Fíma

Nechápu, proč jsem tu měl čtyři hvězdičky. Asi, že jsem film hodnotil společně s Hodný, zlý a ošklivý a nějak chtěl dát najevo, že poslední díl trilogie byl o chloupek lepší. Ale teď jsem viděl film po delší době samostatně a musím hodnocení změnit. Proč čtyři? Co tomuhle filmu chybí k dokonalosti? Dokonalá hudba (Ennio Morricone) se line dokonale krásnou krajinou divokého západu, který sužují dokonale divocí bandité troufající si i na dokonale nedobytnou a přesto dokonale dobytou banku v El Pasu (jen se vysloví název toho města a já už začnu romanticky fantazírovat). Jenže vše jim nakonec zhatí dokonalý lovec lidí a dokonalý pistolník v podání dokonalého Clinta Eastwooda i s pomocí rovněž dokonalého lovce lidí dokonale elegantního plukovníka, který má navíc proti dokonale zlotřilému El Indiovi motivaci v podobě pomsty za dávný zločin (další romantická a westernová rekvizita - vzpomeňmež Tenkrát na západě a muže s harmonikou), v dokonalém finále: "Jen jsem se bál, že neumím počítat." Já počítat umím: pět hvězdiček.

Kdybych neměl rád westerny, dám pět hvězdiček, ale že je mám rád, dám... sakra, víc to nejde.

Jímavý film sázející na silný příběh, který je navíc i skvěle ztvárněn. Člověk si u filmu tak trochu zapřemýšlí. Chtěl bych trochu polemizovat s tou černobílostí charakterů (jinak film černobílý je, což beru jako velké plus), kterou jsem zaregistroval v jednom z komentářů zde. Ano, ve filmu se vyskytuje celá řada jednoznačně negativních postav, ovšem více méně epizodního charakteru a za "hlavní padouchy" můžeme označit snad jen "majitele" a svérázného hlídače. U ostatních postav jsem si nebyl jistý a ani bych si nebyl jistý sebou, jak moc černé či bílé jsou. Jaký je rozdíl mezi člověkem, který jde za pár šestáků do obludária a který nadšeně aplauduje témuž v divadle nebo se nechá zvát na návštěvy? Film tuto otázku naznačuje, i když příliš nerozvádí (proč taky, však hlavu nemáme jen aby nám nepršelo do krku). A to beru jako dalěí pozitivum filmu. Pro někoho to bude určitě nudný film o "obludce", pro někoho jen srdceryvný "doják", jiný si díky němu třeba položí pár otázek... na které možná i někdo odpoví.

Škoda, že tu není i záporná stupnice, protože tohle má u mě minus pět. Kdyby to bylo jen pitomé, kdyby to bylo jen špatně natočené, kdyby v tom byly jen ubohé triky, prkení herci, slaboduché dialogy, ale ono to hlavně mělo tu nejhorší hudbu v historii filmu! Neskutečně mě vytáčela ta rádoby napínavá hudba, která hrála pořád a pořád a stále dokola ve smyčce. Ne jen ve vybraných pasážích, ale neustále. Asi aby ještě víc dokreslila, jak moc je to napínavý film. Ve výsledku jsem neustále čekal: teď, teď! A ono nic, hudba stále gradovala, stále gradovala, ale film degradoval, degradoval, až zdegradoval (nebo zdegeneroval) na úplný suterén lidské tvořivosti (přesahující rámec filmové tvorby). Tohle je úplné dno lidské tvorby od prvních nesmělých krůčků jeskynních malířů až po dnešní postmoderně postmodernisticky postmoderní postmodernu. Ve srovnání s tímto už se mi ani roztavený kontejner jakožto umělecké dílo nezdá tak zavrženíhodný. To mi připomíná jeden z, dle mého názoru, nejznámějších případů moderně moderního nevkusismu první kategorie, veleumělecké veledílo (v kontextu tohoto filmu spíš megaumělecké megadílo) Damiena Hirsta: Žralok naložený ve formaldehydu. A tam by měl, dámy a pánové, skončit i tento megažralok a i všechny ostatní megapotvory tohoto megastupidního megastudia. Meganazdar!

