jednu ze svých nejzajímavějších kreací - jeho hlášky jsou taky smrtící. jedním dechem: opravdu luxusní žánrová pochoutka - a takových není mnoho. -Talking money... -A talking monkey? -Talking monkey, yeah, yeah. Came here from the future, ugly sucker, only says "ficus".

"You may ask why I did what I did. But what choice did you give me? How else could I get your attention? All I wanted to do is exist in your world. Just one person, would take time to actually see me. Help me find a way out." Osobní snímek, na který jsem dlouho čekal a který i přes určité nedostatky vše vynahrazuje diváckou empatií k hlavnímu hrdinovi... a jeho rybce. A fajn song, Cappello!

-z téhle práce nekoukají ani peníze ani sláva. no co dodat, další z děl, které předchází a zároveň hází klacky pod nohy jeho vlastní pověst. Toshiro Mifune sice exceluje a má nekonečnou energii, ale stopáž je opravdu zdrcující, ale to natahování, dramatizovaní a afektovanost k Japoncům a vůbec všem asijatům už tak nějak patří. když se nenecháte obalamutit nadšenýma kecama některých lidí, možná pak nebudete z filmu zklamaní: vychutnejte si starou klasiku, příběh sedmi samurajů, kteří se postavili proti přesile, aby bránili ty, kteří se sami bránit nedokázali. s tímhle přístupem se na to podívejte a nebudete zklamaní jako já, kterej doufal v něco "ještě většího", protože spousta lidí o tom tak mluvila.

Nebýt toho scénáristického šílence, Svět by byl velmi ochuzen. Herci skoro nemají prostor k improvizaci, protože jsou loutky v rukou Kaufmanových. Prostředí připomíná Kafkův Proces (podlaží 7 a 1/2 a byrokratická mašinerie jeho podivně groteskních postav). Jednou za čas se na to určitě podívat dá, ten nápad je totiž neskutečně originální a zároveň znepokojivý, že to tak třeba i je. Lepší debut si těžko můžete přát. Tohle je skoro jako scénář nějaké vyšší bytosti, když se zamyslíte, jak přijatelné to je i navzdory tmu o jak zvláštní záležitost jde. Mimochodem, Kaufman ho už v roce 1994.

„Pokud je něco jednoduché, nedělám to. Pokud je to téměř nemožné, pokouším se.“ -Terry Gilliam // Pravidelně na to čumím, abych viděl, co se může stát, až budu natáčet a že pořád může být hůř.

-holy Jesus, what are these goddamn animals?! -you said somethin'? -hmm? nevermind! pominu-li Mechanický pomeranč, art-wise a zábavou-wise, tohle jsou moje nejoblíbenější filmy. neznám film se stylovějším a lepším nástupem. kdy celá úvodní část je jen jedna velká jízda, scéna za scénoum záběr za záběrem... když na tenhle neskutečně komickej a hutnej trip hledím s odstupem času a po několika projekcích, můžu říci jen to, že se u něj směju čím dál tím víc a to čím dál tím větším drobnostem (-ta střecha je rozbitá. -jo, máš pravdu, něco bude s motorem.) scénář je skoro doslovná adaptace knihy a mezi jejich kvality bych postavil rovnítko - obojí si zakládá na dost zběsilým tempu a doslova agresivním líčení jakýchkoliv událostí. takovej hodně osobní film, co jsem si možná moc zidealizoval, ale ten humor se mi prostě nabízel zadarmo, jako nějaká šáhlá děvka. a tohle jsem sledoval ještě v době, kdy smartphony nebyly "thing", 2008, hoši, na Nokii v prváku, v rozlišení, které si nedovedete představit. to byly časy, to byla nálada. (update 8-9-2023)

Zkrátka mě baví ten nostalgický nádech a pojetí příběhu, hraní si s kamerou a vizuálnem mého nejoblíbenějšího režiséra. Škoda jen, že po záseku s 'The Man Who Killed Don Quixote' Terry jaksi ztratil dech a vypařila se jeho dobrá nálada, kterou nejlépe prezentoval právě v Králi rybáři - a přitom to donquijovství cpe všude a je citelné i zde, ve velice půvabném příběhu o neobvyklém přátelství. Ale u Gilliama čekejte cokoliv, jen ne obvyklé, ale jak říkám, pořád je to zástupce té staré éry, kdy Gilliam dělal triky a efekty postaru, kdy to pořád mělo šmrnc.

dokud si nepřečtete předlohu, tak nepochopíte o filmové Vráně zhola nic. mám na mysli to, jak muselo být složité film vůbec sestavit, všechnu tu depresi okolo vzniku komiksu, problémů u jeho vydání a poté i následné nesnáze při samotném natáčení vrcholící smrti Brandona Leeho. tady se zkrátka hodně pozná, jaký jste kritik. pokud se k Vráně stavíte jako k další čárce, kterou musíte setřít, radši si film ani nepouštějte, protože toto kultovní dílo si opravdu zaslouží fanoušky, kteří se chtějí nechat pohltit jeho příběhem, rozumět jeho bolesti, nic víc. a krom toho, ten film má tak dokonalou atmosféru, výtečně vybudovanou audio-vizuálem, že by přebyla i sebevětší chyby - příběh se srdcem zkrátka strčí do kapsy všechno. teprve až tohle všechno poznáte a pak třeba u čtvrté, páte, šesté projekce Vrány pochopíte, teprve potom budete vědět, proč je hodně vedle dát tomuhle filmu méně jak pět hvězd - to mluvím spíše k těm, co dali hvězdy čtyři, ti ostatní, těm se to zkrátka nelíbí a hotovo. Proyasův nejlepší film.