imperativ

Wes vynásobil Wese Wesem a vznikla Francouzská depeše. Intenzivní, rychlá, koncentrovaná Andersonovina. Na můj vkus až příliš. Mám pocit, že režisér možná narazil na strop svého uměleckého stylu a bylo by zajímavé v příštích snímcích sledovat jeho dekonstrukci. Tak jako to právě v tomto filmu prováděla postava malíře Rosenthala.

Jak má divák ocenit thriller, ve kterém nic nedává smysl? Dvě hvězdy za atmosféru.

Pamatujte, že se jedná pouze o materiál a že se komik často neztotožňuje s tím, co na pódiu říká. Hledá vtip a ten tam je a je ho hodně. Tak a teď se nemusíte n*sírat a v klidu si užijte Burrův humor.

Kombinace toho nejlepšího s předchozích dvou dílů. Ve dvojce ty fight scény tak nějak pojebali, všechno splývalo a trochu to připomínalo bitky z Resident Evil 2, kde nic nejde vidět a všechno se rychle stříhá. Trojka byla pěkně přehledná a záběrově nejzajímavější z celé trilogie. Taky se mi líbilo jak si tvůrci hráli s takovýma jemnůstkama (např. když Tyson vymlátí všechna okénka a jak ty střípky letí k zemi tak tomu dítku na tříkolce uříznou balónek) a fajná symbolika. A taky se mi líbilo, že tenhle díl měl snad čtyři záporáky a možná pět, když počítám toho raka. Co nechápu, jsou reakce tady. Že to je mýdlová opera? Je to kurva kung-fu film par-excellence. Sumo sumérům, je to perfektní zakončení trilogie a nejradši bych všechny ty hnidopichy přesunul pod dvojku, která si to pochcávání skutečně zaslouží.

Nerad bych něčí výtvor odbyl línou recenzí, ale v tomto případě nedokážu dát dohromady nic více, než útržky pocitů, které ve mně zanechal. Odložím je tedy níže: Nevyužitý potenciál, nesourodé vyprávění, hezké záběry, suma sumárum ne příliš zajímavý příběh, skvělý výkon Amy Adams, Michaela Shannona a Aarona Taylora-Johnsona, příjemné hry barev, ten zbytečný a s ničím nesouvisející jumpscare, místy poutavá mizanscéna, levný recept na úzkost diváka (únos a znásilnění), nepřirozeně sestříhané dialogy (jejich podivně svižné tempo). Po shlédnutí se cítím být lehce emocionálně zjizven, bohužel bez jakéhokoliv hlubšího smyslu. Nechci být zlý, ale bojím se, že bohužel forma převyšuje slabý obsah. Prostřihy mezi rovinou Amy Adams a Michaela Shannona se dle mého vzájemně vytrhávaly z tempa, režisérovi se je nepodařilo přirozeně spojit. V pozitivních komentářích ostatních uživatelů jsem objevil pár velice zajímavých point a pohledů na věc, hádám tedy, že tohle zkrátka není film pro diváka mého plemena.

Bez debaty nejslabší special. Bill Burr je podle mě nejlepší současný komik, sleduji jeho rozhovory, poslouchám jeho podcasty a musím říct, že i obyčejný podcast, ve kterém čte výsledky zápasů amerického fotbalu mě baví více, než tenhle special. Tomuto standupu chybí tempo, často zpomaluje, vtipy jsou podány jeho klasickou "rage-fueled" formou, které ale chybí ono specifické koření a také pro něj typická lidská a originální přirovnání. Zůstává tak jen rage a řev, který pro mě po krátké době není zajímavý. Publikum bylo velmi vlažné po celou dobu vystoupení a vědomo si toho, že točí special, se snažilo Billovi vyvolat silné ovace. Časté dlouhé momenty ticha a Billovy útěku do podcastového smíchu byly ale důkazem toho, že to nebude fungovat. A já osobně v tomto případě publikum chápu. Perfektní výběr témat, vtipy o Hillary a Trumpovi byly vtipné, ačkoliv na toto téma BB utrousil už mnohem vtipnější poznámky. Bohužel vtipy byly jakoby odfláknuté a mám hodně silný dojem, že v kdejakém rozhovoru jsem slyšel, jak z patra přišel s mnohem lepšími one-linery. Minulý special I'm Sorry You Feel That Way podle mého soudu představoval Billovo nejlepší umění snoubit komedii těla, přirovnání, hru na postavy, perfektní pointy, vizuál - zkrátka šlo vidět, jak se Bill vyvinul v zralého komika, který ovládá hned několik aspektů komedie. Walk Your Way Out považuju za krok zpět. To však ale nic nemění na tom, že Bill Burr je u mě naprostá jednička, která nemá konkurenci. Pokud Vás tenhle standup zklamal, zkuste omrknout jeho tour-guide videa na youtube nebo podcasty, ve kterých je sám sebou - ve své nejlepší poloze. Viva la Burr <3