Úsměvný film, na který se dá dívat a to nejen díky Sigourney, i když žádná ohromná legrace to není, občas se člověk zasměje, takže bych to zhodnotil jako lepší průměr s hvězdným obsazením.

Ve srovnání se čtyřdílnou Francouzskou revolucí (1989) méně dokumentární, více umělecké. Zejména hudba na mě místy působila jak vystřižená z 2001: Vesmírná odysea (tím myslím takovou tu nespecifikovatelnou změť zvuků). Film určitě zanechá dojem, zejména scéna z popraviště je vyvedena mnohem emocionálněji než ve výše zmíněné sérii, i když i tam tuhne krev v žilách. V tomto filmu záběry na gilotinu netrpí inflací častého opakování téhož a tím více nakonec působí. Chcete-li se o francouzské revoluci něco dozvědět, aniž byste si namáhali zrak četbou v tlustých knihách, doporučuji čtyřdílný film z roku 1989, pokud reálie znáte a chcete si jen užít dobrý historický film, jste na správné adrese.

Film se snaží být historicky věrný a vzhledem ke kontroverznosti tématu to není lehké, protože všem se zavděčit nedá. Jednostranný pohled? A kolik jich chcete, není to přeci akademická diskuse, ale hraný film! A film velmi dobrý, ba přímo znamenitý. Vynikající obsazení, skvělá výprava... mnoho dalších superlativ... Má to přes šest a půl hodiny a při tom se to dá vidět v tahu. To svědčí o mnohém. Doporučuji rovněž vidět film Danton (1983).

Na první díl už si vážně nepamatuji, ale dost mě překvapuje, že jsem mu dal tři hvězdičky. No asi to nebyla taková *** jako toto dílko, protože to bych si určitě pamatoval. Čím je to pitomější, tím nesmazatelněji se to člověku vryje do paměti. A tento film ve mne zanechal hlubokou stopu. Stopu hlubokou jak šrám od dvacetimetrového krokodýla. Viděl jsem už hodně pitomin, ale co je moc, to je moc. Ani se mi to moc nechce komentovat. Nejvíce se mi líbily ty citové výlevy během ohrožení života, kdy krokodýl ohleduplně počkal, než si to hlavní postavy mezi sebou vyřídí, a pak byl zase rychlý jak srnka a žral s chutí a vervou vojenského sluhy npor. Lukáše Balouna. Váhal jsem, jestli tomu nedat z milosti tu jednu hvězdičku, protože jsou koneckonců i větší odpady, ale nakonec jsem si řekl, že doma si taky nebudu nechávat prázdné kelímky od jogurtů s poukazem, že shnilé ovoce přeci smrdí víc. Odpad jako odpad!

I já jsem jako dítě prožil historické momenty (jako každý), i když naštěstí ne tak dramatické jako je válka, a vím, že jako dítě člověk prožívá věci úplně jinak, všímá si úplně jiných věcí, kolikrát si pamatuje nesmyslné maličkosti a to hlavní buď zapomene, nebo to tenkrát prostě nevnímal. Tento film sice není 100% optikou malého chlapce, protože si všímá i vedlejších postav, ale hrátky v rozbombardovaných domech mi připoměly dětství, kdy jsme si hráli v kdejaké polorozbořené barabizně či skládce. Děti se asi nemění. Film opravdu úsměvný, který potěší, pobaví a třeba i donutí zamyslet se a zavzpomínatna vlastní dětství. A vybombardovaná škola je splněným přáním mnoha dětí v každé době...

Předloha je sice lepší, ale to je vždy (jestli existují výjimky, neznám je, výjimečně se stane, že film dosáhne kvality předlohy, ale to není tento případ), takže nemá cenu srovnávat s knížkou, ale s něčím srovnatelným, tedy s jinými filmy. A tam si stojí Šakal víc než dobře. Zub času by možná mohl jednu hvězdičku uhlodat, ale já si nemůžu pomoct, pro mne je tento film nestárnoucí a podívám se na něj raději nž na všechny dnešní přetechnizované profizabijáky bez špetky lidskosti (zabiják by měl sice být nelidský, ale pořád člověk z masa a krve).