progression

Geniální zpracování Haškova Švejka s vynikajícím Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Mnoho dalších nezapomenutelných Haškových postav v podání výborných herců tehdejší doby, kteří si své postavy patřičně užívají. Výborný je obzvláště Miloš Kopecký v roli feldkuráta Katze. Tu scénu s replikou "To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou" člověk jen tak z mysli nevymaže. V současné době z ní (také) docela dost mrazí ...

Skvělá přehlídka mnoha Osobností, které stárnou jako víno, své (hudební) poslání si náramně užívají a svoji náladu i nesporný hudební um velice úspěšně přenášejí na diváky/posluchače všech generací. "Variace na renesační téma", "Špejchar blues" a spousta dalších pecek, ale hlavně báječné pohlazení po duši pro všechny jejich příznivce, ale zdaleka nejenom pro ně. Jen houšť a větší kapky, ve společnosti neustále "masírované" negativními zprávami je tohle jeden z nejlepších letkvarů optimismu.

Výborný dokument o jedné z největších historických osobností minulého století. Skvěle sestavený mix dobových záběrů (i dost originálních a kolorovaných), komentářů i ohlasů, které důstojně "zrcadlí" jeho velice bohatou životní a hlavně politickou kariéru. Uvažoval jsem i o hodnocení nejvyšším, ale ta jedna ztracená hvězdička je asi obsažena v tom doplňku do celé délky dokumentu, protože televize bohužel opět uvedla jen tu verzi zkrácenou ... Ta pointa "s odcházením v daný den" mne docela dostala.

Trochu netradiční válečné drama o dvanácti zločincích, kteří dostali druhou šanci. Skvělý Lee Marvin v roli svérázného majora, hereckými hvězdami se to ve filmu jen hemží a jejich výkony Marvinovi zdatně sekundují. Přiznám se, že se mi daleko více líbila ta část "výcviková" , která obsahovala důmyslný mix situací absurdních, fiktivních, akčních i humorných, metody jak z party vyvrhelů "vychovat" vlastence na mimořádnou válečnou misi byly opravdu skvělé, místy balancovaly i na hraně, což podle mne filmu ještě přidalo na zajímavosti. Divák se výtečně bavil a celá výcviková část (podstatná část filmu) utekla jak voda. Závěrečná akce už byla tak trochu předvídatelná stejně jako u "Sedmi statečných", ale působivost i vyznění celého snímku jen důstojně završila.

Velmi dobrý dokument, který po mnoha letech "osvětluje" i doplňuje životní příběh manželů Adamsonových, příběh Elsy i dalších lvů. Joy i George Adamsonovi nesporně udělali pro "přežití" lvů v přírodě strašně moc a i když samozřejmě nebylo všechno tak růžové a dojemné jako v legendárním filmu, dokument odhaluje i opravuje legendární mýty jak z života manželů, tak samozřejmě i ze života lvů (i dalších šelem). Přesto, že manželé v Africe a její drsné přírodě s mnoha predátory i díky jejich "poslání" a lásce ke zvířatům žili neustále v nebezpečí života, paradoxně zahynuli oba rukou "horšího a nebezpečnějšího predátora" - Homo Sapiens.

Přiznám se bez mučení, že tenhle typ dramat není zrovna mým šálkem čaje, ale čas od času je nezbytné zásady měnit a speciálně v tomto případě (podobně jako v "Kluci nepláčou") jsem opravdu nelitoval a snímek (samozřejmě hlavně kvůli "neskutečnému" Cillianu Murphym, kterému divák věří každé gesto i slovo) utekl jako voda. Souhrn mnoha krátkých epizod, zajímavým způsobem poskládaných, výborný soundtrack a s každou epizodou se silný dojem z filmu jen umocňoval. Jedna hvězdička navíc je za Cilliana.

Vynikající drama podle skutečné události. Zpočátku nenápadně se vyvíjející film, důraz na psychologii postav, které mají co hrát. Výborná (možná životní) role pro Joshe Brolina po Whiplash opět výborný Miles Teller, dokonalá Jennifer Connelly a příběh o elitním hasičském "komandu" se specializací na lesní požáry. Zajímavé scény z výcviku, emocionální scény ať už osobní či rodinné a v neposlední řadě ono historické heslo "Jeden za všechny, všichni za jednoho" dostává v tomto filmu další rozměr. Nádherné přírodní scenérie, i když někdy ohněm notně poznamenané, výborný soundtrack a i když malinko předvídatelný závěr, cesta k němu je strhující, akční i emocionálně bohatá a epilog pod Žulovou horou u prastarého stromu je už jen třešničkou na hodně podařeném zážitku, který vás strhne (a možná i "sejme") na dost dlouhou dobu. Bravo pane režisére.

Překvapuje mne poměrně nízké hodnocení tohoto snímku. Silné a působivé životopisné drama o obětech tragedie během Bostonského maratonu 2013 s jako obvykle vynikajícím Jake Gyllenhaalem (ten snad ani slaběji zahrát neumí) dokáže opravdu plně zaujmout. Jeffovy traumatické zážitky nelze jen tak lehce vytěsnit a bez pomoci "okolí" se neobejde. Tatiana Maslany je mu (příběhově i herecky) důstojnou "parťačkou", obyvláště když "pomoc" maminky a rodiny je spíše kontraproduktivní. Výborný a dobře se hodící soundtrack, hodně (ale ne bezúčelných) emocí a rovněž i dostatečně námětů k zamyšlení. Tak mne ještě napadlo, jaká síla by to byla, kdyby na režisérské židli místo Davida Greena seděl Clint Eastwood ...

Působivý dokument natočený k osmdesátým narozeninám skvělého lékaře, pedagoga, výstižného a moudrého glosátora situací vážných i nevážných MUDr. Radkina Honzáka. Jeho vitalita, životní nadhled i zkušenosti spojené se smyslem pro humorný nadhled by mu mohla závidět většina mladších generací a jeho glosy (jak ty v dokumentu, tak i ty v mnoho let používaném blogu) včetně jeho populárních knížek v sobě obsahují velké množství optimismu, zajímavých námětů k zamyšlení a v současném stavu společnosti založené na většinou záporných zprávách jsou moc osvěžujícím a potřebným protipólem k té všudypřítomné "blbé náladě" . A to je bezesporu činnost nesmírně záslužná a potřebná.

Výborný vzpomínkový dokument na Jiřího Grossmanna. Zajímavý mix vzpomínek jeho dlouholetého parťáka Slávka Šimka, ukázky z povídek, písniček i scének, které i když jsou vesměs hodně známé, vždycky znovu pobaví a dá se říci, že většina je nesmrtelných. Na rozdíl od autora, jehož kariéra i tvorba byla násilně utnuta v hodně mladém věku. Můžeme pouze spekulovat, kolika "nesmrtelných pokladů" bychom se od něho ještě dočkali, kdyby mu bylo dáno tady s námi pobýt déle. Dokument obsahuje i (méně známý) záznam jeho úplně posledního veřejného vystoupení. Režisérský Roháčův rukopis se nezapře a speciálně u hudebních čísel notně předběhnul dobu. Ta možná nejslavnější Grossmannova autorská píseň (Závidím) je velice silná a působivá, obzvláště když si člověk uvědomí, že její text je napsán z jeho pohledu i nadcházejícího osudu.