Naprostá filharmonie. Je úžasné sledovat, jak se komik rozvíjí a neustálé posouvá svůj kumšt výš a výš. "Billy Ol' Freckles" se soustředil i na ty nejmenší detaily a dokázal posunout na další úroveň i aspekt filmu, který je v drtivé většině standupu přehlížen - vizuál. Zvolil pro netradiční černobílý obraz jehož vzácnost je zvýrazněna něčím silně nekomediálním - obrovskými varhany v pozadí. Také mě překvapilo, že Bill Burr svůj set hojně prošpikoval komedií těla a ukázal, že má skvělý herecký talent a neuvěřitelně výstižné grimasy. Také zapojil mnohem více karikaturizujících hlasů, oproti předchozím standupům, kterým dominoval ženský "feministka/přítelkyně/gold-diggin-whore" vokál. Perfektní. Za mě pět.

Naprosto matoucí název. Sousloví "Opilí láskou" jsem vídával v televizních programech dá se říct od dětství. Až nedávno jsem zjistil, že se jedná o film PTA a byl jsem mile překvapen. Naprosto perfektní symbolika barev a světla, které silně umocňují Barryho úzkost, nejistotu a strach ze sourozeneckého ponižování. Přiznám se, že jsem fanoušek revenge scén a tady mi jinak krajně nesympatický Adam Sandler dopřál jednu z těch neujspokojivějších. Čtyři hvězdičky a to z mnoha důvodů. Bylo krásné vidět Sandlera, jak se dokáže vymanit ze své všerole, dále za jako vždy naprosto skvělou Emily Watson a do třetice, za perfektní a sugestivní hru barev a obrazů. A to jsem si myslel, že nesnáším romantické komedie.

Velmi zajímavý námět, jehož potenciál podle mého nebyl dotažen do konce. Na mě osobně fungoval zhruba do první třetiny filmu. Poté jsem získal nad autorem náskok. Tím míním, že po každém velkém zvratu jsem dokázal odhadnout, jakým směrem se bude příběh dále ubírat, nebo že to, co se jeví jako realita, je ve skutečnosti hra. Podařilo se mi dokonce prokouknout i onen rozpačitý konec a z těchto důvodů mi provedení připadalo dost slabé. Preferuji, když mě režisér přechytračí. Film naopak exceloval hereckými výkony, nejen Michael Douglas ale i "komparz".

Krásný dokument nikoliv o záchraně zvířete, nýbrž o záchraně člověka. Timothy po několika neúspěšných pokusech najít štěstí v civilizaci nakonec našel smysl bytí v roli spasitele divokého zvířete. Právě proto si však nikdy nesměl připustit, že tato zvířata jeho pomoc nepotřebují. Tento souboj se sebou samým je krásně zachycen ve scéně, kdy stojící před jezerem nezřízeně uráží správu parku. Neuráží ji proto, že by Timothyho omezovala v obraně zvířete, ale proto, že mu znemožňuje žít roli, ve které našel smysl života. Cítí tak potřebu hledat ve svém jednání zásluhy, které následně vyzdvihuje před tím, co vnímá jako zástupce zbytku civilizace, před okem kamery. Čím více pochybuje, tím extrémněji a silněji se snaží diváka přesvědčit o správnosti svého jednání. Působí směšně, jako školní frajírek. Je to až téměř finální scéna, kdy vidíme, jak stojící v dešti opakuje známou mantru o své úžasnosti, tentokrát však tónem pokleslým a hlasem nejistým. Jakoby pochyboval o své roli, o všem na čem pracoval, jakoby si uvědomil, že se jednalo pouze o útěk a ne o záchranu. Je až poeticky strašidelné, že k tomuto uvědomění došlo pět hodin před, tím, než byl svým zdánlivým zachráncem roztrhán na kusy. Krása tohoto dokumentu spočívá v tom, že nevypráví příběh výjimečného člověka v divokém prostředí. Tento příběh je totiž univerzální. Takto nešťastní lidé žijí mezi námi a pokud nezachraňují medvědy, zachraňují budovy, politický systém, sociálně slabé. Tohle je příběh o lidském neštěstí a snaze najít nový směr. Doporučuji vyhnout se matoucím komentářům uživatelů, kteří měli z jakéhosi nepochopitelného důvodu naprosto jiná očekávání. Kleopatře se film nelíbí, protože je Timothy vůl. Zkus se na to tedy dívat jako já, jako na dokument o volovi a zjistíš, že je to jeden z nejautentičtějších dokumentů o lidském volovi, jaký existuje. To z něj dělá dobrý film. Ne protože je aktér sympatický frajer, ale protože autenticky lidsky selhává v základních morálních hodnotách. Snad můj komentář těmto uživatelům pomůže vysvětlit pravý smysl tohoto filmu. Ano, nejedná se o dokument ze života medvědí tlupy.